X-Men: Budoucí minulost

EPIC! Vidět v jednom filmu mladé i "staré" X-Men, to je zkrátka splněný sen. First Class pro mě sice nadále zůstává nejlepším filmem série, ale její pokračování mě ani v nejmenším nezklamalo. Jistě, těch postav je tu opravdu hodně, ale pro fanouška x-mení série by neměl být nejmenší problém se zorientovat a tuhle fantastickou filmovou jízdu si plně užít. (21.05.2014)

No, takže bezprostředně po skončení mám dojem, že bude trvat několik dní, než svoje myšlenky zkoncentruji do jednoho soustředěného proudu vědomí, který bude dávat smysl. Teď mě napadá hlavně následující: Na to, že je to film o tom, jak je důležité, aby se každý choval podle svých vlastních rozhodnutí, všichni vypadají hodně moc jenom jako loutky, které podléhají zlovůli zvenčí (od tvůrců) a nikoliv jako živoucí postavy, které by opravdu prociťovaly všechny ty emocionální a morální situace. Teď se domnívám, že výsledek působí asi "dospělejším" dojmem než První třída, ale zároveň si také myslím, že tomu tak reálně není a že za to nejvíc může "temnější" ladění. U První třídy jsem se několikrát rozplakala, protože určité jednotlivé scény při čistém pohledu obsahovaly prosté a silné sdělení, které má smysl i samo o sobě (většina je myslím spojená s Erikem, některé s Raven). V Budoucí minulosti jsem žádný takový dojem neměla (ale zatím jsem viděla film jen jednou, tak uvidíme, co přinesou opakovaná promítání a detailnější pitvání). Aktuální film mi přijde plytký a prázdný v tom smyslu, že se jenom utápí v sentimentálním poukazování na předchozí díly nebo na budoucnost, a hlavním obsahem je posmrkávání, že když to nevyjde, tak nám všichni umřou a nebude o čem točit další filmy (což divák od začátku ví, že nenastane, takže si nemůže během sledování filmu prožít nic zásadního). Jako další špatnou věc tady vidím to přeplnění postavami, respektive to je vlastní každému X-Men filmu, ale tady se s ním špatně pracuje. V První třídě to bylo taky jako na Václaváku, ale tam sidekickové byli prostě sidekickové a hlavní linie se soustředila na vývoj vztahů Erik x Charles x Raven, od toho nikdo neodváděl pozornost žádným zásadním směrem, hlavní záporák sice přinesl pár podnětů do diskuze, ale jinak se držel zpátky. Tady tomu tak není. Ústřední postava je přirozeně Wolverine, protože on jediný si uvědomuje všechno, co se všechno děje. Ale do toho tvůrci míchají opět spory Erika a Charlese, které tentokrát působí silně kategoricky, protože není čas nic prohlubovat, Raven, která se má jakože emancipovat a ukázat jim všem, zač je toho osel, ale kromě toho, že umí někoho uspat chodidlem, toho vlastně moc nepředvede a stejně ji ke všem rozhodnutím někdo zmanipuluje, Traska, který zajímavým a výrazným hereckým představitelem aspiruje na jednu z hlavních a silných postav místo obligátního plochého záporáka, ale opět kvůli nedostatku času vyšumí do prázdna a nemůže se pořádně rozjet. Uff. Výsledek tedy hodnotím spíš v kategoriích jako "byl tam jeden hezký dlouhovlasý Indián", "byl tam jeden hezký šedovlasý chlapec" a "James McAvoy je vždycky větší fešák s delšími vlasy", místo abych měla dojem, že jsem dozvěděla něco o sobě nebo o lidech nebo že jsem se dívala na příběh se začátkem, prostředkem, koncem a nějakým smyslem. Čímž je pro mě film rozhodně méně kvalitní než První třída. (13.09.2014)

Parádička. X-Men: Days of Future Past je to nejlepší z toho, co Matthew Vaughn vzkřísil ve First Class a Bryan Singer začal. Když se to vezme kolem a kolem, tenhle film byl trojnásobnou výzvou, protože musel jednak spojit herce z First Class s těmi z původní trilogie a udělat to tak, aby každý dostal svůj prostor což se více méně povedlo (aby každý mutant, kterého známe, dostal patřičný prostor, tak by film musel mít tak 5 hodin, takže proto jsem byl spokojený s tím, co jsem dostal), jednak musel vymazat celý třetí díl a hlavně se musel vypořádat s cestováním v čase a jeho paradoxy. A mě přišlo, že všechny tyto práce Bryan Singer zvládl s naprostým přehledem. Už se těším na Apocalypse. 100 %. (20.12.2014)

Iks Men: Budoucí min... právě minuvší debilnost je film. Bohužel. Kdyby se jednalo kupříkladu o karfiol, těžko bych na něj dvě hodiny čuměl, natož, abych si od toho sliboval nějaký povznášející zážitek. Zachovalý Jackman však opět vyprsil holé polovice na plátno, takže se dívenkám orosí a nám, starším ročníkům, tak dal zase jednou naději na nějaké to experimentování se zvídavými dorostenkami. Děkujeme za zatnutí. (11.09.2014)