Líbánky

První, co mě na filmu zaujalo a co si nejspíš budu velmi dobře pamatovat, je filmový plakát. Tleskám, povedl se. Zpočátku jsem byla k filmu skeptická - svatba, podezřelé individuum, které nikdo neznám, ale ono zná všechny... Děsivé. To děsivější ale ještě mělo nastat... Jen škoda, že do hlavní role nebyla obsazena nějaká méně okoukaná herečka, protože Ani (a Táni) je dneska všude plno, a to je škoda. Zjevením pro mě byl (mně dosud neznámý) Stanislav Majer. Tímhle směrem (tj. á la Nevinnost a právě tyto Líbánky) by se měl Hřebejk s Jarchovským vybrat, tahle jejich tvorba mě neskonale baví a překvapuje. (10.02.2014)

Po prasárně s názvem Svatá Čtveřice přišly Líbánky. Už z prvních záběrů je zřejmé, že se bude jednat o mnohem lepší snímek. Jarchovský s Hřebejkem se vytasili se zajímavým příběhem a i jeho skladba je dlouho na české poměry pěkně mysteriózně vystavěná. Herci jsou vesměs neznámí a tudíž ve svých rolích přesní. Jarchovský si navíc většinou odpustil na rozdíl od Medvídka hlášky, které z postav čouhají. S blížícím se koncem Líbánky utahují šrouby a dostavuje se pocit že tady to neskončí pro někoho dobře. Nebudu prozrazovat jak tohle celé dopadne. První polovina je zbytečně dlouhá a závěr není zase až tolik úderný jak by mohl být. Tyto dvě věci srazí výsledné hodnocení na 60%. (19.05.2018)

První část tvoří pečlivé připravování zvratu, který pro množství indicií, z něhož by se v pevnosti Boyard počurali štěstím, ani žádným twistem není. Prostě se dá dost dobře odhadnout, co se zhruba stalo. Navíc se jedná o báchorku povídkového ražení, jaká rozhodně neutáhne celovečerák. Omáčka je pak tvořena řadou rádoby filozofických promluv, které v lepším případě působí divadelně, v tom horším jsou vyloženě trapné. Kvalitní obsazení by to herecky utáhlo, kdyby mělo co. Hřebejka obvykle můžu, ovšem s tímhle šlápl opravdu hodně mimo. Ale co s tím, když máte k dispozici scénář, který si Jarchovský snad opravdu vytáhl z nosu, protože se mu nechtělo. Otřesná hudba na konci to nespraví. Někdy mám pocit, že čím horší je výsledný produkt, tím usilovněji se tvůrci na závěr snaží cpát zpomalené obrázky s příšernou hudbou. Zprudilo mě to u Výchozího bodu a tady mě to zprudilo taky. Pak si z filmové hudby pamatuju jenom samé hnusy. (08.01.2015)

Hřebejk režíruje s lehkostí a přehledem, některé scény jsou vynikající, ale jeho film doplácí na nevěrohodné dialogy, které šustí papírem, ne zrovna přesvědčivý výkon Jiřího Černý, zbytečnou postavu švagra Míly, která patří do jiného filmového světa a zkratkovitý závěr filmu (vše je řečeno v poslední pětině filmu, kterému by slušelo větší propracování). (01.07.2013)

Po Kawasakiho růži a Nevinnosti dvojice Jarchovský a Hřebejk potřetí účtuje s minulostí na první pohled slušných hrdinů. A podruhé v řadě to zkazil závěr. Proč explicitně ukazovat, co se tenkrát stalo? Kdyby to autoři nechali na divácké fantazii, byl by konec silnější. Takhle prostě zase šla zbytečně jedna hvězdička dolů. (07.01.2015)