Sound City

Dokument, ktorý je preplnený nostalgiou, spomienkami na časy, ktoré sa už nikdy nevrátia. Nie som fanúšikom hudby, ktorá tam v úryvkoch zaznievala, ale zaujal ma zúfalý a chvíľami aj úspešný zápas o prežitie v podmienkach digitalizácie hudby. Zažil som dobu bakelitových platní (rozbitných), neskôr vinylov SP, EP, LP, cievkových, neskôr kazetových magnetofónov, CD, DVD, mp3 a v súčasnosti už nastupuje doba, ktorú avizoval Bill Gates, keď si ľudia nekupujú a nezhromažďujú nosiče, ale si na ju cez internet objednajú, zaplatia, vypočujú a je vystarané. Je jasné, že technika a hudobníci sa vzájomne ovplyvňujú a v tom zápase o prežitie sú aj straty, akou bol zánik štúdia Sound City. (14.01.2020)

O tom jak značku Sound City rozparádili Fleetwood Mac, resuscitovala Nirvana a jak si odtud nakonec srdcař Dave Grohl odtáhl slavný mixážní pult Neve, aby tu uhrančivou magii zachránil pro ostatní hudební zenové mistry, co hrají pro pocit z hraní nikoli pro placku na zdi.  Zítra mi bude potěšením, Dave a spol. (26.06.2017)

Pokud se jednoho krásného dne stane zázrak a já k sobě přiřadím tři tóny tak, že to bude mít smysl, tak se ihned vydám za Davem Grohlem a natočím to na jeho obstarožním mixáku Neve. Jinak to ani nemá smysl, protože u mne to analog digitálu natřel dávno před vznikem zástupů jedniček a nul. Nejsem sice nostalgickým fanouškem praskání gramofonových desek, ale rozhodně dávám přednost živým muzikantům před uměle vytvořenými hvězdami primárně toužícími po bohatství. A Dave Grohl u mne tímto dokumentem zase o stupínek stoupl, protože natočit velmi slušný film o mixážním pultu ze špinavého studia je malý zázrak. (02.10.2014)

Nie som nejaký hudobník a nadšenec, ktorý by ovládal históriu hudby, mal k veciam nejaký bližší vzťah a spomienky a preto by som nechcel brať eufóriu ľuďom z tohto dokumentu. Ja dokážem hodnotiť všetko možné, aj najstaršie diela, viem si k ním priradiť svoj subjektívny názor, či sa to posunulo alebo nie, či to bolo prínosné, nudné a podobne. U tohto diela mám problém, lebo to boli veci, aké som čakal, proste spomienky na jednu oblasť, jedny budovy, jeden pult a spomienky na prežité roky ľudí, ktorí sa s tým pultom hrali a vedeli vyrobiť hudbu podľa vtedajšej techniky a boli v tom experti. No prišlo niečo podobné, ako sa stalo ľuďom pri prechode z nemých, či čiernobielych filmov, na ozvučené, či farebné a proste technika zmenila svet aj životy ľudí. Pre mnohých to je zrejme nostalgické dielo, plné rozhovorov so známymi ľuďmi, ku koncu také oprášené retro ako by sa dalo obrazne povedať, no v prvom rade je to isté spomienkové dielo, možno aj inšpiratívne v niečom. Je to niečo, čo som čakal, pre mňa priemer, neprekavpilo ma to, nezaujalo veľmi, ide to pomimo mňa. (04.12.2013)

Celý dokument by se dal shrnout jako nezdravě nostalgický vzlykot a nadávání na digitální dobu, která definitivně pohřbila jedno konkrétní neinovativní studio zamrzlé v čase, jež značnou část své existence živořilo a nenahrát v něm Nirvana jednu desku na začátku devadesátek, skončilo by mnohem dřív i bez nástupu digitálu. Úspěšní hudebníci a producenti napříč žánry zde sentimentálně hodnotí minulost i současnost a já jsem chvíli nevěřil svým uším. Pohrdavě popisovat, že dnes si může hudbu produkovat každý sám na domácím PC, je to kvantita a chybí tomu ta odbornost? Jistě, a to "zdarma" vyprodukované následně znovu téměř zadarmo vypustit a už se kvůli stejné věci nemuset (beznadějně) prodírat skrze striktně uzavřený hudební průmysl ovládaný pár korporátními prasaty, to je vskutku taky tvůrčí apokalypsa, souhlasím. O čem tedy podle zajištěných umělců v dokumentu hudba vlastně je? Aby se mohl každý hudebník vyjádřit a posluchač pak rozhodl o jeho úspěšnosti, nebo o tom, že fosilní analogová technologie z poloviny minulého století v jednom specifickém studiu nahraje lépe bubny díky odrazu zvuku od zaschlých blitek a chcanek na dekády nevyčištěném koberci a proto je všechno digitální na hovno? Můj kámoš si už na základce postavil studio u sebe doma v pokoji, začínal jen s PC a upirátěným Fruity Loopsem. Dnes má vlastní Label s plnohodnotným studiem, produkuje ostatní umělce a sám celou dobu tvoří rap, se kterým vystupuje po celé ČR. Bez digitálu by studio Sound City možná ještě existovalo, ale hudebníci jako on by zaručeně neměli šanci. Co je pro hudbu a tvorbu lepší asi chápe každý, až na pár zapomenutých dinosaurů v dokumentu, kterým digitální doba sebrala monopol a možná i nějaké ty úspěšné comebacky. Pohnutky Grohla jsem ale chápal. 40 % (31.01.2019)