Zmizení Eleanor Rigby: Ona

JEHO verzi jsem naštěstí zhlédla jako první, a to jsem pocitově chtěla automaticky začít s NÍ. Hrozně se mi líbilo, že každý prožíval a vnímal události jinak. Bylo to krásně reálné, dokázala jsem se vcítit a pochopit každého z nich. Jessica i James hrajou perfektně, jejich zamilovanost jim prostě musíte uvěřit. V JEHO verzi tápete, co se vlastně stalo, co byl důvod k jejich odcizení. Film vám to pomalu odkrývá. V JEJÍ verzi se pak dovysvětlí další věci, nad kterými jste si lámali hlavu. Závěrečná skladba z JEHO verze je naprosto úžasná. V JEJÍ verzi už není tak sugestivní. Ty drobnosti, ve kterých se verze lišily, mě hrozně bavily. A během obou snímků jsem se ani jednou nenudila. (Jeho začátek velmi vtipně připomínal Fincherovu Zmizelou; i kdyz tohle bylo první takže je to spíš naopak). Ve Varech jsem tento film vyloučila z Must See seznamu, teď na podzim mě však k němu něco přitáhlo a já nelituji. (16.11.2014)

Nejlepší verze. Viděl jsem jí jako první a nesouhlasím s četnými výroky, že bez jeho verze ta její nedává smysl. Ano, je trochu složitější se v ní orientovat, ale to celkovému zážitku spíš přidává, protože je třeba přemýšlet nad souvislostmi a není čas nudit se u scén, které už byly (jen z trochu jiného úhlu pohledu) viděny. Jessica Chastain definitivně přestupuje do pozice jedné z mých nejoblíbenějších hereček, tenhle film svým výkonem táhne a krade si ho pro sebe, bez ní by ty emoce Eleanořiny postavy nefungovaly ani z poloviny. (29.04.2015)

Komentuji oba filmy (pohledy) najednou, myslím si, že je důležité vidět oba dva pohledy. Nejdříve jsem viděl "jeho" pohled a přišel mi takový logický, vcelku jasný a ji jsem z tohoto pohledu moc nechápal, stejně jako on. Poté jsem viděl "její" pohled a nejen na to, že jsem došel k pochopení, dokonce se mi její jednání zamlouvalo víc... (Otevřeně přiznávala, že hledá sama sebe - základ. Ona nepodlehla chtíči atd.) Rozhodně zajímavý experiment, kdy vidíme stejný děj, i vzájemné rozhovory, z pohledu dvou různých osob, takže vlastně nevíme, jak to bylo doopravdy... Pokud tedy bude existovat verze "Oni," už teď se na ní těším... Důležité ale je, že se režisérovi podařilo natočit snímek o sympatickém manželském páru řešícím náročnou životní situaci po závažném rodinném problému, o němž se nedozvíme nic jiného, než že existuje. Povedlo se. Děkuji :-) (09.12.2014)

Systematické, herecky dobře obsazené a pevně vedené. Eleanor Rigby nabízí tradiční příběh o velké ztrátě a hledání sebe sama se všemi překážkami a peripetiemi, které se v normálním životě nabízí. Bez sentimentu, s ruční kamerou a naprosto minimální zvukovou mixáží. Zřejmě jen s potřebnou výbavičkou lze naplno docenit rozostřené zvuky ulice apod. Téměř žádná hudba, zato v pravé chvíli roztřelí ticho trip-hopový frajer Son Lux (emocionální hroty). Představoval bych si větší tlačení na pilu a rychlější děj, nicméně uvidíme co přinesou další dva díly, možná jako celek to bude výrazně lepší. (17.07.2016)

"Tragedies are like foreign countries, we never know how to behave towards the natives.." Silně emocionální snímek o neštěstí, samotě, tichu, útěku, zbabělosti...touze, vztahu... Postavy se ztrácejí uprostřed života, předstírají, žijí i nežijí, nacházejí se, ztrácejí, chtějí se pohnout dál, i když to nejde. Z počátečního ticha, zastření, odstupu jeden od druhého, se postavy pomalu, často zmateně a nerozvážně, přibližují, otevírají až k naprosté otevřenosti, ať jde o matku Eleanor, jejího otce, nebo naprosto dokonalou vedoucí semináře. Nedýcháte, stáváte se postavami, toužíte i nechcete být v příběhu s nimi, až vám, stejně jako jejich nejbližším, utečou daleko... Je to sladký, srdíčkový, zamilovaný, ale bez patosu, přehrávání a hollywoodských klíšé...spíš naopak...pohlcující, reálné a neskutečně silné. (12.07.2014)