Špinavý trik

Dvacet minut pryč. Čtyřicet minut pryč. Hodina a něco fuč a pořád nic. Tenhle kousek se vleče, žvaní v něm sice vynikající herci (bavilo mě spíš ženské duo Amy Adams – Jennifer Lawrence), ale ani to ještě jaro nedělá. David O. Russell strašně chce a tím si podkopává nohy. Jeho předchozí Terapie láskou byla emočně velmi nestálá, dramaticky povrchní, komediálně průměrná. Herecky ale bravurní. Stejně jako tady. Ale tím to tak trochu končí. Sofistikovaná síť podvodů a intrik mileneckého páru narazí na ambiciózního poldu, který se chce prodrat nahoru. To už se ale pohybujeme ve světě velké politiky a samozřejmě i vyšších cílů tvůrců. Zápletka se rozvíjí velmi pozvolna, tu a tam jí komentují důležití aktéři. Postavy se hromadí, minuty přibývají a tahle gangsterka se pomalu a nepěkně zajídá. To „haló“ kolem si tenhle kousek nezaslouží.. (07.01.2014)

Snaží li se někdo namalovat na zeď kosočtverec, bude to pořád kunda, i když pečlivě namíchá barvy a použije exkluzivní štětce z koňských žíní. Obsah a obsazení mě nadchlo, těšil jsem se jak cigoš na sociální dávky, a pak jsem dvě hodiny otráveně sledoval, jak se partička pitoreskních figurek v podání špičkových herců marně pokouší vytlačit scenáristickou zácpu a ukojit režisérské ambice egoistického, artového psychotika. Je z toho chaotická, neředěná dávka koncentrované, žvanivé nudy, určená zejména pro notorické okusovače nehtů, hloubavé sociální rádobyinženýry a všechny ty, co jsou schopni opětkovat i Příjezd lokomotivy. To takový já opět neváhám sáhnout k odborným, erudovaným, filmově teoretickým termitům a s klidem to označit za "Iritující pičovinu". (07.01.2014)

První letošní velký oscarový favorit ve mně zanechal spíše rozporuplné pocity. Nemůžu si pomoct, ale z filmu jsem cítila hlavně to, že vznikl za účelem získávání mnoha cen, ale David O. Russell jakoby do toho nedal něco více ze sebe, prostě jen natočil retro gangsterku, která vypadá "cool". Stejně jako v Silver Linins Playbook, i tady se David snaží každý monolog, nebo dialog silně vypointovat, jenomže zatímco v Silver Linings Playbook se mu to dařilo hlavně proto, že film byl o postavách, tady už to na mě místy působilo nuceně. První hodina byla i docela utahaná, což jsem nečekala, nicméně druhá polovina už šlápla na plyn a bavila mě, velkou zásluhu na tom má perfektní herecké obsazení, musím zmínit Jennifer Lawrence, která i na velice omezeném prostoru dokázalo to, že právě její scény mi utkví v hlavě asi nejdéle. Špinavý trik je pro mě taková ta klasická oscarovka, u které oceníte kvality (film je dobře napsaný i natočený), ale postrádáte v něm něco osobitého a výjimečného a po skončení zůstanete úplně chladní. Těmi 4* si stále nejsem jistá. 70% (06.01.2014)

David O. Russell nemá zmysel pre mieru. Už pri jeho predchádzajúcom Silver Linings Playbook mnou zmietala neistota a pocit umelého kalkulu, skrývajúceho sa pod lákavým povrchom. American Hustle sa to už ani nesnaží skrývať. Vyladená divácka šou, ktorú predstavuje funkčná (a efektne zostrihaná) videoklipová naratívna štruktúra, mnohopočetnosť žánrov, postáv, narátorov a história, komicky prekrútená do sebaironickej a sebaparodujúcej frašky plnej známych tvárí na pôdoryse vážnej témy a aféry gargantuovských rozmerov láka na krajne mainstreamový, ale tak trochu nevšedný zážitok. Jedným z dôkazov Russellovho zmyslu pre humor je obsadenie - v skutočnosti boli všetci aktéri aféry v danej dobe v priemere o 20 rokov starší. Taktiež zámerne hyperbolizovaná štylizácia charakterov a atmosféry neskorých 70. rokov by výdatne podporili Russellov zámer ukryť pod pozlátkom rafinovaný trik, ktorý by dokázal vytasiť na diváka. Miesto neho však nemá nič v rukáve, len 138 minút materiálu, ktorý sa dá prirovnať k sofistikovanej prostitútke - je na pohľad krásna a hrá sa na nedotknuteľnú, ale vo výsledku si to nakoniec rozdá s každým. A pod tým všetkým sa skrýva absolútne banálny a zbytočný hoax, ktorý v skutočnosti cieli len na jediné, a to je akademická trofej, po ktorej Russell tak túži. Samotný príbeh je vitrínou scenáristického balastu, klišé a lacných barličiek, na ktorých stojí jeho chabá sieť imaginárnej rafinovanosti. Rozkročenosť medzi žánrovými škatuľkami pri nevyrovnanosti filmu nemožno vnímať ako úspešné nevyhranené, univerzálne umelecké solitérstvo, ako skôr nerozhodnosť a neschopnosť ustrážiť si vypustených králikov. Skrátka, niekto by tu chcel príliš, ale všetko mu to padá na hlavu ako domček z kariet. Zvoľnil by som z mierne prehnaného hodnotenia, ale s ohľadom na (opäť zámerne, ale zúfalo priehľadne) rozprávkový záver a "veľké odhalenie" nemôžem ísť vyššie, najmä keď som nedávno videl podobne ironickú, nestriedmu a fraškoidnú, ale premyslenú a zábavnú nepovrchnú esej Orsona Wellesa na tému podvodov F for Fake. Mimo toho nevidím jedinú vec (okrem zábavného hairstylingu a kostýmov), kvôli ktorej by si American Hustle zasluhoval moju pozornosť a považujem ho len za stratený čas. 15% (02.10.2014)