Lilja

V prvé řadě mám problém pochopit, proč film, jehož hlavní postava je Ruska, jehož děj se ze dvou třetin odehrává v Rusku a jenž je natolik odvážný, že život nemajetných v Rusku spojuje s amorální bídou, proč tento film natočili Švédové. Stál na začátku motiv natáčet o švédském obchodu s bílým masem, kritika ruských poměrů nebo jen přání prostě vyprávět jeden životní příběh? Ve výsledku je to jedno, protože ve všech třech záměrech jsou díry (první je odbytý, Moodysonova povolanost k takovémuhle angažovanému vymezování je přinejmenším sporná a na osobní příběh je tu málo osoby a příliš snahy o společenskou kritiku). Nabízí se srovnání s Rosettou; i tady ztvárnění a charakteristika postavy ustupuje popisu společenských poměrů, je tu ovšem ten podstatný rozdíl, že Lilja se aspoň snaží fungovat jako film a trochu experimentuje se stylem, není to jen prodloužená hyperrealistická verze televizních novin. Veškerou munici si ovšem Lilja vystřílí hned na začátku (působivá expozice a rozloučení s matkou, po kterém by člověk ten pokus o sebevraždu sám doporučil), pak začne Moodyson honit zmíněných příliš mnoho zajíců a podbarvovat to neskutečně naivním důrazem na náboženskou oddanost, kvůli čemuž se i závěrečný potenciálně dojímavý kontrast mezi snem a realitou mění v prachsprostý kýč. Já nevím, po mně prostě nikdo nemůže chtít, abych brečela u filmů, kde jen všichni svěsí ruce nad svým údělem a nepokouší se sebeméně mu vzepřít. (08.09.2009)

TU A TAM SPOILER: Byl to skvělý film, především po psychologické stránce. Symboliku andělských křídel jakožto nevinnosti a zároveň smrti bych filmu určitě neměla za zlé. Ne všechno musí být beze zbytku surový real - za chvíli bychom se ho beztak přejedli. Trochu mi ale vrtá hlavou ta koprodukce? Proč tam vlastně nejsou Rusi? Prostota a opatrnost snímku mi místy evokovala osvětové filmy. Distribuovali to potom v Rusku?: "Nemyslete si, děvčata, že pojedete do Dánska nebo do Švédska a že tam na vás někdo čeká. Většinou pak budete muset skočit z mostu." Nebo to promítali ve Švédsku a v Dánsku jako: "Milí spoluobčané, odtud se berou ty malé nedospělé broskvičky. Jsou to nešťastné chudé Rusky. Nechoďte po schodišti se sluchátky, abyste mohli slyšet, když buší zevnitř na dveře bytu". Dokážu si představit, že by na to chodily základní a střední školy jako na povinné promítání. Bylo by to rozhodně přijatelnější než omyl naší paňprofesorky, když nás vzala v sekundě na "film o malém chlapci, který nechtěl vyrůst," z čehož se vyklubal Plechový bubínek, což paňpofesorku jistě velmi rozrušilo. (28.07.2014)

„Zabere to jen pár minut.“ - „Ok, pokud jsou to mladý kluci, ale pokud jsou to odporný starci...“ - „Na druhou stranu, je to rychlejší. Jedna, dva a je konec! Pak dostaneš peníze a můžeš si koupit oblečení, nebo něco.“ - „Ne, nikdy! Je to strašný!“ Ale nedostatek peněz udělá své…S Liljou začnete rychle soucítit. A prožíváte vše s ní. Od příslibu ráje, který se během chvíle vypaří, jak pára nad hrncem. Přes nepříjemné poznání jejího okolí, které se následně nepěkně vybarví, a to tak, že ona zůstane na vše sama. Dále život v Rusku, který nabízí pouze šeď, bezvýchodnost, chudobu obyčejných lidí a takovou nudu, během níž je největší zábava čichat lepidlo. Až po občasné nutné zlo v podobě prostituce, pak nový, nadějný příslib budoucnosti a následné drsné vystřízlivění, když si uvědomí, že se stala otrokem, matrací pro každého, kdo si zaplatí (těžko ale zazlívat mladé, naivní holce, že začala věřit a přestala vnímat varovné signály). Zbývá pak ještě hlavní hrdince nějaká naděje na lepší život? Depresivní, autentické, emocionálně náročné, za mě solidní 4*. (21.08.2022)

Nevyvážené, některé dobré nápady či záběry (npř. zákazníci prostitutky jejíma očima, vybydlené Rusko) a většinou kvalitní výběr hudby střídají chvíle, kdy režisér na můj vkus nepěkně sklouzává až k sebeparodickému kýči (andělská křídla olol). I přesto je ovšem Lilja bez potíží stravitelná i pro tak zásadního odpůrce příběhů o ubohých obětech, které se svým údělem nejsou schopny téměř nic dělat, jako jsem já. Btw. Oksaně Akinshině tu to přes všechna protivenství, kterým byla její postava vystavena, sluší velice velmi. (22.10.2011)

Lukas Moodysson se v tomto snímku pohybuje opravdu po hodně tenkém ledu. Ba co víc, místy se až po kotníky namočí do vody. Po filmové stránce je zde vidět snaha udělat co nejdepresivnější a nejpůsobivější film, bohužel je třeba se ještě učit, některé věci ve filmu působí poněkud nevěrohodně, respektive jsou v něm na efekt a je to vidět. Doporučuji při sledování vypnout mozkové závity a nechat se jen unášet. Vidina lepší budoucnosti, srážka s realitou, křivda, nezájem, chudoba, bída, samota, zoufalství, nová vidina lepší budoucnosti, a poté o to větší náraz, výčitky, touha vše vrátit, ale je pozdě. Cokoli nabude se po chvíli zhroutí.. Opravdu velmi pěkný temný snímek o síle přátelství a tvrdém, nelítostném světě okolo. Okouzlující Oksana Akinshina, výborná hudba a především neuvěřitelně depresivní atmosféra - a na té hlavně film staví, bohužel ve scénáři byla atmosféra místy upřednostněna před vším ostatním, což malinko kazí celkový dojem, ale já mám pro takto laděné filmy a postavy jako je Lilja slabost. S těžkým srdcem a přivřenýma očima 8/10. ONE OF MY TOP10 MOVIES. (28.04.2008)