Nelítostný souboj

Tento francúzsky, kriminálny thriller, divákovi sprístupnený ako zo starej francúzskej školy; teda ako som i postupne zistil, tak zároveň k tomu aj naprosto nadštandardným spôsobom zväčša úplne »klamal telom«, až som si na úplný koniec pripadal zrovna iba tak, ako by mi ktosi riadnou silou uštedril akúsi poriadnu ["filmovú"] facku, čo podľa mňa nie je celkom fér, a pritom zo začiatku bolo ešte všetko v naprostom súlade tak, ako má skrátka byť, t.j. blížiaca sa línia udalostí takmer ihneď nabrala potrebný «politický spád», nakoľko sa obalila práve týmto politickým kabátom, keď jeden z politických kandidátov, resp. akési jeho nastražené g-o-r-i-l-y, začali útočiť proti svojim oponentom [lepičom plagátov angažujúcich sa hneď z prichádzajúcej protistrany], kedy nielenže pri tom prišiel o život aj jeden zo zasahujúcich policajtov, ale zároveň aj jeden z aktívnych aktérov, ktorého vskutku pomerne dosť surovým postupom dobili [železnou tyčou] až na smrť, inými slovami podčiarknuté, že tohto prípadu sa vari odteraz konečne ujímajú aj vrchný komisár Verjeat spolu s inšpektorom Lefèvreom. • A až následne snáď priamo odteraz sa to predsa začínalo odvíjať i poriadne zaujímavo, no zase to netrvalo ani príliš extra dlho, keď sa protagonistom postupne začali hádzať samé polená pod kolená, vrátane aj akýchsi prekombinovaných [scenáristických] pasáží, ktoré sa na seba čoraz viac intenzívnejšie chrlili, až som sa v tomto začarovanom kruhu začal normálne už systematicky strácať, čo zrejme ani neveštilo nič pozitívneho, pričom som sa toho ťažkého b-r-e-m-e-n-a; v podstate nikdy totálne nezbavil s tým, že sa jednalo o premárnený potenciál. • Proste namiesto daného vyšetrovania, sa na ústredných protagonistov vzťahovali kompletne »odlišné mračná«, možno aj miestami hlúpo naaranžované, ale to totižto vôbec neospravedlňovalo daný, dejový a nesúvislý chaos, aký ma vzápätí sprevádzal, a z akého som ani nijako zvlášť nemal dobrý pocit. • A pravdepodobne nebyť v tomto účinnom chaose zdarne sa pohybujúceho Lina Ventury, tak hodnotenie by napokon bolo minimálne i o rovný stupeň nižším, než v skutočnosti je. • A mimochodom; akosi nerozumiem ani tomu, prečo sa vlastne tieto veci začali etapovo kaziť, keď boli sprvoti tak kvalitne nastavené? Scenár, postavy, montáž a podobne. PS: Rozhodne by som najskôr odporučil najmä nasledujúci, Neľútostný súboj, alebo tiež titul s rovnakým názvom, ako si ho zvyčajne ľubovolne prekladajú distribútori. A v tomto prípade išlo znovu o zavádzajúci názov! PS 2: Dôjde aj na narážku Zbohom kura, alebo čo to tí Francúzi neustále majú s tými kurčatami? [SMIECH]. (02.02.2024)

Jo, tak tyhle postavy poldů, pro který je čest ještě živej pojem, Linovi fakt slušej. Frantíci v sedmdesátých letech chrlili jedno policejní drama vymazlenější než druhý. V tomhle bijáku ani tak nejde o napětí z chytání vraha jako o psychologii, zda Lino unese tlak ze strany svých nadřízených, protože jde mimo jiné i po mocipánovi. Téma spojení zločinců a politiků bylo aktuální v roce 1975 a je aktuální i dneska, jen se vynásobilo třema. Výborná akce na jeřábu, realistické přestřelky, silné dialogy, dokonalé herecké výkony a do poslední slabiky vymazlenej konec, zkrátka stará a po čertech dobrá Francie. (27.01.2014)

Francouzská detektivka se dvěma velkými sympaťáky v hlavních rolích, zkušeným komisařem Linem Venturou a začínajícím poldou Patrickem Dewaerem. Děj má sice dost politický podtext, ale to nijak nevadí - politik, který se má stát starostou, podplácí úředníky a má partu mlátiček, které ničí volební propagaci konkurenčních stran. Jeden z bouchačů zabije policajta, Venturova kamaráda, což samozřejmě Lino a Patrick nenechají jen tak, takže se snaží dostat onoho bouchače, který utekl. Politik slibuje pomoc, jenže místo toho se nejrůznějšími triky snaží komisaře zbavit. Zajímavé bylo vidět herce, které mám zafixované z komedií - Pierre Tornade a Julien Guiomar, jako slabé zkorumpované policajty. Finále je sice dost netradiční, ale o to silnější. (27.11.2009)

Ještě než předá, zaperlí, amplion zaplní. Odznak cti, morálky, spravedlnosti, neohroženosti a zásadovosti na klopě neúprosného Posledního mohykána policejního sboru. Kousne do prohnilého jablka myšlení mocipánů, zaťatý duel hozené rukavice s důrazně  rázným řinčivým posledním sbohem, dobrým dnem z velení. (30.01.2014)

Nelítostný souboj má identický titul jako slavná gangsterka režiséra Manna a právě srovnání těchto stejnojmenných dramat pohybujících se navíc na teritoriu stejného žánru dává odpověď, proč považuju americký snímek za nezpochybnitelnou žánrovou klasiku a přímo ztělesnění kvalitního kriminálního thrilleru s výborně nasnímanými akčními scénami, kdežto francouzský snímek za tuctový kousek, kterému tentokrát nepomáhá ani přítomnost slavného Lina Ventury do nadprůměru. Vlastně bych to měl napsat tak, že Ventura představuje jediný důvod, proč s tímto kouskem po letech ztrácet čas. Venturovi chybí silný a charismatický protihráč, který by pomohl naplnit podstatu názvu snímku. K nelítostnému souboji zkrátka potřebujete dva přibližně vyrovnané soupeře. Z ostatních postav a figurek může utkvět v paměti nanejvýš Venturův nadřízený, který se až příliš nechal ochočit vlivem mocných a politickou objednávkou. Zdánlivě sice nechybí nic z ingrediencí, ze kterých se skládá poctivá kriminálka, ale výsledkem je jídlo jen velmi průměrné chuti. Celkový dojem: 55 %. Jinak souhlas s mortakovým komentářem. (28.03.2014)