Spálené stodoly

Spíš psychologická rozborka než čistokrevná krimi. Nesedělo mi akorát, s jakým klidem statkáři přijímali, že jim tam denně brousí Alain Delon a mile se na ně usmívá, ve skutečnosti už by ho asi nemohli vystát. Výrazná hudba z dílny J. M. Jarre a samozřejmě prvotřídní dabing, v němž kromě Cupáka vyniká Jiřina Petrovická a pro mě osobně i skvělý Bohumil Bezouška (hoteliér). Krásná pocta životu na venkově, v horách. (11.05.2014)

Skvělý film s až neuvěřitelně opravdovým Delonem, (doslova) mrazivou atmosférou a tísní, která se vás na začátku Spálených stodol chytne, a už se nepustí. Jedna z nejlepších francouzských kriminálek, jeden z nejlepších Delonových filmů__P.S. A ten Cupákův dabing, to je panečku něco.__P.P.S. Když jsem viděl úplně první dlouhý záběr na rolbu, která si razí cestu sněhovými závějemi, napadla mě jediná věc: Fargo. Co vy na to, Coeni? (26.10.2010)

Dobrá francouzská kriminálka, která zaujme prostředím, v němž se odehrává. Zasněžené hory působí chladně a lidé v nich střídavě přívětivě a rovněž chladně. Alain Delon se pouští do vyšetřování vraždy a poznává tamní zvyky a vztahy mezi obyvateli tvrdého koutu Francie. Snímku nelze upřít atmosféra a za pochvalu stojí jak klasická hudba 70. let, tak netradiční závěr. (28.08.2014)

Příkladná ukázka toho, pro co JÁ osobně miliju FILM jako takový. " Staré dobré poctivé " francouzské krimi v kombinaci se silným psychologickým dramatem a všemi nezbytnými atributy, pro které ho mám tak rád. Volně plynoucí snímek, na obou stranách silní protivníci ( na straně jedné Simone Signoret, jako matka chránícího svého syna, na straně druhé, soudce v podání charismatického Alaina Delona ) snažícího se vypátrat vraha dívky, která byla zavažděna jednoho večera ve zdejší vesnici. Nejsilnějšími momenty celého snímku jsou bezesporu ty, kdy v jednom záběru jsou oba dotyční, ta jejich vzájemná konfrontace. Zde se " hraje " výrazovými prostředky, nikoliv akcí. Jeden záběr, jeden jejich vzájemný pohled, vydá za hodiny " vysvětlování ".Režisérovi Jean Chapotovi se podařilo vystavět vskutku silný krimi příběh a na pozadí ( či v popředí, jak chcete ... ) všeho toho ukázal, jakt tvrdý život a vztahy na vesnici dokážou být ( a také byly ) . To vše podpořeno vynikajícími hereckými výkony, citlivou kamerou a nesmírně působivým hudebním doprovodem Jeana Michela Jarreho, (pro kterého to byla první filmová spolupráce.) Žánrový klenot, který mi zůstával po dlouhou dobu utajen, o to více jsem si ho nyní vychutnával. A ten KONEC...jeden z nejpůsobivějších, co jsem kdy na filmovém plátně viděl. Shodou okolností to byl za krátkou dobu druhý ( tím prvním byly Následky lásky) KONEC ( byť úplně jiný ) , který mě pohladil po duši. Ikdyž jak říkám, v tomto případě trochu jinak. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že ani na chviličku nezapochybujete nad tím, že by to mělo být jinak a oběma představitelům " TO " věříte. Alain Delon odchází s penězmi v kapse kabátu sněhovou závějí, Simone Signoret vchází do svého domu, spouští se hudba a jdou titulky...NÁDHERA! p.s. a ANO uživ. D. Moore, také mi probleskla hlavou myšlenka na Fargo a na maličký okamžik ještě na toto http://www.csfd.cz/film/264940-dum-hruzy/ (26.10.2010)

Nemůžu si nad francouzskými filmy naříkat. Sedmdesátá léta jako kdyby byla vysloveným tahákem na pět hvězd. Spálené stodoly mě totiž držely v napětí od začátku do konce. Úžasná, chvílemi až mysteriozní muzika, kterou připravil Jean Michel Jarre jako kdyby přesně sedla do té zasněžené vesnice k té prazvláštní rodince, o které tento film vypráví. Zajímavé, a podle mě i trošku neobvyklé, u tohoto filmu je ale to, že žádná z postav mi vysloveně nesedla. Alain Delon je tam, jakožto vyšetřovatel, víceméně v pozadí. Všechno ostatní ovládá naprosto dokonalá až hrůzostrašně vzhlížející Simone Signoret, která ovládá všechny kolem sebe malíčkem u jedné ruky. Svojí suchostí tento film až mrazí. Každopádně zimní atmosféra a klasické pohledy do očí mě donutili k tomu, abych po shlédnutí opět filmově chrochtal blahem. Psychicky jsem na tom ale byl o něco hůře. (21.09.2014)