Sedmý kontinent

Precizní vertikální řez jednou zdánlivě nepochopitelnou tragédií. Haneke s mistrovskou úsečností skládá ostré střepy dlouhých záběrů všednosti, které z větší části vzbuzují u diváka nechápavý pocit banality a zároveň plíživou tíseň, která je předzvěstí třetí části. V ní Haneke provádí frontální útok obrazem i zvukem a z dosud nemotivované koláže tvoří překvapivý a brutální obraz rozkladu. Jeho chladný cynismus, profesorský odstup a racionální argumentace s cílem postihnout zdánlivě nevysvětlitelné vykazují prvky vytříbeného sadismu, s jakým tvůrce diváka trýzní náznaky a nejistotou. Dosud nejasně tušená tíseň dochází sžíravého vyvrcholení, v němž se odráží nesmírná tvůrčí kázeň, s jakou si Haneke celý klimax připravoval. Sedmý kontinent je temná, cynická a mizantropická studie zoufalství, které vyplývá z naprostého blahobytu a spořádanosti. Debut Michaela Hanekeho vykazuje všechny znaky promyšlené a dokonale naplněné metody, která z reality odkrajuje tučné nánosy klišé, odsekává fasádu idyličnosti a nechává krvácet iracionální podstatu lidské existence i pandemickou prázdnotu "blažené" moderní společnosti. (03.02.2010)

Fiktivní příběh podle skutečný události, kterej je mnohem pravdivější a skutečnější kritikou kapitalismu než cokoliv od Michaela Moora. Zbožňuju Hanekeho záběry na předměty místo postav. Haneke odmítá nechat diváka ztotožnit se s jakoukoliv postavou nebo jí hodnotit, on totiž dlouho postavy mnohdy zabírá jen tak mimochodem a pouze jejich jednající části, zpravidla končetiny, tím dostává do filmu přímo diváka a dělá z něj postavu samotnou. V poslední části mu pak předkládá možný řešení. Emoční síla a deprese z filmu nevychází kvůli aktu samotnému, ale kvůli pocitu diváka, že Hanekem popisovaný svět je totožný s divákovým. Vztahová nefunkčnost je zachycena skrz neochotu komunikovat. Film je postaven na mozaikovitém stylu, kdy až poslední fáze nám podává vysvětlení k opakujícím se sekvencím a záběrům. (21.01.2011)

Rád bych vzkázal svému kamarádovi, který mě donutil se jít na tento film podívat, že ho za to upřímě nenávidím. Opravdu mi z toho nebylo ještě pár dní dobře. Jako takový se mi pak film velmi špatně hodnotí. On je totiž natočený dokonale! Jenže pak se dostáváme na tenký led smyslu jeho sdělení a opodstatnění jeho existence. Například KRÁTKÝ FILM O ZABÍJENÍ Krzysztofa Kieslowského, který je svojí sílou a depresivností srovnatelný se snaží odpovědět na celou řadu otázek a přináší určitou vypověď o absurditě trestu smrti. Jenže tento film je jen koncentrovaným trestem a utrpením. Jaký má smysl takový film? Proč nám to Michael Haneke dělá? Někteří říkají, že je to nepodstatné a že umělecké dílo si žije po svém dokončení vlastním životem. Jelikož se ale mám veskrze rád a nerad si ubližuju, tak si budu také žít dále vlastním životem, bez filmů Hanekeho. (28.01.2011)

Prečo posadol amok rodinu S....Pokiaľ by som nevidel nie príliš slávny film Rainera Wernera Fassbindera Prečo posadol amok pána R, pojednávajúcom v podstate o tom istom, bol by som s režijne dokonalým Hanekeho filmom o niečo a možno aj omnoho viac spokojný. Tam, kde je Fassbinder minimalistický v zobrazovaní každodennej rutiny života, Haneke je silný v detailoch materiálnych vecí, zobrazujúcich náš každodenný život. Počúvať v súčasnosti vo filme "osterreichische rufnung, die nachrichtung", je pre našinca, ktorý zažil onú dobu, nečakaným wtf bonusom. Siedmy kontinent je absolútne vážny a psychologicky výborne vykreslený film, kde platí napríklad aj pravda Joža Ráža, že najťažšie výčitky sú tie nemé, vďaka Hanekeho výraznému autorstvu mu ale nechýba aj cynizmus, bez ktorého to s obžalobou kapitalizmu, mestského života a konzumu proste nejde. Pri počúvaní správ sa síce zamyslíme nad bavlnkovou situáciou západného sveta v porovnaní so Sovietische union, Irakom, Iránom a ďalšími spomenutými krajinami, stabilitu vnútorného sveta jedinca ale blahobyt spoločnosti nezaistí. Ja by som to na mieste našej rodinky tak čierne nevidel a kľudne by som sa zbalil a vybral by som si radšej kontinent pôvodne zamýšľaný, čiže piaty. Rozhodne ma potešil Hanekeho dá sa povedať že trademark s náhle prerušenou hudbou (dcéra pred loďou), ktorá sa ukáže ako diegetická. Tento prvok použil minulý rok v Láske, iné jeho filmy som videl už dávnejšie.... (19.03.2013)

Napoprvé mě to nesemlelo. Film se nesnaží o jakoukoli transparentnost mentálního úpadku postav, a tak divák pořád dokola sleduje ty samé činnosti a věci, kterým se rodina ve třech po sobě jdoucích letech věnuje. Samozřejmě se jedná o úmysl, který obstojně navozuje chladnou atmosféru znudění nad vlastním buržoazně nesmyslným způsobem života. Zoufalost a pocit bezvýchodnosti se však nedostavuje, studie partnerského vztahu a rodinné krize rovněž. Závěr nepovažuju za legitimní - to bychom se mohli do Austrálie odstěhovat rovnou skoro všichni. Pokud bych se přiklonil k interpretaci, že divák je v prvních dvou třetinách filmu stavěn do role nicnetušícího pozorovatele (například jako prarodiče), poslední část chce diváka akorát co nejvíc šokovat. Haneke odmítá cokoli vysvětlovat, striktně se drží své manipulace a nakonec udeří. (23.06.2011)