Blázni ze stadiónu

Při sledování tohoto filmu mně napadalo jak je možné že vzniklo něco tak ztřeštěného, že někdo dal peníze na scénář kde každou chvíli někdo někam spadne nebo někoho udeří. Kadence vtipů (5 za minutu z toho jeden dobrý) je na začátkku filmu příjemným šokem, ale ke konci je už skoro únavná. Je to pocta groteskám, které jsou vtipné natolik jak je vtipný ten či onen karambol? Rozhodně bych nečekal, že mne tolik rozesměje situace, kdy někdo otevře dveře od auta a z nich někdo vypadne na zem... (20.10.2008)

Ve svých sedmi letech jsem na stadionu potkal čtyři blázny z Les Charlots a od té chvíle jsem věděl, že jsem viděl nejlepší film všech dob. Od té doby se leccos změnilo, třeba můj pohled na nepříliš mluvné grotesky, ale přesto je mám rád. Vždyť mě naučili umývat nádobí v řece, nenápadně krást dřevo z kmene stromu, dělat schody z košťat a vyhrát olympijskou medaili všemi nečestnými způsoby, které jsou k dispozici. A taky mi prakticky ukázali, jak může dopadnout čelní střet skútru s kombajnem. Jsem jim zkrátka vděčný, takže na ně nemohu být při hodnocení přísný, i když mne jejich humor již oslovuje spíše nostalgicky. (05.09.2016)

Bažanti jdou často ad absurdum, i s tím se musí počítat. Část u řeky je jednoznačně lepší než olympijská, spojení obou polovin jen útěkem Délice a jejího atleta (Patrick Gilles) trochu vázne. Spíš smršť epizod někdy trvajících jen několik vteřin. Zasmál jsem se asi pětkrát, ale pořádně. Výborný dabing ČST. Martine Kelly tu není úplný sexsymbol, hezčí byla dívka, z níž strhnou šaty při prvním příjezdu Les Charlots do městečka. (31.12.2016)

Všechny ty klauniády, všechna ta artistická, kouzelnická, hudební čísla prováděná s jistou dávkou nadsázky a humorem, jaká můžeme vídat v cirkusu a varietních programech obvykle v podobě samostatných čísel, zde v bleskovém tempu vytváří v první polovině krásně pevnou součást souvislé grotesky. Blázni ze stadiónu představují ohromně vynalézavou smršť nejrůznějších gagů, prakticky od začátku do konce, přesto v druhé polovině, kdy se pak film přenesl do jedné tematické roviny (olympiáda a sportovní zápasy... v Zidiho prvním filmu s „Bažanty“ to byl zase vojenský výcvik) pro mě pomalu ten film začínal v jistém smyslu ztrácet dech a připadal zdlouhavý. Tady opět platí, že s Bažanty jednoduše le monde est joli, potěšila i vedlejší rolička svérázného obchodíka LaFugase v podání okatého Paula Préboista a rozesmála spousta výtržníckých nápadů. Ale také platí, že ve výsledku tomuto filmu dokážu dát jen lepší tři hvězdičky a přes nesmírnou originalitu prvních dvou filmů Claude Zidiho oceňuji jeho posun v tvorbě, s níž Zidi v dalších filmech od Velkého bazaru dále nabízel i víc, než jen hodinu a půl přehlídky novodobé grotesky. A sice i souvislejší zábavné příběhy (někdy i s myšlenkou). 65% (06.10.2020)

Další z řady bažantích šílenejch komedií se nese ve stejnym duchu jako všechny ostatní filmy s Bažantama. Od první do poslední minuty je to takovej slepenec nejrůznějších gagů a je nutný počítat s tim, že spousta gagů dost často balancuje někde na hranici (občas i za hranicí) trapnosti. To je u Bažantů zvykem a je nutný, aby si to divák tak nějak odfiltroval a soustředil se na ty lepší fórky. Pak se dá u filmu celkem slušně pobavit. Naštěstí těch trapnejch okamžiků je ve filmu docela snesitelný množství a naopak se tam našlo hodně scének, který mě rozesmály. Nicméně maraton bych teda neběžel ani kvůli Martine Kelly :-) (01.08.2012)