Maraton

Nevim proč, ale tenhle film na mě nijak extra silně nezapůsobil. Výkon hlavního představitele byl ohromnej, o tom žádná, ale jinak si nemůžu pomoct, průměrné drama, na Jižní Koreu bych řekl snad až trochu nudné. Spousty zbytečných záběrů a pro mě jen pár silných scén. 87 procent mi přijde jako hodně nadhodnocených. (05.12.2011)

Vytvořit sentimentální sportovní drama o outsiderovi, který nakonec všem vytře zrak a překoná veškerá omezení, to je viditelně pod úroveň současného korejského filmu. Místo toho nabízí poklidně plynoucí příběh, v němž je daleko důležitější komplikovaný vztah ambiciozní matky a syna, který nikdy nedokáže naplnit její očekávání a touhy. Přesto se nakonec dokáže vzepřít hranici, která se mezi nimi vytvořila a otevřít opět cestu ke smíření a porozumění... Maraton zde tudíž hraje roli sportovního výkonu spíše okrajově, daleko více vystupuje jako zástupná metafora dlouhé cesty, která je před oběma hlavními postavami: cesty matky, jež se musí smířit s tím, že její představy ohledně Cho-wona jsou příliš sebestředné a cesta syna, která vede k odpuštění dávných křivd, které mladík postupně začíná ve svém svébytném uvažování chápat. Koneční závod je tak kontemplativní katarzí, která naplňuje daleko více než jakákoliv medaile. (11.09.2013)

Príbeh filmu Malaton (Marathon) si samozrejme získa ľudí svojou priamočiarosťou. Vo filme sú dve vyvrcholenia, ktoré ukazujú vzťah hlavného hrdinu autistu Cho-won(a) k trénerovi a matke. Tieto vyvrcholenia dokážu rozľútostiť hlavne diváka, ktorý sa ponoril do príbehu. Samozrejme divák podvedome podobnú situáciu môže očakávať a preto sa ho to nedotkne dostatočne. Výkon Seung-woo Jo (hral Cho-wona) je naozaj impozantný a zaslúži si absolutórium. Film teda jednoznačne hovorí (ukazuje), že ľudia s podobným osudom, ako má hlavný hrdina majú svoj život, svoje sny a to čo chcú dosiahnuť a žiaľ nám ostatným to nemusí byť na prvý pohľad jasné čo to je. Vďaka vyvrcholeniam a úžasnému výkonu hlavného hrdinu môže aj takýchto "jednoduchší" príbeh, ktorý ide priamo na bránku (rozplakať človeka) zožať úspech u divákov ako som napríklad ja. (11.12.2015)

Zbožňuju sportovní filmy, pomalu ale jistě zbožňuju i korejské filmy a mohlo by snad z téhle kombinace vzniknout něco, co by mě nenadchlo? Asi ne. Příběh Cho-Wona, autistického mladíka, jehož jediná větší záliba se skrývá v běhu.. Film se přelévá s tím, jaký vztah k Cho-Wonovi má jeho maminka. Zpočátku je jeho jedinou oporou, ale když si Cho-Won získá i důvěru někoho jiného přichází na řadu mateřská láska a strach... Seung-woo Cho jako autista je naprosto přesvědčivý a i když jsem ho viděl teprve ve dvou filmech, bez váhání bych ho zařadil mezi nejlepší korejské herce. Marathon je jak filmem o vztahu matky k synovi, tak filmem o sportu, ale hlavně je to film o naději, o víře, o překonání zdánlivě nepřekonatelných bariér... Nádhera. (07.08.2005)

Nechci Marathon srovnávat s jinými podobně zaměřenými filmy, protože každý z nich mě oslovil nějakým jiným způsobem. Při tomhle příběhu jsem si uvědomila, že je cosi posvátného, čeho je třeba si vážit a to jsou matky, které projevují sebeobětující lásku o své postižené děti, ať se jedná o autismus, Downův syndrom nebo cokoliv jiného. A mnohdy jako tady mají i výčitky svědomí, že snad nedělají všechno tak dobře, aby jejich dítě bylo co nejšťastnější. Za tu obrovskou dávku emocí, která se na mě vychrlila hlavně pak v té finální druhé části marathonského běhu, kdy Cho Won (skvělý Seung-u Jo) nabral druhý dech i díky obrazům z jeho života, musím dát nejvyšší ohodnocení. Když si navíc uvědomím, že se z velké části jedná o film podle skutečné události, tak to byl opravdu velmi intenzivní zážitek. (08.06.2013)