V/H/S/2

Jednička byla přímo otřesná, kdy ani jeden příběh nedával sebemenší smysl a film byl jen diletantským pokusem o vydělání škváry na současném nejvýnosnějším subžánru hororu. Očekávání bylo minimální, ale nějaké to napětí a inovaci trailer k dvojce přesto sliboval. Mírně překvápko se nakonec i konalo, kdy všechny příběhy jsou jasně pochopitelné a svým způsobem originální. Na druhou stranu jsou ale apaticky zahrané a impotentně natočené, takže napětí pro horor tak příznačné, neexistuje. Nenápadně také odpadlo to teatrální tajemno hrající na strunu "real nahrávek" a zůstala jen přiznaná sbírka bizarru, který se místy nemohl brát jinak, než s úsměvem. Největším záporem filmu je pak skutečnost, že dějové linie jednotlivých příběhů jsou nasekané takovým způsobem, že vždy končí v tom nejlepším, respektive v pasáži, která by odstartovávala regulérní celovečerní film. Divák se tedy pomalu začíná sžívat s příběhy a nadrženě tlačí děj dál, a všechno náhle končí záběrem na dva tupé kretény, čumící na zrnící obrazovky. O tom, že obraz kamery vypadává při každé akčnější scéně a všechno se zas klepe jak ulepený zvadlý kokot, čerstvě vytáhlý z pouliční děvky, už ani nezmiňuji. To je evergreen veškerých podobných (levných) filmů. 40% (06.07.2013)

Lepšie ako prvá časť, ale stále žiadna sláva. 1. poviedka – Nápad s technológiou, cez ktorú vidno duchov, bol zaujímavý, ale nedotiahnutý. Nezistili sme vôbec, čo má technologická firma spoločné s kontaktom s druhým svetom, a ako je možné, že Clarissa s implantátom žila od tínedžerských čias, počas ktorých ju duchovia nezabili. 3/5 ___ 2. poviedka – Zombie horor z pohľadu kamery bol celkom zábava, hlavne keď sa komando živých mŕtvych začalo rozširovať smerom k detskej oslave. Záverečný krok hlavnej postavy mi prišiel trochu nezmyselný, ale čo už. 4/5 __ 3. poviedka – Šialený kult, množstvo kvalitných gore záberov a nečakaný prírastok do rodiny dvojice hrdinov. Slušná sranda. 4/5 ___ 4. poviedka – Epizóda s mimozemšťanmi nebola ani zábavná, ani desivá. Ufónci v basic maskách skôr pôsobili nechcene smiešne. 1/5 (01.04.2022)

Oproti jedničce po všech stránkách zlepšení, což pro mě tedy bylo obrovské překvapení. Příběhy mají výrazně propracovanější a zajímavější obsah a jejich aktéři nejsou protivní retardi, obraz je kvalitnější a kamera se většinou o něco zklidnila. I hlavní "spojovací" dějová linie o dvojici pokoutních slídilských filcek se vcelku povedla. Skvělá byla povídka č.2 o zombiích, z té by mohl být parádní celovečerák, ať už v takovémhle lehce nadsázkovém a úsměvném duchu, nebo zahraný na vážnější a brutálnější notu. Ovšem naprosto kulervoucí je 3.epizoda o jisté ďábelské indonéské sektě se šíleným pedofilním guruem v čele. Škoda jen epileptické kamery v závěru. A škoda i slabé čtvrté povídky s nepůsobivou home invasion emzáků a kňučícím čoklem. A propos co takhle třeba začít točit FFka aspoň moderními smartphony se stabilizátorem obrazu? (24.07.2019)

