X-Men: Budoucí minulost

V případě tohoto filmu je zcela zásadní The Rogue Cut aneb bez Anny Paquin nezájem. Výsledkem této změny je výrazně kompaktní dílo, které zaujme a neurazí ani čtenáře komiksů. Už to skoro vypadalo, že této stařičké (na dnešní poměry) sérii odzvonilo, teď ale nabrala dech a směle konkuruje Avengers. Rogue nostalgie a návraty takových postav jako Phoenix mi vyloženě zlepšily náladu. Z nových pak všem vytřel zrak Quicksilver, zatímco ten v Avengers byl vyloženě vlažný (i když měl ségru po boku). Nedá se nic dělat, dám si průběžně opáčko. (31.07.2015)

První třída se mi líbila o chlup více, nic to však nemění na tom, že noví X-Meni jsou bomba a naprostá většina komiksovek poslední doby se před tímto musí krčit někde v koutě. Už to tady někdo psal, většina komiksovek je především o akci a dialogové pasáže jsou jen nutná výplň. X-Meni jsou především o postavách, dobře vystavěnému příběhu a akce je doplňující. Nejvíce si na nových X-Menech budu cenit toho, že nemají typického záporáka, každá postava má cíl a jde si za svým, každá má v něčem pravdu a v něčem se mýlí, ale divák dokonale chápe motivy všech. Navíc mám pocit, že s každým dílem X-Menů se postavy stále vyvíjejí, příběh se někam posouvá a stále si tak myslím, že další díly mají smysl a velký potenciál, tohle ale u většiny komiksovek napsat nemůžu. Naprostá spokojenost. P.S. Chci sólovku s Quicksilverem. (23.05.2014)

Není od věci se občas posadit na invalidní vozík, vstoupit někomu do hlavy, zmodrat, vytasit drápy a trochu se proletět v čase. Takto strávené chvíle volna mne obvykle baví, ale tentokrát jsem si dokázal najít čas pro nudu i mezi mimořádně vysokým počtem mutantů na každém filmovém okénku a to by se u zhmotněných kresbiček stávat nemělo. (26.12.2014)

Už si ani nepamätám drahý letný blockbuster, v ktorom by obsah takto víťazil nad formou. Krásna scenáristická prácička, každá postava využitá, vzťahy správne vyhrotené a dotiahnuté do zmysluplného záveru, hlášky v správnych okamihoch. Ale pozor, forma je tiež fajn, Singer is back vo veľkom štýle, Quicksilverovo kuchynské sólo sa zapíše medzi nezabudnuteľné scény svetovej kinematografia. Akurát to finále mohlo byť bombastickejšie a napínavejšie, ale pri opakovaných projekciách to vôbec nevadí. Dojímavo-vtipné finále dokonalé. "Fuck off!" (16.05.2014)

Wolverinův Life on Mars. V kontextu série obdivuhodný vypravěčský počin, kterému se částečným přepsáním historie několika fikčních světů daří sesíťovat předchozí Singerovy filmy s První třídou i s Wolverinovými spin-offy (tvůrci dokázali vytvořit film, který paralelně otevírá i zavírá původní trilogii). Jako samostatný film pro nově přistoupivší hodně problematický počin, který se nezdržuje uváděním postav, natož vysvětlováním jejich vztahů a motivací. Přesnější časové lokalizování příběhu a z toho plynoucí intelektuální slast umožňují nápovědy ve formě narážek, které jsou stejně jako ve Star Treku: Do temnoty určeny předně zasvěceným. Ani vyprávění není dynamizováno předně akčními scénami, nýbrž vztahy mezi postavami a jejich (ne)ochotou připojit se k určité skupině (z outsiderů se stávají týmoví hráči a opačně). Vztahy přitom neexistují pouze na horizontální rovině, ale ve dvou různých časových rovinách. V každé z nich přitom platí jiná spojenectví, což nás nutí neustále vyhodnocovat, k čemu všemu mezi minulostí a budoucností došlo a co by se mohlo změnit na základě právě probíhajícího dění. Přehlednosti komunikace mezi minulostí a budoucností napomáhá distribuce informací omezeným počtem významnějších postav, z nichž každá na sebe váže mírně odlišný styl a tón vyprávění (zatímco vedlejší postavy jako Kitty slouží pouze coby jednorozměrné narativní nástroje). Nejvýraznější je tohle mutování u kapitoly patřící Quicksilverovy, ale dobře zřetelná je také různá míra tragičnosti, s jakou situaci nahlíží na jedné straně Wolverine a Beast, na druhé Magneto a Xavier. Sázka na postavy při obdobném množství charakterů vyjevuje svá úskalí, když má dojít na lámání chleba. Neboť na psychologizování nezbývá čas, rozhodující okamžiky jsou zhuštěny do emocionálně vyhrocených proslovů, které bych čekal spíše od Kapitána Ameriky (s kterým Budoucí minulost spojuje sedmdesátkové podezření, že svět ve skutečnosti neřídí ti správní lidé). Akční scény, které ne vždy přispívají k rozvíjení zápletky, pak zase působí nuceně, jako obrazový balast a snaha splnit kvótu spektakulárních scén nezbytných pro to, aby mohl být film označen za blockbuster. K Budoucí minulosti se nebudu vracet se stejnou chutí jako k První třídě, která mne baví bondovskou stylizací a promyšleným představováním nových postav, ale minimálně kvůli pochopení a docenění jejího významu pro ostatní X-Men filmy považuji další zhlédnutí za nezbytné, což je vlastně to nejlepší, co si nějaký komerční film může přát. 80% (22.05.2014)