Upstream Color

Romantický body horror v ktorom mäsožravý parazit nepožiera iba telo, ale i dušu. Nenápadný, malý, pomerne lacný, no nesmierne citlivý a kreatívny filmový trip. S nejasnou, až "novovlnovou", voľnou štruktúrou rozprávania plnou jemnej symboliky, no emočne súdržný, melancholický. Po všetkých smeroch "iné". Carruth je citlivý intoš (a asi trochu i narcis) a ja chcem viac jeho filmov. (20.03.2021)

Závan motýlích křídel způsobí na druhém konci světa zemětřesení aneb vše souvisí se vším, svět a vše živé v něm je jednota, jednota příčin a osudů, v němž vede spojnice od čehokoliv k čemukoliv, kde se civilizace kontrahuje do těch nejnižších prvků a naopak či právě proto - člověk je jen molekula v brownově pohybu světa. A hlavně: film a jeho příběh kopíruje tento tvořivý pohyb, narace také nezná zakázaná spojení, čas, prostor i osudy postav dlí při sobě v těsné blízkosti až tak, že jsou prostupné či dokonce zaměnitelné - jeden může dokončit druhý proto, že jsou jen úlomky jediného bytí světa. Zvuk může procházet scénami stejně, jako v hollywoodských filmech intencionalita jednání hlavního hrdiny. Lidské postavy mohou být jen neprivilegovanými částečkami ve hře přírody. /// Jako ateista jsem sice k této hlavní myšlence rezervovaný, film mi navíc místy připadal (ale je to jen dojem, ostatně jako vše v tomto filmu) typicky americký - Američani jsou beznadějní optimisté (škoda že je to spíše ideologie optimismu, ale to sem nepatří) - v tom, jak (ale vůbec to nevybočuje z logiky filmu) se i v tom nejchaotičtějším světě můžou dva lidi osudově najít v MHD. (07.10.2015)

Jak moc by chtěl být Carruth velký umělec! Tentokrát jsem se neztratil jako u Primeru - věděl jsem do čeho jdu. Proto byl zážitek lepší. Chápu, že má režisér potřebu vyjadřovat se takhle (doslova) květnatě, ale osobně mě to stále oslovuje jen místy. Závěr to vytáhl téměř ke čtyřem hvězdám, protože mě film začal zajímat. Bohužel ve chvíli, kdy mě zajímat už nefalšovaně začal, skončil. 3 a 1/2 (26.09.2013)

Ahaaa, tak jemu išlo vlastne o to, aby zohnal zamestnancov do tej ošíparne. Chápem. Ale teraz vážne. Je pravda, že som sa pri filme ani chvíľu neošívala a nenudil ma. Je pravda, že niektoré zábery boli skvelé a muzika bola dosť dobrá. Ale pravda je aj to, že neviem o čom bol vlastne tento film. A ešte niečo ... tú pásku od toho chlapíka, čo nahrával tie zvuky, by som kľudne kúpila. (04.12.2015)

Skutočne neobvyklé a zvláštne filmové dielo. Priznám sa, že po jeho dopozeraní som o ňom ešte musela dlho premýšľať a následne si ho pozrieť ešte raz. Po druhom pozretí mi to však všetko začalo docvakávať a dávať nejaký zmysel. Rozhodne však nemôžem tvrdiť, že som to úplne pochopila. Myslím, že takéto tvrdenie v prípade tohoto filmu ani neexistuje. Prirovnala by som ho ku kubizmu využitom vo filmovom umení (pretože tento film je rozhodne umením). Nezobrazuje danú tému z jedného uhla pohľadu, ale z viacerých uhlov súčastne. Vo výsledku to potom môže vyzerať ako chaotická prestrihaná zlátanina, ktorá nedáva veľa zmyslu. Samotná forma tu jednoducho nie je cieľom, ale prostriedkom. Prostriedkom vyjadrenia vnútorného stavu postáv, ktoré majú za sebou traumatický zážitok a ich životy sú zlomené na kúsky. Dezorientácia, chaos, beznádej, tápanie a vo vzduchu visiaci pocit neznámej spoločnej skúsenosti a hľadanie....a úlomky....a obraz...a hudba...a svetlo....a zvuk...a...A ja rozhodne netvrdím, že je to typ filmu aký by som chcela pozerať deň čo deň, lenže práve aj v tejto jedinečnosti a spočíva jeho kúzlo (14.12.2015)