Kašpárek

Každý víkend když proplouvám po Grand kanálu ve své vytuněné trojstěžňové gondole, přemítám jak dobrý film to vlastně mohl být: Benátky, osvědčený režisér, většina herců Bebelova týmu z předchozího snímku Policajt nebo rošťák, sám Belmondo ve skvělé formě. Jenže se cosi pokazilo: kaskády vrtulník ani čluny nefungují jak bych očekával a i když si JPB jako jeden z mála divadelní přehrávání může dovolit, tady je toho příliš a jaksi bezúčelně naservírované kašpárkování. Tentokrát tvůrcům Belmondova estráda nevyšla, asi i vinou slabého scénáře a schizofrenní směsi burleskní komedie a konvenční krimi. Produkce: Cerito Films (06.11.2020)

Jestliže je snímek lehce ztřeštěný, mírně nesouvislý - a k tomu jako bonus i trochu zmatený a nesoustředěný, nemusí to nutně znamenat dobrou zábavu. Jean-Paul zachraňuje, co se dá, ale jeho boj s nadměrně děravým scénářem a nedostatečně kreativní režií je předem prohraný. Z úcty k němu přihazuju 1* - ale víc dělat nemůžu. Do určité míry vynucené kašpárkovské 3* (02.05.2012)

Trojice scénáristé + režisér už spolupracovali na celé řadě filmů v nichž hlavní roli sehrál Belmondo. Kašpárek je v osmdesátkách jen jeden z mnoha. Jeanu-Paulu Belmondovi už táhlo na padesát, přesto i zde prováděl zajímavé akrobatické a kaskadérské kousky. Leč zase tolik jich nebylo. Tvůrci se evidentně snaží chvílemi o opravdu bláznivou komedii, která si ale zachová své napětí do poslední chvíle. Zajímavé je i téma. Už v roce 1980 se otevírá diskuze na téma, co všechno se vyrábí z ropy a jak by bylo dobré planetu trochu šetřit. Každopádně mám takový pocit, že zde už to filmaři trochu přeťápli. Snímek není ani skvělou komedií, ale ani skvělým kriminálním či špionážním dramatem. Přelívá se to z jedné strany na druhou. A tato míchanice vyšla tak, že na Belmonda je to pořád dobrý film, ale vzhledem k tomu, že už jsem viděl opravdu dost jeho filmů, tak střízlivě dávám troječku, jak říkala naše učitelka matematiky. Nicméně jsou zde dobré momenty jak kaskadérské, tak humorné, ovšem vedle těch slabších míst. (14.12.2021)

Francouzsko-italská komedie, v níž J. P. Belmondo vystupuje v jedné ze svých oblíbených rolí mazaného podvodníka vystupující pod svým občanským jménem Alexandre Dupré nebo používající smyšlený titul vikomt. Po začáteční fázi, kdy Dupré tahá za nos různé boháče, aby z nich dostal co nejvíc bohatství, se při cestě do Benátek nevědomky zaplete s tajnou službou a mafiány. Do rukou se mu dostane tajemný kufřík obsahující na první pohled obyčejné věci, avšak pro jisté muže měl zřejmě vysokou cenu, neboť neváhali nekompromisně zabíjet osoby, kteří se kolem kufru točili. Velká část filmu se odehrává v italských Benátkách, kde Belmondo zkouší různé podfuky a dost času je oblečen pouze do trenýrek se srdíčky, saka a cylindru. Bohužel brzy po rozjetí špionážní hry není zřejmé, kdo ke komu patří a jaké pohnutky vedou dotyčné k získání výše zmíněného zavazadla a ačkoli Bebel produkuje jeho klasické bláznivé kousky, v tomto snímku G. Lautnera nepadají na zcela úrodnou půdu. Nepřehlednost velké spousty postav a nesrovnalosti v ději, který k závěru začíná nudit, se také podepsali pod mým hodnocením. Ve snímku se ve vedlejších rolích objevil M. Galabru hrající Belmondova kamaráda, dále M. Beaune, zavražděný na letišti, poté co, předal Duprému onen kufřík a dále Ch. Gérard, jehož postavu nedokážu nikam zařadit. Z ženských postav mě nikdo výrazněji nezaujal a jejich jména jsou pro mě neznámá. Název snímku pochází z označení Belmondovy postavy muži, kteří se zajímali o kufr, avšak tento podceňovaný kašpárek jim dokázal pěkně zavařit. Co se týká Belmondových akrobatických kousků, automobilových honiček či celkově akčních scén, byl Kašpárek docela skromný. Dle mého názoru se jedná o jeden ze slabších Belmondových filmů, který nezachránila zajímavá lokalita italského ostrovního města. (02.05.2019)

Nelze brát jako plnokrevný film, který má začátek, prostředek a konec. Smyslem Kašpárka je nechat Belmonda řádit, svádět ženy, předvádět kaskaderské kousky, fraškovité výstupy. Nic víc, nic míň. Když uvidíte Donutila v Goldoniho Sluhovi dvou pánů, taky hned nerozebíráte metafyzický přesah comedie dell´arte. Prostě se bavíte a něco vás rozesměje víc, něco se ztratí v hlušině... (15.09.2008)