Rozkoš

Doprdele, co to bylo?! Oceňuju všechny hejty v komentářích, protože ať si člověk vymyslí jakýkoli negativní hodnocení tohoto filmu, bude pravdivý, hehe. Plodkovou bych profackovala a Jitku Rudolfovou jakbysmet, klasický cpaní dominantně-submisivních stereotypů, protože chlapi jsou pěkný hajzlové (jsou totiž nadržený a polygamní) a holky si to nechávaj líbit (jsou totiž nadržený a retardovaný). Podivná hra na Samotáře v chemickejch prostřihách s debilníma kecama, který jsou jakože chytrý, ale nejspíš vznikly tak, že pani Rudolfová jenom vysypala slovník cizích slov, prosim Vás ty český sračky by měly mít nějakej časovej limit a za 111 minut hispterský telenovely by moh rovnou bejt zákaz vycházení (01.10.2014)

Tohle já normálně nedělám a rovnou se v jedné větě omlouvám jablonecké rodačce Jitce Rudolfové, ale já to NEDAL! Začal jsem statečně, po několika minutách jsem půlku mozku obětoval paralelnímu listování notebookem a nakonec jsem se celou kauzu vyhodnotil jako "život je příliš krátký" a raději jsem přepnul na díl Partičky, který jsem viděl snad již 5x. Možná je to celé dáno mojí vidláčtější polovinou osobnosti, ale na podobné experimentální paskvily není moje tělíčko stavěné. Rudolfová ráda nastavuje pomyslné zrcadlo svým vrstevníkům (asi nějaké vlastní trauma), což se jí v Zoufalcích i relativně dobře povedlo, tady se však sama utopila ve své pseudointelektuální kreativitě. No, počkáme si zase těch pár roků a uvidíme jaké bude její další vypořádání s generací X....a nebo, že by se paní režisérka dokázala od tématu oprostit. (11.08.2016)

Tak...samozřejmě je to naprosto debilní píčovina! Někdy nechápu lidi, že se zdráhají to či ono nazvat pravym jménem. Pak taky nechápu, že řešej to, že je jim líto, že nedokoukali ČESKEJ film. Když je film debilní píčovina, řekl bych, že je úplně jedno, kde že byl natočenej.. No, takže jsem byl pobaven pouze a jen tím neurvalým vágusem... a to ani ne moc. Je fakt, že při těch zobrazených SMSkách jsem si domejšlel vlastní odpovědi. Všechny byly hrubé a vulgární. Krátké a úsečné. Což mě vlastně taky trochu pobavilo. Ale abych se při sledování filmu musel bavit SÁM...to je asi vrchol. Ale pokud to takhle Rudolfová zamejšlela, OK... ..shift / delete / enter (17.10.2014)

Ráno: Jsem zvědavý, dnes film uvidím. Večer: Nemohu jinak, film Rozkoš je nejkomplexnější dílo roku 2013. Nedá se vypovědět kolik složek film propojuje a v kolika vrstvách se dá číst, jak moc nutí diváka, aby film vstřebával do sebe a nezalekl se některých tvůrčích metod zobrazení "výpovědi o stavu tohoto světa," tedy jak je aktuální vypovídat o mezilidských vztazích a nebát se negativních reakcí, říkat svůj názor po svém, neohlížet se na diváckou ani kritickou odezvu. Přemýšlet o tomto světě a lidech v něm se dá různými metodami, režisérka Rudolfová se rozhodla pro komplexní pojednání o umění a světě filmu vůbec a podala ho v komplexnosti sobě vlastní: uvažuje o filmu jako celku, není "jen" scénárista a režisér, propojuje střih, hudbu, kameru, osvětlení, lokace, zvukovou stopu, herecké obsazení, záběrování, vizuální efekty, texturu, naraci, dekorace a další složky v jednom monumentálním celku, který slouží tomu nejzásadnějšímu: vyprávění příběhu, který má vypovídající hodnotu a má své pevné místo ve vývoji české kinematografie 21. století. Pro mne jednoznačný vítěz jako film roku 2013. (29.01.2014)

Chcípácký film model 2013. Opouští šedou všednost a přízemní perspektivu, zvedá oči ke hvězdám, odehrává se v prostoru, který má jasnou symbolickou dimenzi (akcentovanou kompozicemi i podobou předkamerového prostoru), nebojí se náznaku a víceznačných epizod. Je prostě sebevědomější, přitom se ale paradoxně patlá ve stejném blátě jako jeho provinčnější kolegové. Postavy jsou stejně nesympatické, apatické, bolestínské a tezovité. Intimita, hlubší empatie, možnost se angažovat (byť jen) v banalitách schází. Hezčí balení, stejně rozpačitý vnitřek. Navíc některé "společensko-genderovo-kritické" vtípky trpí syndromem trapného humoristického skeče. Za tu snahu vidět pofidérní "životabídu" alespoň trochu z nadhledu a za těch pár záběrů, které prozrazují důslednější režijní koncepci, dávám Rozkoš (která nenavozuje rozkoš ani důslednou absencí rozkoše) kamsi lehce nad průměr. Jediné, co mě skutečně fascinuje, je, jak mě všechny tyhle "generační" výpovědi míjejí. Už od Samotářů. U Rozkoše to můžu alespoň svádět na to, že se odehrá ve zcela jiné realitě, kde se ve francouzských filmech ze 30. let přeostřuje v rámci jednoho záběru a KINA je dávají s rychlodabingem. Haha. (05.12.2013)