Zombieland: Rána jistoty

Zatímco některé shovívavé recenze tvrdí, že druhý Zombieland přináší v zásadě znovu to samé jako jednička, není to tak úplně pravda. Při sledování filmu si sice opakovaně říkáte, že konkrétní scény a záběry jsou variací něčeho z prvního dílu, ať už se jedná o zpomalené splatter záběry nebo vzájemné pošťuchování postav. Jenže to je jen mechanický fanservis a tudíž v základu přesně pravý opak samotné podstaty prvního Zombielandu. Ten se svého času stal senzací, protože přišel se svěžím přístupem k zombie bijákům a dokázal je pomocí nadhledu a žánrové reflexe překlopit do chytré zábavy. Dvojka naopak šokuje tím, že nic svěžího ani originálního nenabízí. Jakoby navrátivší se tvůrce za uplynulých deset let postihla těžká demence, takže jen dokola opakují to, co už dělali posledně. Navíc zatímco první film měl nějakou svou kauzalitu a především dokázal vystavět funkční a koherentní svět, tady se vše rozpadá pod rukama. Výsledkem je nechtěná travestie, kde se postavy ocitají mimo svůj svět, zatímco nová realita postrádá jakoukoli soudržnost (což se nejvíc projevuje ve vyloženě nefunkčním a zaměnitelném prostředí samotného finále). Skoro by se chtělo vše zachrátnit tvrzením, že tvůrci tentokrát přišli s důmyslným meta konceptem, který po vzoru klasicky patlalských direct-to-video sequelů nabízí záměrně lacinější a odbytější variaci původního hitu, jenže nic ve filmu takovéto míře nadhledu a koncepčnosti nenasvědčuje. (09.11.2019)

S touhle partičkou (včetně růžové bloncky!) by nám bylo fajn, i kdyby jen tak postávali a konverzovali na busové zastávce. Oni se ostatně scenáristi druhého Zombielandu taky zrovna nepřetrhli. Film je road movie s třema zastávkama, na kterých se něco uděje jenom pro chvilkové pobavení, nikoliv pro posun promyšleného děje kupředu, nebo nedejbože pro obohacení žánrových konvencí. I to nápadité pacifistické tavení zbraní v Bejbylonu scénáristé zazdili hloupým vyřešením finálního problému s armádou zombíků. Jako jednohubka ale OK. (26.11.2019)

Oproti jednotke dvojka po humornej stránke trocha stratila, no ešte stále sa na tom dalo zasmiať. Na druhú stranu ale oceňujem inovatívne nápady zo sveta zombie, napríklad tú evolúciu zombíkov a ich zatriedenie do skupín. Skupina Homer bola fantastická, škoda, že tu s nimi boli iba dve-tri scény. Myslím, že práve tu bol ten zábavný potenciál, ktorý inak chýbal. Ale aj tak slušný nadpriemer. 80/100 (13.01.2020)

Druhý Zombieland ide od začiatku na rovnakej vlne ako jednotka a aj keď nerád u filmov píšem, že ak sa vám prvý diel páčil, bude sa vám páčiť aj dvojka, tu to platí viac menej tak. Podobne ako posledne je Zombieland 2 skôr akčná komédia než skutočný horor, tentoraz však vyložene hororové prvky takmer chýbajú a ak sa nemýlim, vo filme dôjde na jednu jedinú ľakačku a to ešte úplne na začiatku. Druhý Zombieland má síce slabšie finále ako prvý diel, na druhú stranu sa tu dočkáme nielen hŕby nápaditých a veselých killov, ale aj jednej veľmi dobrej a veľmi dlhej bitky natočenej na jeden záber. Jednotka je ale vždy jednotka a chcelo by to nabudúce viac zabrať v hororovej stránke. (02.12.2020)

Bylo mi až stydno, jak hloupým vtipům jsem se místy smál, ale pravdou je, že Double Tap zdatně sekunduje prvnímu dílu a rozhodně mu nedělá ostudu. S příchodem Madison jsou sice některé vtípky trochu jednodušší a "příběh" o chlup předvídatelnější, ale i tak je to pecka, kterou jsem po hodně slabém traileru ani v nejmenším nečekal. Herci mezi sebou mají úžasnou chemii a referencí na ostatní filmy je tady taky dost - což já naprosto miluji. Vůbec bych se nebránil tomu, kdyby Emma Stone dostála svému slovu a Zombieland se točil každých 10 let. Stárnout vedle těchto postav by bylo fajn. (23.10.2019)