Konstanta

Film o morálce, sice z jiné doby, ale aktuální i dnes. Jedinec, který vyčnívá z davu a dává mu svým chováním najevo jeho špatnost a malost. Proto je nenáviděn a jsou mu odevšad házeny klacky pod nohy. Dneska to platí stejně jako tehdy, za dob budování socialistických světlých zítřků. Jen zkuste nepodřídit se většině. Ušlapou vás úplně stejně jako tehdy. (09.03.2020)

Po ochrannom sfarbení druhý Zanussiho film, ktorý som si pozrel a tiež druhý, ktorý ma vôbec nenadchol. Dokonca z istého hľadiska to bola ešte horšia moralitka, ako Ochranné sfarbenie. Neviem, či si vtedajšia doba vyžadovala nakrúcanie filmov o neskutočných, morálne čistých ľuďoch, ktorí sa viac-menej neúspešne boria s prispôsobivosťou, pokrytectvom, zbabelosťou a všadeprítomnou zlodejinou väčšiny, pre ktorú predstavujú celkom reálne nebezpečenstvo. (24.10.2012)

K poľskému filmu sa dostanem vždy iba náhodou, síce sa mu nevyhýbam, ale nijako ich ani nevyhľadávam... - a takmer vždy je to mimoriadne silný zážitok, či už emocionálne alebo intelektuálne. Porovnávať KONŠTANTU s tým, čo sa v tej dobe točilo u nás by bolo absurdné, ale aj v globále sa mi zdá, že filmové diela našich severných susedov sú tak veľmi iné, svieže, kvalitné, mimo pózerstva a pokrytectva, tak akosi.. dospelé. Zdá sa mi až neuveriteľné, že takýto film mohol vzniknúť za totality vo východnom bloku... ale jasne to dokazuje, že skutočnosť reálneho socializmu bola neskonale pestrejšia, než si dnes vo svojej pokračujúcej obmedzenosti myslíme. Ostatne - ohľadom morálky sa so zmenou ekonomického systému a príchodom "slobody" zas tak mnoho nezmenilo... (07.10.2014)

Filmařsky tomu zřejmě nic nechybí, ale obsahově je to dnes již zcela zbytečný film. Poměrně povrchní kritika socialismu a jeho devastujícího vlivu na obecnou morálku, která se nedokázala zabořit do hloubky problému, ale víceméně jen popisuje řádku vnějších projevů, v tuhle chvíli již neříká prakticky nic a nemluví k nikomu. (06.10.2012)

Není mnoho režisérů, kteří jsou ve své tvorbě tak konzistentní, a snad až tvrdohlaví, jako je Krzysztof Zanussi. Jeho chirurgicky chladné filmy (nemohu říct vrcholné, protože jsem jiné neviděl) ze sedmdesátých let (69 - 80) o většinou trpkém přechodu z teorie (škola) do praxe (zaměstnání) jsou aktuální nejen pro studenty (viděl jsem je v čase premiér), ale kupodivu i pro důchodce (Konstantu jsem viděl před chvíli poprvé). Asi je to proto, že problémy, které řeší Witold (v poměrně obstojném českém dabingu Vítek), nekončí v období mladosti, ale táhnou se celým dalším životem. (02.04.2016)