Na lovu

Cruising je chvílemi až nepříjemně naturalistická kriminálka o vyšetřování vražd v New Yorkské homosexuální komunitě. Film ve své době vzbudil poprask nezvyklou otevřeností a odvážnými scénami z tamějších gay klubů a přestože se doba změnila, vášně vyvolává dodnes. Najdou se šokovaní aktivisté přísahající, že to takhle před 40. lety na opačném břehu Atlantiku naprosto jistě nevypadalo a že je film homofobní až hrůza. Není tomu tak. Sedmdesátá léta byla divoká a večerní zábava tehdejší BDSM gay komunity byla zhruba tak pohoršující a typická, jako volná láska hippies o dekádu dříve. Ostatně nemělo to dlouhého trvání. Za rok po premiéře Cruising se objevil AIDS a z bezstarostné promiskuity se stala ruská ruleta, na níž měl málokdo nervy. Tolik k úvodu. Film se může pochlubit slušnou atmosférou, skvělou výpravou a tradičně výborným Al Pacinem. Bohužel se občas nepěkně táhne. Chybí mu větší tah na branku a neškodilo by přidat na napínavosti. Režisér prý musel vystříhat přes půl hodiny nejsyrovějších záběrů. Dvouhodinová verze by byla úmorně dlouhá a nejspíš by ji kina odmítla. Už takhle některé scény vypadají, jako kdyby je točil Pier Paolo Pasolini. (25.08.2019)

Zapomenutý Friedkinův film, o kterém se dneska radši moc nemluví, protože prezentuje buzeranty jako perverzní úchyláky a vrahy. Nejzábavnější jsou bezesporu záběry z klubů bukvičáků, kde se to hemží fistingem až po loket a klony Freddie Mercuryho s kadencí 4 čůráků v prdeli na metr čtvereční. Tím mě Friedkin pobavil asi nejvíc. Vůbec se nedivim, že to schytal od kritiků, ale spíš mě překvapuje, že mu na něco takovýho dal vůbec někdo prachy. Troufám si říct, že dneska by to už vůbec neprošlo. Ne po aféře s Kevinem Spaceym. Přes kontroverzní obsah se však jedná o lehký nadprůměr. Otázkou zůstává, jestli to nebude spíš 40 minuty vystříhaného materiálu. Možná by stálo za to podívat se hlouběji do análů a vydat director's cut. (19.12.2018)

Friedkinova Modrá ústřice, z které vám zmrzne úsměv na rtech.. Ohledně věrohodnosti zobrazení newyorkských gay klubů 70.let nemohu sloužit, poněvadž jsem je nenavštěvoval, ovšem díky dokonalé hudební i zvukové složce (kdo by řekl, jak účinně působí tření koženého materiálu..!) a zneklidňujícímu feelingu můžu zaručit, že vám bude atmosféra dusivě přitláčet prsty na hrdlo a zdánlivě mnohoznačný konec dopřeje extázi v oblíbené disciplíně D.Carradina asfyxii (erotická praktika škrcení). Pacino byl pro role rozervanců stvořen a v ponurém Cruising předvádí svůj další nezapomenutelný koncert muže, nastupujícího do výtahu za Harry Angelem.. (09.12.2009)

Skrze tvůrčí postoj k tématu a rovněž nezvyklou postavu odhodlaného detektiva, který se při honu na vraha neváhá podřídit intimním stykům včetně náhlé změny sexuální orientace, se jedná o poměrně unikátní kontroverzní kriminálku. Za takový film by režiséra v dnešní době zřejmě teprve čekala silná nařčení ze strany veřejnosti za hanobení (jakýchkoliv) menšin... Samotného mě vzhledem k roku vzniku tak otevřený americký snímek do jisté míry šokoval, ale velmi zajímavý zážitek plný napětí nemohu popřít. William Friedkin vytvořil opět jednou nekompromisní policejní thriller s parádní temnou atmosférou různých zákoutí nočního velkoměsta a zároveň realistickým pojetím, které vás naplno vtáhne do dění včetně exkurse do gay komunity provádějící zvrhlé orgie. Nenadchlo mě to zdaleka tolik jako režisérova slavná Francouzská spojka a Al Pacino mě svým výkonem v roli drsného policisty určitě více zaujal v Lumetově Serpicovi, ale jinak pokud nemáte vyloženě problém s vykřeslením homosexuálů v ryze negativním duchu (což bude asi hlavní důvod, proč se film ocitl v modrých číslech), nebál bych se tento snímek i doporučit. Jedná se vlastně o jeden z takových dozvuků (ale pořád funkčních a poctivých dozvuků) amerických old-schoolových kriminálek 70. let. 75% (10.04.2021)

Ačkoliv tento film předchází pověst jakéhosi homofobního blábolu, osobně v něm vidím spíš varování před uniformitou. Proto to, co po Pacinově prvotním oťukávání prostředí následuje, není tradiční pátrání a sbírání stop, nýbrž obcházení v bludném kruhu klubů pro gaye, v nichž lze klidně nalézt i učitele nebo policisty. Pro Pacinovu postavu představuje jediné východisko chycení vraha za každou cenu. I za tu, že by tím vrahem nebyl. Jako každý větší film, který nabízí různorodé interpretace, i u tohoto se většina diváků bohužel přikloní k té, jež se nabízí jako první. A když se k tomu připočte, že se děj točí kolem sexuálních menšin, průser je na světě. Jednoznačně souhlasím s názorem, že podobný film by už dneska (kdy se tvůrci kriminálek vší silou snaží, aby nevyletěli z vyjetých kolejí) vzniknout nemohl. I teď totiž nutí člověka o něm alespoň chvíli přemýšlet navzdory tomu, že veškeré jeho reálie jsou už zřejmě dávno "out". To by průměrný nebo dokonce blbý film rozhodně nedokázal. William Friedkin už zase přecenil svoje publikum. (31.08.2011)