Jak se zbavit Helenky

Málo objevná zápletka, fádní dialogy, ve kterých to jiskří spíš méně než více. Nutný moralizující závěr. A přesto příjemné pokoukání na herce, kteří se mi nikdy neomrzí. A Jiřina Jirásková hned ve své první scéně podává svou definici tehdejšího rozhlasového zpravodajství, která je i na uvolněná 60. léta poměrně odvážná. (12.11.2008)

Václav Voska v netypicky civilní poloze člověka ze současnosti úspěšně zvedá jednoduchý námět z průměru. Zápletka zpočátku vypadala na blbý laciný žertík, ale líbilo se mi postupné stupňování psychiky hlavního hrdiny i jeho podivného vztahu s fiktivní Helenkou s nečekaně mrazivým vyvrcholením. Dle mého názoru je ale docela škoda, že dramatická linka příběhu nedostala víc prostoru a celé to skončilo docela urychleně v středometrážní stopáži. Na filmu oceňuju mimo jiné zajímavý pohled do zákulisí příprav rozhlasového vysílání v reáliích 60. let, včetně dokumentárního štěku s Antonínem Jedličkou. 70% (26.11.2017)

Názorná ukázka toho, jak se dá z naprosto jednoduchého nápadu udělat dobrý film. Stačí vymyslet primitivní zápletku ve stylu "Žert" od Kundery, obsadit dva až tři skvělé herce, vymyslet dobré dialogy a je to tu. Jirásková, Voska a Cupák utáhnou celý film bez problémů a s velkou grácií. Celou dobu má divák pocit, že ty vztahy mezi nimi jsou skutečné a žije jejich postavami až do úplného konce. Skvělé, jen konec malinko pokulhává, ale to se dá odpustit. (04.04.2011)

Pomerne slabé, zvlášť ak prihliadnem ku krajine a dobe vzniku. Necítiť ani silný príbeh náhodne vzniknúcnej lásky, ani poetiku novej vlny a o komédiu sa celok obtrel len zboku. Tak to dopadá, keď si niekto chce z niekoho utiahnuť, sám pritom veľa humoru nepobral. Platí to ako pre obsah filmu, kde sa z pôvodne zamýšľaného žartu stáva vzťahová trapárna, tak pre formu, pripomínajúcu skôr tv inscenáciu ako aj pre herecké výkony, len v zriedkavých momentoch idúce na viac ako pol plynu. (19.10.2008)

Trpká komedie o osamělosti, při níž jsem si nejednou vzpomněl na Wilderův Byt, přes slibný námět a skvělé herecké výkony naneštěstí troskotá na nedotaženém scénáři, jehož největší slabinou je dryáčnické vyvrcholení „aféry s Helenkou“. Vyprávění však vázne i na jiných místech; ohniskem vtipu jsou nepochybně dialogy Vosky a Jiráskové, zatímco to, co je obklopuje, zaráží (větší či menší) humoristickou i psychologickou bezradností a často připomíná úsilí o rychlé (a tedy ve výsledku zbrklé) převyprávění, o udržení kontinuity, kterou tak vlastně přerušuje. Tato nedůslednost, skicovitost sice dodává filmu jistou sympatickou syrovost, ale současně jej připravuje o integritu, o náladu i o výraz, který osamělosti mohl vtisknout, a proměnit tak drobnou anekdotu (s hloupou pointou) v nadčasové pousmání. (25.06.2011)