Osmý den

Asi teďka budu tady za necitu, žánr road movie mám rád, ale tyhle sentimentální dojáčky o přátelství s psychicky postiženým člověkem mi začínají celkem lézt na nervy. Ne kvůli tématu, ale zpracování, jaké problém takového jedince a jeho života výrazně zkreslují a zjednodušují na vtipnou a dojemnou jízdu. Jaco van Dormaelovi patří poklona, že dokázal během natáčení pracovat s hercem, který Downovým syndromem přímo trpěl, bohužel o to víc bych očekával pořádně realistický dojem z filmu a přínosnější vklad v rámci práce s takovým tématem, stejně tak od autorského filmu belgického režiséra bych rád dostal cosi jiného, než sbírku navrstvených tradičních klišé tohoto typu filmů. To samotné vykreslení postiženého Georga jako toho nejúžasnějšího a nejinspirativnějšího člověka na světě, ohledně jehož problémového incidentu v obchodě s obuví má nám schválně ještě později dojít, že to bylo nic oproti tomu, co předvedl jeho „normální“ společník bývalé manželce, mi připadalo až nerealisticky přehnané a vykalkulované. Abych úplně nekřivdil kvalitám snímku, filmařská úroveň je velmi solidní, líbilo se mi více nápadů na fantaskní scény vysněného Georgova světa a tradičně skvělý výkon Daniela Auteuila posouvá moje hodnocení k pevným 3 hvězdičkám. [65%] (31.12.2022)

Nie, vážne nás nič myšlienkovo progresívne nečaká. Usadený, bohatý a nešťastný chlapík musí prejsť cestu k osvieteniu, k čomu mu dopomôže chlapík, ktorý podľa väčšinovej spoločnosti osvietený byť nemôže, ale vďaka svojej jednoduchšej povahe paradoxne je už odmalička. To, čo robí 8. deň sviežim dielkom, je snaha priblížiť divákovi svet očami Georgea, a toto stvárnenie je občas vyložene fajnšmekerské, dokonca ešte pár rokov pred omnoho slávnejšou Améliou. Navyše sa Dormael ani nesnaží zbytočne tlačiť na pílu, neždíma emócie vymačkávačom na ovocie, ukazuje aj utrpenie Georgea a jeho problematické chovanie a ani ten záver neponúka náhle obrátenie stránok k zázračnému riešeniu životnej situácie u oboch pánov. Skôr ide o to vnútorné precitnutie než vonkajšie faktory. (25.10.2020)

Mnohokrát ohraná varianta na téma, jak mentálně postižení mohou obohatit život "normálním". K úplné zdařilosti chybí udržení vyprávění v jedné úrovni poetiky. Jsou chvíle, kdy se hraje zcela realisticky, a na to přijdou okamžiky, kdy se všechno vznese do roviny naprostého nereálna. Díky tomu jsem se nedokázal do příběhu zcela dostat, a pořád jsem ho prozoroval chladným pohledem zvenčí. (06.02.2011)

Tak trochu jiny Rain man. Chlapik je prepracovany, ma zvraceny hodnotovy zebricek a do toho vseho se mu do zivota priplete handikapovany Georges a vydaji se spolu na zivotne dulezitou road-movie. Gorges ma moc rad cokoladu a svoji maminku, Harry miluje sve deti a manzelku. Oba pri sve spolecne ceste zjistuji, ze nemuzou mit vsechno. Skvele jsou zejmena Georgeovy fantazie (napr. ta, ktera zacina malou myskou), kterou jsou ohromne silne a zaroven Georgovy ukazuji svym zpusobem skutecny svet. Nakonec bych rada jeste zminila zcela neuveritelne finale (hlavne mongolska scena a pout a uplne finalni scena s Georgesem). Zkratka Le Hutieme jour si me ziskal a nemaly podil na tom ma i Daniel Auteil. (05.09.2011)

Nejako zvláštne to prešlo mimo mňa. Násilné tlačenie na city, nereálne situácie a veľmi premyslené a priehľadné ťahy scenára vo mne vzbudzovali skôr znechutenie ako obdiv, či súcit. Prenikavá čistota duše, pravdivosť, jednoduchosť, úprimnosť - čo je typické pre takto postihnutých, je podľa mňa v tomto prípade umelo deformované filmovými tvorcami. (03.08.2011)