Orange Is the New Black

Baví mě, jak se nejen Piper, která se do vězení dostala jakoby omylem, ale všechny charaktery vyvíjí. Baví mě odskakování do doby na svobodě, které strašidelnou ženskou hodí do zcela jiného světla. Naopak mě nebaví momenty, kdy mi příjde můj intr před lety nepohodlnější než tohle vězení. Už nevím, co mě k Oranžový vedlo, ale dneska, jak se blíží konec druhé série, si začínám rozplánovávat porce, protože se ještě nechci s tímhle babincem loučit. Zvláštní je, že hlavní postava mě tolik netáhne, zato vedlejší skoro všechny. Jediný castingový lapsus vidím v obsazení Jasona Biggse - ty Prcičky z něj čiší na sto honů. Kdo se z nich ale dokonale vymanil, je Natasha Lyonne, i když stále je tendence jí obsazovat do rolí silných, trochu obhroublých žen se sklony k nevyžádanému poradenství, ale jinak je to herečka famózní, tady to rozjíždí na celý čáře. Další trefa je v podobě Laury Prepon ze Zlatých sedmdesátek, tentokrát černovlasé a mnohem drsnější. Taky celá černá parta je dechberoucí, nejvíc Lorraine Toussaint jako Vee, co naskočí až do druhé série. Nechybí tu ani náboženská fanatička, buddhistka, transka, ruská šéfkuchařka, svérázná ostraha ... a stejně jako všude se tu drbe, droguje, nenávidí i miluje, sexuje, něco se shání a něčeho se tu zbavuje. Super scénář dovoluje herečkám špičkově odehrát lidi z masa a kostí, ke kterým - teď nevím, jestli bohužel nebo bohudík - si vytvoříte vztah, a v rolích se vyřádit (kde všechny ty úžasný herky vzali?). A že to občas z dáli zavoní telenovelou ... nic nemění na tom, že se jedná o neskutečně vybroušenou a chytlavou záležitost. . PS: neskutečná gradace střemhlav druhou řadou, ale místo třetí série se raději věnujte háčkování, to nebude taková marnost - tohle je škola zlomených srdcí říznutá vyšší dívčí a sešup do rozčarování. (01.08.2014)

Jenji Kohan a opět její fantastická schopnost stvořit komplexní, zdánlivě vedlejší postavy, které dodávají celému příběhu mnohdy větší šťávu než hlavní protagonistka. OITNB je celkově nesmírně kompaktní záležitost, kde jsou k vidění tuny vynikajících hereckých výkonů (a to jak bělošských, tak černošských či hispánských) a spousty citlivých, velmi dojemných životních příběhů, které se zajímavě vyvíjí a často vzájemně proplétají. Zároveň se z určitého pohledu může jednat o menší hru s diváckými očekáváními, neboť OITNB lze jen stěží klasifikovat jako „syrové vězeňské drama“, ve kterém by hrdinky sváděly neutuchající každodenní boj za přežití v lapáku. Co vás na první pohled může zarazit, je vcelku mírný vězeňský režim, kde je ve větší míře umožněn volný pohyb po zařízení a přilehlých prostorách. S trochou nadsázky lze konstatovat, že jde o jakési „rodinné prostředí“, které je pro některé vězenkyně stravitelnější než život na svobodě, kde se o sebe musí samy postarat. Může to znít lehce absurdně, ale pro některé postavy v OITNB je vězení spíše domovem, ve kterém mají dokonce něco jako svou rodinu. Nezřídka kdy jsou hrdinky prezentovány jako oběti špatné a zlé společnosti, která jim nebyla za života „venku“ schopna zajistit odpovídající podmínky, a proto nakonec skončily ve vězení. Spíše než „pure prison story“ je tak OITNB v drtivé většině konverzačním/sociálním dramatem, které je občas odlehčeno nějakou pekelnou hláškou... What'd you guys do about pussy in Iraq anyway? Did you fuck camels? Postavy jsou zde navíc napsány velmi citlivě, ale přesto tak nějak civilně a uvěřitelně, tudíž veškeré emoce budete v menší či větší míře nuceni prožívat jako jedna žena (obyčejně se říká "jako jeden muž", ale tady je těch žen přece jen nezanedbatelně více :))) (05.09.2014)

