Spálené stodoly

Dobrá francouzská kriminálka, která zaujme prostředím, v němž se odehrává. Zasněžené hory působí chladně a lidé v nich střídavě přívětivě a rovněž chladně. Alain Delon se pouští do vyšetřování vraždy a poznává tamní zvyky a vztahy mezi obyvateli tvrdého koutu Francie. Snímku nelze upřít atmosféra a za pochvalu stojí jak klasická hudba 70. let, tak netradiční závěr. (28.08.2014)

Jedna odlehlá francouzská osada v oblasti, kde 5 měsíců v roce zuří tuhá zima a dokonce i když sníh roztaje, dávají lišky dobrou noc. Jedna farmářská rodina, kde mladá generace touží po úniku ze sociální nouze, otupující dřiny a mizivé perspektivy. A jedno nahé ženské tělo, zločin, který rozčeří poklidný život místních obyvatel a zavede do těchto míst policii a příslušníky justice. Spálené stodoly nejsou klasickou detektivkou a dokonce ani ne kriminálním thrillerem, jde spíš o psychologické drama, souboje dvou silných osobností, sice povahově a zkušenostmi extrémně rozdílných, přesto právě díky síle svého charakteru se navzájem přitahujících. Alain Delon v roli vyšetřujícího soudce a Simon Signoret v roli matky, která brání své děti ohrožené podezřením. Strhující herecký koncert a překvapivé rozuzlení. Atmosféru podtrhuje hudba, která používá často varhanní motivy, a kamera, která z nadhledu krouží kolem rozlehlého statku, aby se vzápětí z výšky přenesla na nějaký detail. Celkový dojem: 80 %. (21.11.2010)

Za každou vraždou je motiv, stejně jako za každou rodinou jsou tajnosti. Duel Delon versus Signoret je působivý koncert v jinak velmi chladném filmu. Muž zákona a matka, která jde v obětování za vlastní rodinu až na samotný okraj... Samozřejmě chápu, že to prostředí, hudba i realistický minimalismus herců má svůj smysl, ale mě nedokázal dostatečně oslovit. (druhé shlédnutí to musí potvrdit). Za zmínku také rozhodně stojí soundtrack Jean Michel Jarreho (syna slavného otce, Maurice Jarreho), který je jeho druhým albem v jinak velmi bohaté kariéře. (13.01.2011)

Chladné a není to tím sněhem, triviální a je to tím příběhem (i když o něj tu moc nejde, spíše o nalívání čistého vína a taky červeného a skotské). Nu což, alespoň pro jednou nechal Delon bačkory nenatažené a ještě dostal pár švýcarských franků na kafe.. A mimochodem, poslouchat Jarreho hudbu ze Spálených stodol v uzavřené místností, byl by asi tak po hodině šroubovák zapíchnutý do vlastního čelního laloku jediným možným východiskem.. (10.11.2014)

Filmová sociologická studie, které míval obojživelníky konzumující národ ve zvyku vydávat za kriminálky - a dobře dělal. Ve vsi, kde ani lišky nedávají dobrou noc, protože tam dávno umřely nudou, skrývá hebká bělostná pokrývka lecjaký starý hřích a nový poklesek, ale v okamžiku, kdy krví mladé cizinky a studenou modří získá barvy francouzské trikolóry, začne tát a odkrývat ještě nepříjemnější věci než obvyklé psí exkrementy, jak bývá zvykem u nás. Tradice jsou jen o málo zkostnatělejší než objekty, které začnou závodit, který z nich dřív vypadne ze skříně, pod ledem vře láva a ti, pro které jsou tradice už jen prázdným pojmem, by za sebou místo mostů s chutí spálily stodoly, protože ty jsou už jen symbolem nikdy nekončící a beznadějné dřiny místo rodné hroudy. Souboj ocelové matriarchy Signoret s ledovookým vlčákem Delonem má grády, o jakých si mnohé moderní thrillery mohou nechat leda zdát, tím spíš, že jde o utkání nelítostné, ale z bezděčným respektem každé strany pro tu druhou a ať vyhraje kdokoli, oba tratí... SS bych dala všechna existující herecká ocenění, Delonovi bych dala... bych dala. (05.12.2011)