Na lovu

Podle hodnocení ne úplně doceněná záležitost. William Friedkin v tomhle období skutečně točil jako o život a CRUISING je svým způsobem malý zázrak. Vůbec nechápu, kde vzal peníze na takhle odvážný projekt, protože tahle temná kriminálka z fetišistického gay prostředí si skutečně nebere moc servítky. Má to vynikající feeling, nasnímané hodně podobně jako Francouzská spojka, Al Pacino fenomenální, Nitzcheho avantgardní freejazz soundtrack super a trochu hloubavý závěr. Tohle by určitě mělo vidět víc lidí. Zapadlý klenot. (04.10.2013)

Možná je to atmosférická krimi, možná má děj spád a je napínavej, možná že mladší vydání Ala Pacina hraje skvěle, možná že je tam příjemná role Karen Allen a možná, že film má myšlenku i padnoucí hudbu, ale přes ty humusárny já se prostě nepřenesu. Například záběr do nechutně vyhlížejícího SM klubu na tančící nahý potetovaný zadky, Al Pacino si maluje obočí, další nahý zadky, dál jsem nechápala, jak se u policejního výslechu najednou zjevil dvoumetrovej černoch v klobouku, až na nějaký bandáže nahej a vrazí Alovi jednu pěstí, načež se otočí (záběr na nahou prdel) a odchází si do křesla číst noviny. Nedivím se, že gayové proti "vypuštění" tohohle filmu protestovali. Upřímně říkám, že už se na tohle nikdy znovu nepodívám. (28.09.2011)

Jedna z těch kriminálek, které se dnes už bohužel netočí (Fincherův Zodiac se aspoň trochu blíží). A tahle je ještě specifičtější. Odvážné scény z gay klubů, atmosféru dotváří depresivně rockové hudební pozadí - jak písničkové (pořád jsem přemýšlel, odkud znám song It´s so easy až jsem nakonec zjistil, že ho použil QT v Death Proof), tak "orchestrální" - jde spíš o atonální zvuky a ruchy, než melodie. Definitivně jsem si potvrdil, že skladatel Jack Nitzsche ( i on byl přizván k Death Proof, že by náhoda?) je mistr navozování zneklidňující atmosféry (Schraderův Hardcore např.) pomocí de skládá hudbu Jack Nitzsche, tam je o hutnou atmosféru postaráno. Film s nepopsatelným feelingem, na své si rozhodně přijdou příznivci kultu těla (hodně tělesná záležitost, navíc díky bohu s nevyholenými hrudníky, oldschool jak má být) a policajtských uniforem. (16.02.2008)

Tenhle film perfektně symbolizuje Friedkinův rukopis - jdete na film o vrahovi homosexuálů a místo klasické vyšetřovací kriminálky sledujete příběh Pacina, jak je při pátrání konfrontován s kožeňáckou gay komunitou a jak se s tím vypořádá. "Na lovu" má parádní skoro noir atmosféru, spousta scén zachycuje tehdejší veselý život undergroundové komunity v New Yorku, což už má dnes historickou výpovědní hodnotu a Pacinova snaha nějak zapadnout do davu a pátrat je metaforou reakce heterosexuála na existenci homosexuality jako takové. Proč ale film představuje homosexuály přes divoké orgie na nejdrsnější gay scéně (party v policejních uniformách, fetišistické kožené oblečení, svazování pasívů před análním sexem, fisting), pokud se režisér bránil tehdejším obviněním z homofobie? Je to prostě moralistická propaganda proti gayům, ukažme si na ně prstem, milí slušní občané. Pořád je to ale výborný žánrový kousek, takže jestli se vám nedělá špatně z představy dvou chlapů užívajících si to spolu, jděte do toho. (03.08.2007)

Cruising je chvílemi až nepříjemně naturalistická kriminálka o vyšetřování vražd v New Yorkské homosexuální komunitě. Film ve své době vzbudil poprask nezvyklou otevřeností a odvážnými scénami z tamějších gay klubů a přestože se doba změnila, vášně vyvolává dodnes. Najdou se šokovaní aktivisté přísahající, že to takhle před 40. lety na opačném břehu Atlantiku naprosto jistě nevypadalo a že je film homofobní až hrůza. Není tomu tak. Sedmdesátá léta byla divoká a večerní zábava tehdejší BDSM gay komunity byla zhruba tak pohoršující a typická, jako volná láska hippies o dekádu dříve. Ostatně nemělo to dlouhého trvání. Za rok po premiéře Cruising se objevil AIDS a z bezstarostné promiskuity se stala ruská ruleta, na níž měl málokdo nervy. Tolik k úvodu. Film se může pochlubit slušnou atmosférou, skvělou výpravou a tradičně výborným Al Pacinem. Bohužel se občas nepěkně táhne. Chybí mu větší tah na branku a neškodilo by přidat na napínavosti. Režisér prý musel vystříhat přes půl hodiny nejsyrovějších záběrů. Dvouhodinová verze by byla úmorně dlouhá a nejspíš by ji kina odmítla. Už takhle některé scény vypadají, jako kdyby je točil Pier Paolo Pasolini. (25.08.2019)