Strach a hnus v Las Vegas

"Wait, we can't stop here. This is bat country!" _____________ Netopýři, dinosauři, čerti, Tobey Maguire, Lucka na obloze s diamanty, pot, krev, slzy, splašky, košík grepů, jeden kufřík plnej drog a halušky od nevidim do nevidim.... To vše a nejen to jako kaleidoskop drogového opojení v týhle tuctový šílený jízdě kabrioletem skrze vědomí i nevědomí města hříchů, Las Vegas, jejíž šoférem je démonický Johnny Depp. Zároveň jde nejen o dost pesimistickou dobovou sebereflexi a pomyslný epitaf éry hippies, amerického snu, acid culture a zlatých šedesátých, ale i nekompromisní disstrack na předražený hotelový pokoje.... Terry Gilliam prostě ví jak divákům zamotat hlavu a obrátit jim žaludky vzhůru nohama, protože tohle psychedelický audiovizuální terno se fakt těžko popisuje; halucinogenní [až klaustrofobickou] kamerou počínaje, omamným vizuálem a neonovejma barvičkama konče – a v tom přeci jen tkví nejen samotná výjimečnost, ale i onen status kultu. No a Johnny Depp & Benicio Del Toro jsou ve svých rolích [jeden s pleškou, druhej s pivním pupkem] naprosto k nepoznání, o to víc v nich excelují.... nehorázná šleha tenhle film, navíc přesně podle mýho gusta. Soundtrack boží! (16.11.2022)

Strašlivě šílené cosi (pravděpodobně film), co k mé velké radosti není ódou na drogy, ale co pod neskutečným nánosem existujících i neexistujících halucinogenů ukrývá trpkou zprávu o stavu americké společnosti (kvůli níž to vše Terry Gilliam ostatně také spolunapsal a režíroval). Ovšem dlouho jsem musel čekat, až budu mít na Strach a hnus v Las Vegas tu správnou náladu, protože je to tak sugestivně natočené, že mě vždy nejpozději po 15 minutách začala bolet hlava a zachraňovalo mě tlačítko STOP. (22.07.2018)

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)

Ten hnus jsem tam vnímal dostatečně, ale strach (např. o hlavní postavy) se u mě nekonal žádný. Oba hlavní hrdinové mi byli totálně protivní a představovali přesně tu skupinu lidí, jaké se v reálném životě vyhýbám co největším obloukem. A o čem že tahle šílenost byla? Mám pocit, že o nic víc, než jeden velký a zcela samoúčelně zpracovaný drogový trip tam nešlo. Pár objevujících se dokumentárních vložek na téma hippies a protestů v 60. letech dávají vzpomenout na tehdejší mládež, která chtěla hlásat mír, lásku a duševní svobodu, ale nakonec ve víru té svobody skončila hlavně u drog, ale i případná výpověď v tomto směru je tak povrchní a onen pokus o kritičtější reflexi tak nevýrazně nahodilý, že o sebezajímavějším pohledu na problém nemůže být řeč. Musím ale uznat, že jak mě zcela neoslovil obsah, forma byla na tom lépe a první třetina filmu mě skutečně bavila originálními výtvarními nápady, na kterých si Terry Gilliam dal záležet a které krásně ladily se svižným tempem filmu. Jenže pak už mu zřejmě buď nápady ubývaly, nebo film se zasekl v tom předlouhém tripu a stával se mi stále protivnějším natolik, že i ta výtvarní stránka mě pomalu přestávala upoutávat. Moje hodnocení a dojmy mi opět potvrzují, že Terry Gilliam zkrátka až na nějakou tu čestnou výjimku není režisér pro mě a jeho tvorba se obvykle pohybuje na jiné vlně, než jsem schopen docenit. [40%] (09.07.2022)

Tak schválně - jak dlouho vás bavilo sledovat drogové opojení Deppa a del Tora? Mne něco přes tři čtvrtě hodiny. Pak jsem si proklikal film kvůli přesvědčení, že se nic nemění a že budou pořád na tripu a s klidným srdcem jsem to vypnul. Potěšil akorát Depp, který mne zároveň přivedl k otázce, zda je horší ho vidět v komerčních sr*čkách nebo v (rádoby) uměleckých filmech. Nebaví mne ani v jednom, ani v druhém... 10% (20.01.2013)