Rozkoš

Velmi dobře natočený film, který ale mate diváka svým názvem. Hlavním tématem není fyzická rozkoš, ale problém v komunikaci nejen mezi partnery, ale vůbec mezi lidmi. V příběhu je divák podrobován jedné depresi za druhou o beznaději smyslu samotného života. Po filmu možná budou slabší nátury potřebovat antidepresiva. (07.12.2013)

Jana Plodková dobře vypadá a taky umí dobře hrát. To druhé se ale z tohoto filmu nedá příliš poznat, protože tady jaksi nemá o čem... V jedné scéně se zeptá nového známého (Václav Neužil), jestli by si mohla zavolat z jeho mobilu. Ten jí ho ochotně půjčí, načež ona zjistí, že neumí (možná umí, ale předstírá, že neumí) s přístrojem zacházet. Tak si nechá číslo vyťukat samotným majitelem. Když se v telefonu ozve hlas jejího partnera (Martin Myšička), odmítá se zapojit do hovoru a nechá vlastníka mobilu improvizovat a předstírat, že je jakýmsi dealerem nového vitamínového produktu, který provádí průzkum trhu. Mladá žena ho při tom pozoruje, možná se i dobře baví, ale nedává na sobě nic znát. Hovor úspěšně skončí a chudák „dealer“ se zeptá, co to mělo znamenat a co tomu člověku, se kterým musel proti své vůli mluvit, vlastně chtěla. Dočká se odpovědi ve smyslu „už ani nevím“... Tato scéna dokonale vystihuje celý ambiciozně se tvářící film. Jestlipak aspoň sama autorka ví, co jím chtěla říct? (26.09.2014)

A máme tu aspiranta na nejpodivnější paskvil roku. Krátce po průměrném Krásnu a výborných Něžných vlnách to asi jinak nešlo. Jana Plodková občas souloží, ale my to až na jednu výjimku nevidíme, Myšák zase nasadí svůj obvyklý pseudointelektuální výraz, Plesl tentokrát víc lidský, Budař posazený hodně vysoko (ale ten konec fakt mazec a dobrej nápad, udělal bych z toho reality show pro politiky a ryby českého rádoby showbyznysu). Podivné nápady, podivné obrazy (sms jsou to nejmenší). Mělo to být o ženský, která si prostě nemůže najít stálýho chlapa, nebo o něčem jiném? Chválím jedině to, že se tvůrci nevydali tradiční cestou filmově nadsazených motivů a neuvěřitelných náhod, jenomže tenhle civilní a klidný film je zatracená nuda. (31.05.2014)

"Vichrovinka z hor". Kdo ví, z jakého uměleckého podhoubí Jitka Rudolfová pochází, tak je mu jasné, o čem mluvím. Pamatuji, jak před cca 15 roky jsme si s kamarádem dělali legraci z Jitčina pseudouměníčka promítaného v Klubu na Rampě a tohle se veze na podobné vlně. Oceňuji překvapivou obrazovou kompozici, která nejednou potěší estétovo oko, je fajn, že film je oproštěn od nudného klišé, ale jinak scenář, chcípácky se plácající se od ničeho k ničemu, prostě nebrat. Nedělal tomu náhodou dramaturga Vachek? Po třiceti minutách už mi, slovy hlavní protagonistky, šly na jazyk slova "Už mě to tady nebaví." (17.05.2014)

Zase po delší době český film, který mě něčím zaujal. Především tím, jak je natočen - baví mě smsky, baví mě vizuál, baví mě herci (všichni bez výjimky). A prazvláštní ústřední vztah nevztah mi přišel ve své podivnosti daleko uvěřitelnější, než všichni Hřebejkové dohromady. Příběh byste hledali zbytečně, nic zásadního se tu vlastně neděje, přesto jsem byl až do konce zvědav, co přijde dál a kam to všechno dospěje. Dospělo to do posledního záběru, který je poněkud … wtf. Rozkoš není nic extra a nevím, jestli bych ji chtěl prožít znovu. Ale při bídě naší současné produkce dávám odvážný palec nahoru. 72 % (06.10.2014)