Uf. Přišlo to podobně s Wentworthem, který je proti tomuhle dost nuda. Nicméně se zásadně nekouří... moooc amér na lesby, mooooc amér na cigára? Tohle by tam asi moc nevadilo, ale co mi fakt vadí, je ta neuvěřitelná nelogičnost různých prvků ve scénáři. Nejsem si jistá, jestli ty šíleně očividné chyby vznikly až při natáčení, resp. u režie, ale je to do očí bijící a bolící. Něco mezi lepší tři - horší čtyři. (04.01.2014)

Rozhodně to není nejlepší seriál, který jsme viděl, ale už jsem do toho vlaku naskočil, takže to jedu díl po díle jak malinu. Každopádně, rozdílnost kvality jednotlivých dílu je šílená. Jeden díl nakopne a baví, aby to ten druhý zabil, protože se v něm za hodinu nic nestane. Potom také neznám nudnější hlavní seriálovou postavu než je Chapmanová! Po druhé sérii mám chuť jí po každém díle nakopnout. Naštěstí jsou tady ale mnohem zajímavější, ulítlejší a šílenější postavy, které mnohonásobně převyšují Chapmanovou a baví nonstop. A je jich několik. Zatím bezkonkurenčně nejlepší druhá série, kterou to celé mohlo klidně skončit :-) Postavám vede nejvíc badass Caputo! (21.10.2016)

Every sentence is a story. Geniální oficiální slogan přesně vystihuje, v čem spočívá síla tohoto v zásadě melodramatického seriálu z prostředí ženské věznice. Vyprávění o mladé ženě z vyšší střední třídy, která se kvůli škraloupu ve své minulosti dostane na více jak rok do vězení s minimální ostrahou, představuje pouze východisko pro galerii uhrančivých osudů a osobností dalších vězeňkyň. Seriál bravurně proplétá několik vyprávěcích okruhů počínaje klasickým „fish out of the water“ příběhem, kde se civilně obyčejná hrdinka, jejíž úspěšný titěrný život se doposud točil kolem výběru bio potravin a domácí výroby luxusního mýdla, dostává do vězení, kde je za absolutní onuci a neschopačku. Vedle toho zde máme představování světa vězení s jeho vnitřními pravidly a dynamikou, ale i vztahy mezi vězeňkyněmi, včetně těch milostných. Už samy o sobě by tyto linie byly dostatečně zajímavé, aby udržely pozornost diváků napříč díly, ale když se podaří všechny spojit do jednoho směru, jako například ve famózní epizodě se šroubovákem, dostane Orange Is the New Black diváka na kolena. Vedle bravurního scénáře a autobiografické předlohy je pochopitelně potřeba vyzdvihnout obsazení. Už samotný fakt, že tu máme seriál, kde ženy nejsou vyobrazeny podle klasických stereotypů a představují drtivou většinu postav, zatímco muži jsou odsunuti do vedlejších partů, by byl důvodem k ovacím Ale nevíc zde dostáváme ansámbl skvělých hereček nejrůznějších etnik a fyzických typů, které všechny bez rozdílu dostávají od scenáristů ke ztvárnění fascinující mnohovrstevnaté postavy. Orange Is the New Black přináší skvělé, místy humorné a místy ohromně emocionální, melodrama, které se vyhýbá schématům a klišé, ale zato svět ženské věznice, jednotlivé postavy a lesbické, heterosexuální i netělesné mezilidské vztahy ukazuje s maximální otevřeností, empatií i komplexností. (08.01.2014)