Zmizení Eleanor Rigby: Ona

"Tragedies are like foreign countries, we never know how to behave towards the natives.." Silně emocionální snímek o neštěstí, samotě, tichu, útěku, zbabělosti...touze, vztahu... Postavy se ztrácejí uprostřed života, předstírají, žijí i nežijí, nacházejí se, ztrácejí, chtějí se pohnout dál, i když to nejde. Z počátečního ticha, zastření, odstupu jeden od druhého, se postavy pomalu, často zmateně a nerozvážně, přibližují, otevírají až k naprosté otevřenosti, ať jde o matku Eleanor, jejího otce, nebo naprosto dokonalou vedoucí semináře. Nedýcháte, stáváte se postavami, toužíte i nechcete být v příběhu s nimi, až vám, stejně jako jejich nejbližším, utečou daleko... Je to sladký, srdíčkový, zamilovaný, ale bez patosu, přehrávání a hollywoodských klíšé...spíš naopak...pohlcující, reálné a neskutečně silné. (12.07.2014)

Z chaoticky rozházených střípků postupně skládáme tragický příběh mladého manželství. Oporou filmu jsou dobré herecké výkony, slabinou, že na dva filmy je příliš málo děje. Mužovo podání je logičtější, ona se chová zmateně. Zatímco muž tedy zastupuje rozum, manželka emoce. Nemám příliš v lásce filmy, které takto rigidně rozdělují svět na mužský a ženský. (25.12.2015)

Tento snímek je, jakožto romantický film, svým zpracováním velmi originální a nemá v sobě klišé, která jsou v současných romantických filmech tak běžná. Oboum filmům (On a Ona) se skvěle podařilo splnit hlavní cíl - vylíčit stejný příběh a stejné události z odlišných pohledů dvou osob. Přišlo mi, že tento díl je nejspíše lepší vidět až jako druhý (až po filmu On), protože jinak by velká část příběhu zůstala nejasná. Každopádně je nutné vidět oba díly. (08.11.2014)

Určitě to chce vidět oba filmy. Verze Him mě asi bavila o něco víc. Zase to může bát i tím, že už jsem ten příběh viděla po třetí. I když pokaždé lehce pozměněn a s jinými detaily...Ale stejně může to hrát roli. Z kým se víc ztotožňuji a komu víc rozumím? Myslím že ted po tom, co jsem viděla i tenhle film to nedokážu říct. Po vidění Him jsem "její" chování nechápala a ztotožňovala jsem se spíše s Conorem. Ted už bych si tak jistá nebyla kdyby se mě někdo zeptal. Eleanořin pohled je filozofičtější, psychologičtější než jeho (alespoň mi to tak přišlo) realističtější a pragmatičtější (a to nemyslím ani negativně ani pozitivně). Jinak atmosféra zůstává perfektní stejně jako u Him a i u Them. Tady (Her) to je konkretně ještě podpořené právě tou niterností... Hodnocení-stejně jako u ostatních dvou částí, ale kdybych měla hodnotit jen ten nápad s rozdělením do několika úhlů pohledu bylo by to za plný počet. ----"Dad:"None of us know how to help you." Eleanor:"Please stop reminding me that something's wrong."---- (11.04.2015)

Předně musím poděkovat plzeňskému Filmovému klubu, že promítl Jeho a Ji v jeden večer hned po sobě. Být mezi filmy nějaký větší rozestup, asi bych je nehodnotil tak, jak hodnotím. Zmizení Eleanor Rigbyové je perfektně propracované romantické drama s velmi uvěřitelnými výkony, působivě tichou atmosférou a poměrně nečekaně se vyvíjejícím příběhem, který si s odhalováním různých důležitých věcí sice dává na čas, ale nevleče se a nenudí.___Druhý film Ona se mi líbil asi o něco více než On. Jenže kdybych Jeho neviděl před Ní, Ji bych si dost pravděpodobně tolik nevychutnal. Spousta děje by mi scházela. Před scenáristou a režisérem nicméně smekám klobouk. Ten jiný pohled na stejnou věc je nesmírně osvěžující nápad a z chladné Eleanor, která v Něm zkrátka bůhvíproč a bůhvíkam zmizela, se díky tomu stala Eleanor úplně jiná, křehká, tápající a hledající, kterou už není problém pochopit. Oporu hledá v rodině (úžasní William Hurt a Isabelle Huppert) a tím, kým byl v Jeho příběhu Conorův otec, je tentokrát profesorka Friedmanová v podání Violy Davis. (22.09.2015)