Špinavý trik

O. Russell sejmul nadmíru osobitou poctu gangsterským veledílům Martina Scorseseho a sestříhal ji do geniálního mixu špionážního dramatu a situační komedie (škoda, že impulsivním postavám přijdou ne všichni diváci na chuť). Láska, prachy, zrada a Baleův příčesek vs. omračující dekolty Jenn a Amy. Loňský seriózní favorit oscarových akademiků se do nominací nedostal náhodou, ty kvality tam rozhodně vidět jsou. Všude. Opravdu pohlcující story v převelikém filmovém eventu plném elektrizujícího napětí. (22.01.2015)

Všechny ty nominace jsou pochopitelné, ale nebavilo by mne koukat na to znovu a když, tak jen kvůli některým málo scénám, které stojí za to především díky fantastickým hereckým výkonům, skvělé estetice, kostýmům a povzbujícím hudebním flákům sedmdesátých let. Ovšem vyladěné to je až běda a divák, která prokoukne sofistikované motivace postav a skvělou psychologii, bude spokojen. Nikoliv však ohromen. Na to je to příliš pomalé a nevyrovnané s x hluchými a zbytečnými momenty, kde nezbývá než se opájet skvělým vizuálem a to je při konverzačním filmu ne úplně v pořádku. (27.06.2014)

Budu zkratkovitý poněvadž doby, kdy jsem sekal jeden cool koment za druhým jsou nenývratně pryč :-) Takže Baleův pupík megacool proměna a respekt za odvahu, s herectvím už slabší. Dále v poslední době neskutečně chameleonský Cooper tentokrát jako roztomilý sympaták. Jennifer Lawrence díky za to že jsi, aneb jak z putky domácí stvořit pomocí geniální kostymérky sexbombu. Respekt výtvarnici. Robert De Niro nejvíc ikonický a strašidelný od dob ... od jakých vlastně dob? Možná od devadesátkového Mysu hrůzy, což si taky zaslouží smeknutý klobouk. A tak dále ještě u několika figurek v podání pravé bloncky Amy Adams, disco Jeremy Rennera ... A co ten film teda? No nic moc. Režisér a scenárista jsou daleko nejslabší články. Škoda! (23.01.2014)

Ten film je věrohodný asi jako britský přízvuk Amy Adams. Nebo tupé Christiana Balea... Přes dvě hodiny trvající otravná pozéřina a důkaz toho, že většinu filmových cen už opravdu nemůžeme brát vážně (celkem mě překvapilo, že za tlačenkou tohohle filmu nestojí Harvey Weinstein). A takhle krásně amorální happy end tu už dlouho nebyl. Krást je hrozně cool, kraďme také, kradou všichni. Kapitalismus nám to odpustí. (04.02.2014)

„Some of this actually happened.“ Nadsazený úvodní titulek dobře upozorňuje na slabiny i silné stránky Russellova žánrově neukotveného filmu. Ne, nebudeme vás obeznamovat s procedurálními podrobnostmi ústředního švindlu. Kdoví, jak to tehdy vlastně bylo. A ano, stejně jako to, co uvidíte, také Hollywood je jednou velkou hrou na pravdu. Takže budeme sami sobě hodně nastavovat zrcadlo a jiné odrazné plochy a od úvodní scény (příprava na výstup) upozorňovat na performativní rozměr podvodnického „řemesla“. Čili ne fakta a takové jejich dávkování, které by vytvářelo napětí a očekávání, ale sebereflexivní hříčka, bezezbytku patřící hercům. Kvůli upozadění průběhu operace ve prospěch vztahů mezi postavami, které popírají a znovunalézají vlastní identitu, není, co by vyprávěcí konstrukci drželo pohromadě a diváka ve střehu. Trhavý rytmus vyprávění můžeme chápat jako snahu přizpůsobit formu množství vypravěčů, jejich různým povahám a cílům (a hereckým projevům, protože téměř každý herec je naladěný na jiný žánr), osobně jej ale vnímán jako důkaz Russellovy režisérské nedisciplinovanosti, jakkoli zapříčiněné právě přílišnou důvěrou v herce. Podobně i manýristické využívání některých stylistických postupů (prudké nájezdy kamery) nebo samoúčelné zapojování dobové hudby svědčí o tom, že Russell řemeslo sice zvládá a ví, jak natočit „cool“ scénu, ale režíruje nekoncepčně. Záměny identit, žánrů, rytmu a vypravěčů jsou zprvu zábavné a film díky nim nepostrádá švih. Nadbytek obrazů a slov, jež v zásadě tvrdí stále totéž (a tvrdí to mnohem přímočařeji než třeba Preston Sturges v nestárnoucí The Lady Eve, ke které by zřejmě měla odkazovat postava Amy Adams) ale vinou beztvaré režie a bezvýznamné zápletky omrzí mnohem dříve než třeba ve Vlkovi z Wall Street, jenž se díky koncentrovanější a koherentnější naraci jeví jako výrazně kratší film. Před úplným odmítnutím a rychlým zapomenutím film, jak už se u Russella stává zvykem, zachraňují herci. Bradley Cooper a Jennifer Lawrence, jakkoli zábavní, se sice zapomněli přepnout z excentricky komediálního módu z Terapie láskou a obludná (s)exploatace těla Amy Adams postavu Sydney zbytečně zplošťuje a ubírá jí na ambivalentnosti, ale minimálně Christian Bale už pár let nevypadal tak špatně a nehrál tak dobře. 65% (21.01.2014)