Křižník Potěmkin

Myslím, že je chybou jít na takový film jako je Křižník Potěmkin zcela nepřipraven. A ještě větší chybou je domnívat se, že ona nepoučenost, je projevem nějaké nezaujatosti. - Právě nepřipravení si totiž sebou přineseme určitý druh předpojatosti. Naše filmová zkušenost je totiž pevně zakotvena v době, v níž jsme vyrůstali. A proto se neumíme dívat na starší filmy a zvláště pak na filmy němé éry, které jakoby spadají do doby filmového pravěku. K obsahu Křižníku Potěmkina můžeme mít po všech těch letech převážně ironický vztah, ale jeho forma nic neztratila na své bravurnosti. My jsme však za to ztratili z velké části svou schopnist vnímat ji. - Ona bravurnost spočívá, jak v kráse a orginálnosti záběrů (nástoupená posádka lodi viděná přes lodní kanón, pohledy do hlavně kanónu), tak zejména v obratnosti práce s motáží. Montáž je tu hlavním rpostředkem vyprávění. Vytváří rytmus díla (viz. např. rychle se střídající záběry skupin při cystající se popravě námořníků), ale především vytváří kladením zaběrů vedle sebe filmový jarzky plný obrazových metafor (viz. tři záběry oděkého lva, které vytvářejí obraz jednoho lva, který povstal). Umíme ještě číst obrazový jazyk. Znamená zkažené maso upadající carskou monarchii? Rozbité hudební nástroje jsou symbolem neslavného konce jejich majitelů? Pád malého chlapce v davu a jízda onoho slavného kočárku po schodech jsou ukázkou pošlapané nevinosti a bezbranosti? Také nevím. Ale myslím, že to stojí za to, dát si práci a přemýšlet. - Opět si jednou dovolím hodit odkaz na svůj blog, kde najdete podrobný popis děje a i trochu toho rozboru. Moc mě za to nelynčujte. (16.01.2006)

Včera som videl Krížnik Potemkin druhý a posledný krát. Uznávam kvalitu strihu, montáže, uznávam nezabudnuteľnosť scén na odeských schodoch. Ale súčasne registrujem Ejzenštejnovu nadprácu pri nadbiehaní novej moci a to nedokážem odpustiť ani geniálnejším filmom, ako je Krížnik Potemkin. Najchladnejšie štyri hviezdičky. (18.03.2011)

Spojení hudby s obrazem jsem plně docenil až tady... Ano, u němého filmu, který mi i po letech připadá přelomový, unikátní a vlastně nepostižitelný. Když pominu spousty statí a interpretací (ideologický balast žel zabírá značnou část), které se snaží otevřít a vyložit každé okénko, stále cítím a vidím něco dosud nenapsaného (prosté pocity jdou většinou u těchto prací zkrátka stranou). Uhrančivost není jen v pohybující se kameře (Murnau v Poslední štaci o rok dříve z ní těžil více) či kulometném střihu, byť ten tvoří základ dnešní zálibě v akčních sekvencích. Možná ten pocit spočívá v hudbě, byť mám dojem, že ta ho pouze umocňuje (měl jsem čest také ze stalinistickou verzí, navzdory představitelnému zprznění zůstal geniální film). Mnozí se budou stěžovat na tendenčnost, k tomu asi jen tolik – vyznění přináší falešnou iluzi dosažení cíle (Křižník reálně dopadl velmi neslavně), ovšem vytýkat otevřeně propagandistickému filmu jeho propagandističnoost, stojí na vratkých nohách. Bavit se můžeme samozřejmě o tom, co propaguje. A toto si v sobě musí každý vyřešit sám, univerzální odpověď neexistuje. Nezbývá než říct: pokud si myslíte, že filmy zestárnou a věk se na nich nutně podepíše, tak vězte, že jeden čas určitě obelže. Onen pocit je totiž nadčasový. (22.02.2006)

Technicky nadmíru zručné a zajímavé, ale to mi bohužel k obdivu a ocenění úplně nestačí. Potěmkinův příběh je k dnešnímu dni spíše trochu úsměvný, alespoň pro mě ano ale zároveň celá jeho atmosféra na mě působila obrovsky depresivně, navíc tak depresivně, jak mi to ani u filmů není příjemné. Scéna na schodech tomu dodala korunu. 6/10 (18.02.2014)

Dechberoucich scén a "vrcholů filmu" obsahuje Potěmkin dost. Proto se jedná bezpochyby o skvělý filmový zážitek, i když některé scény jsou přece jen ještě divadelní a pomalejší, než jsme dnes zvyklí. Naposledy jsem film shlédl s novou elektronickou hudbou Christopha Pajera (který představení i živě doprovázel) a kombinace filmu s touto hudbou se mi líbila - před představením jsem se obával, jak bude spojení moderní hudby a klasického díla působit. Hudební pasáž doprovázející scénu s červy v mase je nepříjemná a skvěle doprovází zobrazovanou skutečnost, závěr je pak strhujícím způsobem velkolepý. -- Při sledování Křižníku Potěmkin by ale člověk neměl zapomínat, že jde o propagandu režimu, který zahubil nesmírné množství lidí. Scéna, ve které obyvatelé Oděsy s nadšením vezou námořníkům Potěmkina potraviny, je povznášející, dokud si člověk nevzpomene na hrůzy kolektivizace ruského zemědělství a třeba na Ukrajinský hladomor, v němž zahynuly miliony!! lidí. Myslím, že je třeba na to pamatovat a uvědomit si společenský význam tohoto díla. Je možná formálně dokonalé, ale pokud bychom zapomněli na jeho politický význam, účel, ke kterému byl natočen a kdo ho natočil, oddělujeme obsah díla od jeho formy. To nechci dělat. 7/10 (13.01.2006)