Pianistka

Môj druhý Michael Haneke a stále viac mám pocit, že "opíja diváka rožkom"!!! Fakt je ten, že veľmi pekne zobrazuje psychológiu hlavnej hrdinky (obdivuhodná Isabelle Huppert, už len tým, že sa na podobnú ťažkú rolu podujala), resp. jej momentálny psychický stav, ktorý vyplýva z rodinného súžitia a svoju neschopnosť prežívať cit kompenzuje zdanlivou vášňou k hudbe. Celkové jej prežívanie mi asociuje úryvok z jednej piesne: "I hurt myself today, to see if I still feel", čo definuje jej úchylku. Ak platí pravda, že koniec príbehu definuje jeho priebeh, tak Haneke pohorí na celej čiare. Síce necháva veľký priestor na divákovi, aby si domyslel koniec a vyústenie, ale akoby on sám tápal. A svoju neistotu kompenzuje kontroverziou, pre ktorú si ho budú ľudia pamätať... Mám ten pocit už pri druhom filme a verím, že tretí mi to potvrdí:) Každopádne Pianistka nie je zlý film, ale subjektívne mi pripadá ako výsek a absentuje katarzia, rozhrešenie, vyústenie, záver, whatever..takto je to celé nemastné- neslané, hoci ľahko zapamätateľné... (26.10.2008)

Anatomie obsese a sadomasochismu v ženském vydání, Hitchcock na feministický tón až velmi svého druhu? To jsou otázky, které napadnou poučenějšího diváka při zhlížení tohoto filmu. Kontrast několikerého života stárnoucí vážené profesorky prestižní vídeňské konzervatoře se zauzluje ve zřídka vídané vášni vlastně ne zcela dovršené a o to zmatenější patologie. Jeden muž je z toho jelen s i bez parohů. Zřejmě právě tyto zákruty a jejich vysledovávání jsou smyslem a posláním filmu taženého právě Huppertovou, která i tady stvrzuje univerzálnost svého hereckého záběru. V zcela nezvyklé úloze ale vystupuje i Girardotová, z jejíž matky-megery-strigy jde nezastíraná hrůza. Citový vztah dcery a matky je stejně zmatený jako dceřin vztah ke studentovi a dotváří jeden bludný kruh narušeného a nešťastného osudu, který touží také po slunci a výšinách snového života ideálních lidí. Asi je dobré vědět, co všechno ještě patří do našeho světa. A rozporuplný pocit z filmu je pravděpodobně nejlepší odpovědí na otázku po režisérově a scénáristově motivu. (27.08.2007)

Tak tento obscéní snímek mě opravdu dostal z domečku. Komentář však píšu až druhý den, kdy se ve mě zážitek trochu rozležel, protože na první ťuk bych to asi nezvládl. Vlastně ze všeho toho mě nejvíce zaujalo, že a jak je možné žít v masce, ale čím víc je člověk schovaný za někoho, kým ve skutečnosti není, nemůže to dopadnout dobře. Kolik lidí to asi takhle má? Chápu, že ve filmu byl vytvořen neuvěřitelný kontrast mezi krásnou klavírní hudbou a sexuální deviací, v reálu rozpor asi tak velký nebude. Šílenost...ale nakonec to za shlédnutí stálo. (11.11.2012)

Jsme lidi (?!?). Každý je nějaký, a Pianistka je toho výborným příkladem. Drsné svědectví podivínské muzikantky se nemusí líbit každému, reflektuje ale "obyčejný" příběh člověka z davu, a záleží na osobním přístupu diváka, jak se nechá filmem pohltit a co jej znechutí/dojme. Na poměrně jednoduché téma přemrštěná stopáž... (09.09.2011)

Raz mi jeden veľmi múdry muž povedal: "Každý chlap chce nymfomanku dovtedy, kým na ňu reálne nenatrafí". No a popravde, mal pravdu. Čo sa týka tohto filmu. Tu ide skôr o prezentáciu iných porúch, ako exhibicionizmus, sebapoškodzovanie, voyerizmus a ďalšie, pričom zásadný problém v Hanekenovom spracovaní je v tom, že ani jednu z obsesií z môjho pohľadu nepodal dostatočne agresívne, aby šokovala. Ja chápem, že to mohlo podaktorých pobúriť, ba dokonca emocionálne zasiahnuť, no čo je TABU pre Vás, nie je TABU pre iného, ktorý to môže považovať za bežný sexuálny akt. Chcel som z hlavnou postavou súcitiť, no tá je prakticky celý snímok zvrhlá, mentálne ujebaná na hlavu, tak akú empatiu mal vo mne samotný záver vyvolať? Jediné, čo ma naozaj bavilo, bol podivný vzťah s matkou. To je ale všetko. (13.03.2024)