Re-Animátor

Stuart Gordon, Richard Band, Brian Yuzna - Tito tři lidé stále patří mezi ty, které obdivuji. Viděl jsem první 3 filmy S. Gordona, jsou velice dobré, dokonce Panenky se mi líbily o něco více, než nesmírně slavnější Re-Animator. R. Band je s Gordonem jedna ruka a vždy jeho snímky (a nejen jeho) doplní duchaplným, úžasným soundtrackem. Nejvíce bych se ale v tomto komentáři chtěl věnovat Brianu Yuznovi, který se na tomto filmu podílel "jen" jako producent. Jeho rukopis je totiž čitelný vždy a všude, on má své vlastní metody, jak oživit divákovu fantazii. Jeho úžasné masky vždy vytvoří pozoruhodnou sci-fi atmosféru, která se mi ale kupodivu někde líbí neuvěřitelně moc a jinde mi snad dokonce vadí. Je mi naprosto jasné, že bez něj by tento snímek nebyl ani z daleka tím, čím je, ale mně tu jeho práce a trochu přehnané množství mrtvé, živé látky a všechno sladěné do černé komedie prostě nesedí. Tyto fakty beru za největší zápory jinak vynikajícího Re-Animatora. (01.08.2011)

Paráda, jednoducho milujem keď sa spojí komédia s hororom. Miestami pekne úchylný humor okorenení riadne brutálnymi scénami. Na to, že sa jedná o B-čkový horor, prekvapia slušné herecké výkony ako Jeffrey Combs v roli šialeného vedca, ktorý neváha pre výskum aj zabiť, tak aj David Gale. Záverečná scénka v márnici je skutočné mäso, veď ako inak nazvať scénu pri ktorej odseknutá hlava vykonáva orálny sex s babou? Jednoducho pokiaľ máte radi horory typu Braindead tak si tento film nenechajte ujsť. Ja som sa kráľovsky bavil. (09.03.2006)

Re-Animátora treba hodnotiť v kontextu doby. Rok 1985? Už bolo na svete Smrtelné zlo a Scanners. O dva roky neskôr vzniklo Smrtelné zlo 2 či Hellraiser. Vizuálna stránka mňa bavila aj dnes. Barbara Crampton sa nebránila nahote a David Gale bol nadšený orálny milovník. Tmelom filmu, okrem krvavých trikov, bol však Jeffrey Combs a jeho skvelo padnúci výraz tváre. Fajn retro nekrofilka, ktorá si s odretými orgánmi vybojovala lepšie dojmy než som čakal. (11.03.2024)

Gordon nám ponúka vo svojom veľmi zaujímavom kultovom diele množstvo osvedčených hororových ingrediencií v jednom celku. Od Frenkensteina si berie vedca, posadnutého vývojom vedy, od Draculu monštrum, posadnuté túžbou k žene, od klasikov ako Romero oživlé mŕtvoly a Cronenberga divoký "telesný a orgánový" vizuál. Ďalej tu máme jačiacu ženu a chlapíka, ktorý ju pred tým všetkým musí zachrániť. Takže klasický horor, ktorý už jeho tvorca musel brať minimálne mierne s humorom, no a dnešný divák sa smiechu už neubráni určite. To myslím ale v dobrom. Pri jednej z úvodných scén, keď sú milenci v posteli, majú nad sebou plagát Talking heads. Toto sú drobnosti, ktoré mám na filmoch obzvlášť rád. Záver možno lacno sľubuje pokračovanie, na druhú stranu sa skvelo hodí k schyzofrénnej atmosfére filmu. (21.12.2012)

Po zklamání, které jsem si přivodil dvěma díly Phantasmu, jsem od dalšího osmdesátkového hororu mnoho nečekal a navzdory tomu (nebo právě proto) jsem si snímek opravdu užil. Původně jsem chtěl napsat, že šlo o příjemný zážitek, ale sám před sebou bych si připadal jako mnohem větší zvrhlík, než jakým skutečně jsem. Howard Phillips Lovecraft mi svými pěti svazky nezabírá v knihovně mnoho místa, zato mi dělá opakovaně radost, takže vím, z které jeho práce tvůrci vycházeli, než se pustili vlastní cestou, v níž by autor svou předlohu už asi nepoznal, ale mně ta jejich kreativita tentokrát vlastně ani nevadila. Trojice scénáristů dala totiž dohromady solidní bizárek, v němž nechyběl ctižádostivý vědec bez zábran, pohledná slečna v nesnázích, monstra (tak nějak), kbelíky umělé krve a vnitřních (i vnějších) orgánů, láska, úchylná touha a fakt divné sexuální praktiky (jak se vlastně nazývá obrácená nekrofilie?). Jasně, film nezapře svůj pokročilý věk (ale proti mně je stále štramák), takže hlavně ta umělá krev a triky už působily značně omšele, ale proti všudypřítomné CGI to bylo vlastně celkem osvěžující. Téměř finálními scénami na pitevně si režisér zřejmě splnil nějaké ty sexuální (zřejmě) fantazie, ale to je mi jedno, protože jsem se zvráceně bavil bez ohledu na brutální díry v logice. Ty největší jsem musel stejně ignorovat, abych totálně neodstřelil můj oblíbený vtip o samostatně žijící hlavě, která se za pomoci jazyka natěšeně plazí k vánočnímu stromečku, rozkouše obal na dárku a frustrovaně vydechne: "Kurva... Zase čepice..." / Poučení: Kočka se může vrátit až osmkrát. 4*+ (18.01.2024)