Jak dostat tatínka do polepšovny

Málokdy se podaří takhle vystihnout chemii rodinného života, Marie Poledňáková je zjevně velmi empaticky vybavená scénáristka a režisérka, Tomáš Holý báječný dětský herec, na kterém to všechno vlastně stojí a on to s až překvapivou bravurou a přirozeností unese. Velmi podařená letní prázdninová rodinná komedie, ke které je stále proč se vracet... Některé televizní útěky z šedavého bezčasí normalizace měly zjevně smysl... (24.04.2011)

Tohle byl největší gól Poledňákové, jaký mohla dát. Nejen, že nám přesně ukázala, jak vypadá správná rodinka, jaké kejkle se v ní dělají, jak ovládají děti rodiče a rodiče děti, ale ještě ke všemu to má takový humorný potenciál jako žádný jiný film s dětskými hrdiny. Od začátku dokonce se totiž budete smát, řvát smíchy či jen poťouchle usmívat, protože vám ty scény připomenou nejen váš život. Já vím, chudinka, šimpanze by chtěl, aby se nám mohl v pokoji houpat na lustru! (23.11.2010)

Zdá se, že tenhle film jen tak něco nepoloží a ve svém žánru rodinné komedie zůstane ještě dlouho a zřejmě navždy nepřekonaný. Po prvním, ještě poměrně vážném rozjezdovém dílu, přišlo na řadu volné pokračování, které s sebou přineslo pohodovou letní atmosféru sálající přímo z televizní obrazovky. Preissová, Němec, Holý se svým perfektním autentickým herectvím a k nim ještě přibude milý děda Karlík. Všichni čtyři vytvářejí film, na který by se měli podívat dnešní "režiséři", aby věděli, jak se dělá kvalitní televizní film přežívající dlouhé roky bez náznaku újmy. Hudba Václava Zahradníka, kamera Petra Poláka a režie Marie Poledňákové. A ptám se, kdo se jim dneska přiblíží. Nikdo. A to tenhle film byl dělaný jako televizní. Jenže dnešní filmy s otřesnou kamerou, bych ani do televize nedal, natož do kina, jak se jich tam vehementně většina cpe. A přitom příběh Vaška a jeho rodičů je v podstatě jednoduchý, s nijak extrovní zápletkou a přesto vybalancovaný a dokonale přesný ve svých požadavcích na diváka. Nové televizní filmy můžete se jít zahrabat. 100% (26.12.2011)

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Keď som bol mladší, bral som to ako jeden z najlepších filmov, mal som to na starej kazete a pozeral sa na to každý druhý deň. Potom som akosi vyspel, takže som to už zahodil. Dnes mi to už ale tak skvelé nepríde. Áno, herci sú naozaj výborní a tento film je podľa mňa jedním z najlepších filmov československej kinematografie, no v dnešnej dobe to už divákovi v ničím géniálne nepríde. Jednoducho, ako komédia je dnes film dosť suchý a vyzerá dosť zastaralo. Tento film mi ale príde veľmi nadceňovaný, aj keď naň mám pekné spomienky. 70% (06.04.2017)