Napříč Paříží

Do vzniku legendárního Velkého flámu (jenž tento snímek dnešnímu divákovi připomene určitě malým společným setkáním Bourvila a de Funèse) ještě trvalo 10 let, o francouzských "válečných komediích", které se pak zejména v 70. letech začly rodit jako houby po dešti, nemluvě. Oproti nim tahle první vlašťovka z dílny Claude Autant-Lary pracuje s nadsázkou velice mírně a jednoduchý příběh o veselých trampotách za tísnivé válečné situace zahrnuje v sobě taky značné dramatické situace. Nicméně právě to, co jsem dříve vnímal jako obrovské plus (a do jisté míry to plus pořád je!), se mi po několika zhlédnutích paradoxně obrátilo na částečnou slabinu a důvod odebrat pátou hvězdičku... Skloubení dramatického příběhu a humorné nadsázky může být v případě opravdu propracovaného scénáře cestou ke vzniku skvělé tragikomedie, jenže Napříč Paříží se nese spíše v duchu nevyrovnaného kolísání od crazy komedie ke komornímu lidskému dramatu, než v duchu pevného tragikomického celku. Což dává v některých místech vziknout dojmu menších hluchých míst. Přesto na mě ten film velice zdařile funguje (včetně dojemného závěru) a příznivcům francouzské kinematografie či filmů pro pamětníky bych se ho vůbec nebál doporučit. Spojení Jeana Gabina a Bourvila do herecké dvojky je zde unikátní a já si oba mistry stříbrného plátna znovu náležitě vychutnal. „Až na to, že policejní uniformy neladí s tím nábytkem, nemyslíte?“ ;-) 85% (15.10.2020)

Říkat tomuto filmu komedie je vážně hodně zavádějící. Je to s přimhouřenýma očima tragikomedie, ale ještě spíš malé neokázalé drama, postavené na dialozích mezi dvěma muži, kteří společně odnášejí pašovaný proviant zatemněnou Paříží a nevědí, nakolik mohou jeden druhému důvěřovat. Film je výrazně lepší, než jsem po trpkých zkušenostech s Louisovým předhvězdným obdobím očekával. Funés hraje zapamatovatelnou, přesto epizodní postavu hektického šmelináře. Celá působivost filmu nicméně leží na bedrech Bourvila a Gabina. U prvního z nich oceňuji chvályhodnou zdrženlivost, u druhého naopak nečekanou expresivitu. Bourvil je ustrašený běžný Francouz, který chce přežít válku bez problémů a neustále tiše řeší dilema mezi osobním prospěchem a obecnou slušností. Gabin hraje záhadného muže, o kterém stejně jako Bourvil nic moc nevíme a vztah k němu si vytváříme až na základě situací, jimiž společně projdou. Protože francouzské odbojářské filmy jako Armáda stínů jsou na můj vkus moc plakátové a komedie málokdy dosáhnou kvalit Velkého flámu, jsem filmem příjemně překvapen a rád přehlédnu i pokrytecký eskapismus jeho závěrečné scény. 90% (16.11.2010)

Napříč Paříží pro mě dokonale ztělesňuje to, co jsem četl o filmech francouzské tradice kvality. Jedná se o technicky perfektní řemeslnou práci (kontinuální hollywoodský střih, perfektní svícení, atd). Problém je žánrové zařazení, film se deklaruje jako komedie, pokud se chce ale člověk vyhnout zklamání (trio Gabin, Bourvil, Funés je více než slibné), neměl by k filmu s tímto apriorním očekáváním přistupovat. Až na pár momentů, které v nejlepším případě vyvolají úsměv na tváři, mu zcela chybí komediální náboj. Kam ovšem snímek jinak zařadit? Je sympatické, že se Autant-Lara pokusil zbořit mýtus Francouzů, coby hrdinných odbojářů, ale činí tak nicneříkajícím příběhem, který bezradně přešlapuje na místě. Film má všehovšudy dva silné momenty. První, kdy se vyjevuje pravá tvář Grandgila a osvětlují se motivace jeho chování a druhý, když Martina odvážejí nacisté na konci filmu. Úplný konec je pak jen uměle přilepeným pseudohappyendem, což je patrné na první pohled. V celkovém souhrnu jde o nepovedenou variaci na Renoirovu Velkou iluzi, které chybí její emoční i morální rozměr "předlohy". (31.07.2011)

Putování dvou mužů, kteří musí pronést kufr plný masa z černého trhu z jednoho konce okupované Paříže na druhý by se mohlo nabízet jako námět pro jednu z řady francouzských válečných komedií, navíc pokud v obsazení figurují dva známí komici, mezi jejichž nejlepší filmy patří právě zástupce žánru. Kdo si od jediného společného filmu tří legend francouzské kinematografie tedy slibuje zábavu na tento způsob, může být zklamaný. Film Napříč Paříží vznikl jedenáct let po skončení druhé světové války a tudiž se jeho tvůrci patrně ještě báli odvázat a ukázat tuto trýznivou dobu v odlehčenějším duchu (ačkoli povídka Marcela Aymé patrně také nebude úplně nejveselejší). Nedá se ale říci, že by humor zmizel z filmu úplně. Jeho nositeli jsou Jean Gabin, který si opět zahrál protřelého bonvivána (neustále zaskakujícího Bourvila) a samozřejmě Louis de Funés, jehož cholerická postava zde dostává trochu jiný rozměr a který sice neprostupuje celým filmem, ale jeho hádka s Gabinem je jedním ze silných momentů filmu. Tím druhým mohl být konec, který ovšem shazuje podle mě lehce nastavená poslední scéna. Nejen kvůli tomu na film, kde sice jsou tři ikony pohromadě, snadno zapomenete. Budete sice vědět, že jste ho viděli, ale o čem, že to bylo, si už tak snadno nevybavíte. (10.08.2010)

Vydala jsem se napříč noční okupovanou Paříží spolu s pány Bourvilem a Gabinem a v pojetí filmová jednohubka se to dalo zvládnout bez problémů, ti dva totiž pobavit umí a oba se mi moc líbili. K příběhu dvou mužů s napěchovanými kufry vepřovým mám sice spoustu připomínek, neb jsem měla pocit, že se to scenáristům vymklo z ruky (místy drama, chvíli komedie, sem tam tragédie, občas nuda), ale nechám si je od cesty.. (29.04.2020)