Manželé z roku II

Francouzskou zálibu v adoraci jejich slavné revoluce z duše nenávidím, stejně jako francouzské zalíbení v socialismu. Francouzská situační komika let sedmdesátých je paskvil připomínající spojení socialistické komedie z bodrého venkova a nejstarší Chaplinovy grotesky; lehkost v ní už nenacházím. Francouzští křupani jsou prostě za každou cenu přátelští, děj se co děj. A to, zda přitom padají na zadek, prdí či střílejí, je vlastně jedno. V tomto případě to naštěstí lze brát jako pouhý kompars k výbornému herectví Jean Paula, jehož výkon není normalizační a spíše se blíží tomu Chaplinovu. Především díky němu dávám **. (10.09.2017)

S historickým espritem rukavičky navlékají. "Jako hrdličky" v páru spolu ladí. Muž a žena… a jeden a jedna. To je páni, pane a paní, vážnost lože, soukromé komnaty potěšení. Ach, Amor – ten lučištník. Nekapituluje. Má pověst šibala. Vypouští stavidla, nedbaje na pravidla. Slib je slib. Předpověď nelže. Bude tvou, "andělskou." I zapeklité začátky mohou mít rajské konce, jenže...od těch dvou nebeský klid nečekejte. Božskou třešničku na dortu zastupují, až mysticky vyhlížející Laura a Sami - elektrizující sourozenci - zakázaní "milenci" půlnočního panství. (14.11.2017)

Můj neoblíbenější Belmondo. Ve filmu se střídají dvě roviny - komická a tragická a obě jedou naplno. Když je sranda, tak se prostě nezastavíte smíchem. Když přijde tragika, tak prostě i hudba přejde do moll a tuhne krev v žilách. Mezi Belmondem a Jobertovou to jiskří tak, že se divím, že všechno kolem nehořelo. Oba jsou úžasně sehraní a nahrávají si výtečně na smeč. Pokud se chcete pobavit, držet hrdinům palce, poslechnout si výtečnou hudbu a po bůhví kolikáté se přesvědčit o hereckém nadání Jean - Paula Belmonda a Marléne Jobertové, "Manželé z roku II" jsou pro vás snad nejvhodnější volbou. (28.02.2005)

Francouzská revoluce v plné parádě! Na jejím pozadí se odehrává příběh Nicolase, který se z Ameriky vrací do Francie, aby se mohl rozvést se svou ženou kterou opustil, když ze žárlivosti zapíchl barona, který jí nadbíhal. Historické události oné doby jsou věrohodně ztvárněny jakožto i první rozvody a Belmondo do nich přináší humorné vsuvky. Je to Belmondův druhý historický film, prvním byl Cartouche, kterému bohužel stejných kvalit nedosahuje ani náhodou. Škoda, chybí mu lepší tempo a pospolitost, celkově vyznívá jaksi zbrkle. A opět nechápu, proč musel vzniknout druhý dabing, kde osmatřicetiletého Belmonda dabuje jednašedesátiletý Krampol, to je fakt hrůza! V původním dabingu z roku 1972 ho namluvil Václav Postránecký a ten mu seděl perfektně. Krampol "Bébelovi" hlasově ladil, když ho daboval v osmdesátých letech a ne jako starej dědek. To samé například u Muže z Ria. Když máme takové klenoty ve starých dabinzích, je škoda a nesmysl je nahrazovat. (04.04.2021)

Asi bych dal tentokrát přednost před zrzavou Jobertovou svůdnému živůtku Laury Antonelli, ale možná je to chuť jen přechodná. Belmondův styl střídat nejlepší místa k stání s těmi úplně nejhoršími je tady k popukání. Nemluvě o tom, že mě bavilo, jak všem vyráží zbraně, aby jim to pak ručně vysvětlil. (16.03.2014)