Klauni

Kdyby místo Lábuse hrál někdo jiný, musel by být zážitek z filmu dokonalý. Na Lábuse to byl výborný výkon, hrál skoro dobře a zřejmě nejméně afektovaně, co jsem ho kdy viděla, pravda, jeho postava byla skvěle napsaná, takže měl i co hrát, kdyby to uměl. Naopak Kaiser je snad ještě lepší, než kdysi, takže jednoznačně kraluje celému filmu. Jarchovskému se scénář povedl, režie za ním rozhodně nezaostává. Hudebně i obrazově příjemný nadprůměr. (22.09.2020)

”Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci: mají své příchody a odchody; za život každý hraje mnoho rolí…” (Shakespeare) Vzpomínky starých klaunů. Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal... Pocta mistrům pantomimy a klauniád, umění u nás tak málo ceněného, ač jsme bývali světovou velmocí. Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií, Vol. 2 (06.10.2015)

Autorská nerozhodnosť v zásadných veciach (český alebo koprodukčný film, príbeh o klaunoch bývalých alebo súčasných, chuť baviť alebo snaha doviesť k zamysleniu, postaviť film na hercoch alebo vizuálnej stránke) a nezáživná hra na umenie (divákom zriedkavo rezonujúca formálna stránka). Chladný konštrukt, ktorý hýri farbami a chvíľami teší prácou s kamerou (početné odrazové scény, interiérové nápady - je preto škoda, že mnohé vzniká len pozorným odpisovaním odinakiaľ a zaváňa snahou film zatraktívniť), ale vo výsledku sa vynára otázka - kde je v tom všetkom človek? Na ľudskosť, ktorá k téme prináleží, Tauš a Jarchovský akosi pozabudli. Práve preto výsledok pôsobí ako vypočítavý ťah na bránku - a u mnohých, zdá sa zafungoval. Nie však u mňa. 40% (20.08.2014)

Na Klauny jsem se těšil od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že vznikají, a jsem tedy moc rád, že mě nezklamali ani v jednom ohledu. Příběh je krásná kombinace tragiky a komiky, herci hrají jako diví (namaskovaný a jedovatý Jiří Lábus, perfektní nepřehrávající Oldřich Kaiser, obě francouzské herečky - především Kati Outinen - i jejich kolega Didier Flamand). Celé je to nejen na poměry tuzemského filmu za pomoci dlouhých záběrů a všemožných úhlů kamery velice nadprůměrně natočeno a díky Ostrouchovovi také ohudebněno, na scénáři je poznat velká a těžká životní zkušenost Borise Hybnera... Klauni jsou doslova jako život, řekl bych. Chvíli dojímají, chvíli baví, chvíli zase zvolní a nutí k zamyšlení. Zkrátka krásně posmutnělý a vyvážený snímek, který dovede i zahřát. A že trvá dvě hodiny, tomu se mi nechce věřit. (22.11.2013)

Obrovská škoda, že fim s tak skvostným hereckým obsazením a úžasnou vizuální atmosférou stahuje do hlubin šedi scénář, který třičtvrtě scénáře jako by kroužil kolem jádra dramatu vztahu tří klaunských individualit a když k němu konečně dospěje, zmůže se jen na pár náznaků, které si má asi divák přebrat sám, a následně vyplyne do ztracena. Psychologie a jemné předivo vztahů střídá pustá konstrukce, která se pouze mechanicky rozvíjí do všech stran a nakonec zbývá spíše prázdná, notně nafouknutá bublina. Rakovina konečníku, domácí násilí, alzheimer, dávná láska a žárlivost - hodně velká nálož vážných témat na jeden film a ústřední motiv setkání rozeštvané trojice v ní obsáhne jen zlomek stopáže a vlastně se ani co se týče společných vztahů nikam zvláště neposune. Jarchovský už v Líbánkách způsobil rozpaky nad hranicí únosnosti filmového scénáře a tady bohužel tápe ještě více a dokazuje sáhodlouhými vysvětlujícími dialogy, že jeho psaní je čím dál více vhodné spíše pro papír než filmové médium. Naštěstí stejně jako v případě Hřebejka do popředí neustále vystupuje překvapivě obratná a vyspělá režie Viktora Tauše. Jen díky ní lze zapomenout na nedostatečnost děje a přítomných charakterů, jelikož Klauni každou chvíli podmaňují silnou atmosférou, vizuálními nápady a neustále přítomným podpovrchovým smutkem za plynoucím časem. Například způsob, jakým je pracováno se silně stylizovanou lokací Viktorova temného, sešlého domu prosvětlovaného jeho "vílou" má co do činění s filmovou magií velkých tvůrců. Rovněž ústřední trojice obsazená silnými hereckými osobnostmi hravě zakryje nedostatky napsaných postav, hlavně díky velkému prostoru na jejich rozehrání. Bohužel, u epizodních postav tento prostor chybí, a proto herecké jistoty jako Taťána Medvecká a Ivana Uhlířová nakonec nedokáží vystoupit ze svých mdlých charakterů. Klauni jsou tedy nakonec po filmařské stránce brilantní snímek evropské úrovně, který by mohl být ozdobou festivalů, jeho tvůrčí vzlet by však nesměl být bržděn scénářem, který se jeví jen jako neustále natahovaná expozice zásadního příběhu. Snad bude mít Viktor Tauš příště větší štěstí na zvolenou předlohu a jeho režijní talent se s ní protne a dosáhne tak vyšší roviny, ne pouze působivé ilustrace. (05.12.2013)