Líbánky

Po Kawasakiho růži a Nevinnosti dvojice Jarchovský a Hřebejk potřetí účtuje s minulostí na první pohled slušných hrdinů. A podruhé v řadě to zkazil závěr. Proč explicitně ukazovat, co se tenkrát stalo? Kdyby to autoři nechali na divácké fantazii, byl by konec silnější. Takhle prostě zase šla zbytečně jedna hvězdička dolů. (07.01.2015)

Ale jo, mně se to vlastně docela líbilo. Je to sice nehorázná vykrádačka severských psycho filmů (Rodinná oslava, Melancholie), některé pasáže se příliš vlečou (všemožné nekonečné svatební reje) a švagr Míla působí, jako by si sem odběhl z natáčení se Zdeňkem Troškou. Ale na druhou stranu hudba a kamera jsou bezvadné, atmosféra nepovedeného večírku docela hutná a napínavá - Jiří Černý hraje skvěle podivného týpka, od nějž člověk neví, co čekat, a přiznám se, že závěrečná pointa mě dost mile překvapila. Čeho si ale nejvíc cením - přesto, že zpočátku námět vypadá ohraně, nakonec vypovídá o tématu, které mi připadá celkem originální (následuje SPOILER). Příběhů o tom, že jeden žák šikanuje druhého je spousta, ale příběhů o tom, jak se s tím pak šikanátor (tedy nikoli jen šikanovaný!) vyrovnává, těch zase tolik není. Vyvolává to řadu otázek - např. zůstali byste s Radimem, kdybyste věděli, jak nemorální věci v mládí dělal? A nebo to byla jen taková klukovina, co se trochu zvrtla? I když nemohu říct, že by se mi všechno líbilo, hodnotím nadprůměrně, protože mě Líbánky přinutily zamyslet se. A dokonce se dostavilo i cosi jako katarze. (05.10.2013)

Technicky jisté jako každý Hřebejkův film od... Pelíšků? Škoda že Jarchovský dokládá tvůrčí krizi derivátem Kawasakiho růže, kterému chybí pořádná dramatická konstrukce, seriózní vyhrocení a tím pádem i hlubší dopad. Nic proti ničemu, ze kterého si zítra budu pamatovat leda Štrbovu tradičně božskou kameru, oddané herce a promarněný potenciál. (29.06.2013)

Neúnosná stopáž. První poločas naprostá nuda, podtržená pseudodialogy jako "on je divnej, já ho neznám, ty ho znáš, to jsou kecy...". Scénárista nezáživně kecá o ničem. Začátek druhého poločasu rozlouskne zápletku - i když teatrální podání Jiřího Černého působí před kamerou nepřesvědčivě. V divadle by možná celý příběh dopadl líp. A nastavení? V posledních deseti minutách milion zvratů (jak se Radim dostal do Bendova bytu?), (ne)dovysvětlených flashbacky. Umělecký přesah osvědčeného tandemu jsem nerozklíčoval. (07.01.2015)

,,JE DIVNEJ. NIKDO HO NEZVAL A MÁM Z NĚJ NEPŘÍJEMNEJ POCIT…“ /// Když za váma přijde parchant, že mu ubližijou… pochválíte ho a zdáte mu rychlokurs musada. Když to nepobere, seberete se a jdete to řešit. Ovšem když jste sami tak nějak v píči, tak mu pístzíte tuhle Hřebejkovu píčovinu. Von při ní buď chcípne nudou (a máte po starostech) nebo vás pošle do prdele (v tom případě máte vyhráno, páč se zocelil a můžete navázat rychlokurzem musada…). Nechci snižovat lidskost tématu. Jenomže TOHLE se dneska točí jinak! Jinak! Kurva JINAK! Tohle je totálka naprosto mimo mísu. A kdyby tam nedali tu nesmyslnou svatbu, tak za 20 minut není vo čem vyprávět! Že je švára na sračky (na plech)? Že to ségru sere? Svatební sex? Tolik vaty, že by s ní utěsnili barák v Přednádražní ulici! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na intru jsem byl pěkná svině. 2.) Na svatbu mi přišel Honza Benda. (Cože? Ta buzna?) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (14.02.2014)