Na rovinu - nasnímané normální kamerou, dal bych 4*, jelikož dvě povídky mě pobavily velmi. Stejně ale jako u jedničky i zde kazí dívatelnost prasácká kamera. U první povídky je opět inspirace asijskou bubákovinou, která už snad dnes ani nepřekvapí, ani nevyděsí. Zajímavým nápadem ale bylo, jak se zbavit přítomnosti ducha. Jakmile však došlo na scény v bazénu a závěr, byla práce kameramana na přesdržku. Druhá - Jízda parkem - je vtipná zombiárna, kde brzy začínáte tušit, že se začnete dívat z pohledu oživlé mrtvoly. Zábavné momenty: mrtvola za sebou tahá provazce střev a likvidace páru kolistů. Třetí zásek je jasně nejlepší - inspirace sektami, co přesvědčí své členy k sebevraždě, aby se dostali do Ráje. Barely krve, naháněčky, ustřelené hlavy lítají vzduchem. Jen moment ala vetřelec sníží vysoce nastavenou laťku. Ďábel, co vypadá jako kráva, opravdu strach nenažene. Jako čtyřka přicházejí emzáci v pyžamech a nahání jakousi pošahanou rodinu. Kameramana posedlo absolutní šílenství a celý film se posouvá až nebezpečně k odpadu. Závěrečný masakr již nedává šanci na vylepšení skóre. Škoda. Do hajzlu s roztřepanými kamerami!!! V kolonce žánr chybí KOMEDIE. (11.07.2013)

"S-VHS" náleží mezi výlučné filmové antologie, které namísto nesourodého mixu nováčků a věhlasných tvůrců sázejí rovnou na jistotu. Strůjce projektu se při tom nespokojil pouze se základním stylovým požadavkem, kterým je stejně jako v předchozím "VHS" formát hororů natáčených z prvního pohledu a tematizujících záznamová média. Je evidentní, že dalším kritériem na jednotlivé tvůrce bylo, aby jejich příspěvky byly navíc zábavné a především nápaditě koncipované či přímo novátorské. Paradoxně právě s takovýmto nastavením se ještě více stupňuje vzájemná konkurence jednotlivých segmentů, neboť právě v míře nápaditosti se projeví přednosti jednotlivých tvůrců. Největším fiaskem je zastřešující vyprávění, jež má hendikep právě v tom, že by mělo ostatním ryze nesouvislým a zásadně odlišným snímkům dávat nějaký rámec. Jenže nápad, že další snímky jsou záznamy na VHSkách, které si v bytě vyšinutého studenta fascinovaného záznamy úmrtí pouštějí soukromí detektivové zkoumající jeho zmizení, nedává moc smysl. Je krajně absurdní představa, že segmenty točené na miniaturní digitální kamery a přenosné HD kamery by pak někdo nahrával na staré video formát. Kvůli rozdrobenosti vyprávění, které přerušují další segmenty, tady tvůrci ani nemohli dělat nic víc než jen dojit nepříjemnou atmosféru a sázet za sebe lekačky. První ucelený segment režírovaný vycházející režisérskou hvězdou Adamem Wingardem a Simonem Barrettem, spoluscenáristou posledních Wingardových celovečeráků, přináší absurdní variaci na thajské "Oko", která získává body navíc svěžím nadhledem a směšně doslovným uchopením konceptu "z prvního pohledu". Následuje hříčka od tvůrců Blair Witch, která konečně předává kameru z rukou hrdinů čelících různým monstrům na opačnou stranu barikády. Není to sice nic objevného, ale jako humorná gore show s jedním ozvláštňujícím nápadem je to perfektní jednohubka. Naprostým vrcholem antologie je třetí samostatný segment, na jehož tvorbě spojili síly Timo Tjahjanto, jedna polovina nadějného indonéského dua The Mo Brothers, a mistr "Zátah" Gareth Huw Evans. Jejich story začínající jako reportáž o fanatickém kultu vedeném zvrhlíkem se ukazuje jako geniální hra s diváckými očekáváními. Navíc je to v celé antologii jediný snímek, kde zpřítomněné kamery nejsou jen formální manýra či prostředek jak umocňovat lekačky, ale slouží přímo k vyprávění. Nemluvě o tom, že díky tomu, že tu místo jediné kamery je objektivů celá řada, si tvůrci rozvázali ruce a dává jim možnost lépe pracovat s tempem a napětím. Ewans tu jasně dokazuje, že i když mu dojdou nápady na akční a bojové filmy, rozhodně se tím jeho tvůrčí schopnosti nevyčerpají. Poslední část je prostě jen skvělé kamerové a mizanscénové cvičení, které sice prokazuje inscenační dovednosti Jasona Eisnera (Somrák s brokárnou), ale nenabízí nic konkrétnějšího než formálně vymazlený chaos. (09.02.2013)