Tři barvy: Bílá

Přepsáno v březnu 2019. Tři barvy: Bílá je svéráznou komedií v rytmu tragédie od polského filmového básníka Krzysztofa Kieślowskiho. Bílá je barvou sněhu, chladu vnějšího i vnitřního, odcizení a naděje. Pojem Rovnost je rozzuřenou snahou ponížené lidské důstojnosti o nastolení spravedlnosti a hřejivého pocitu při dosahování satisfakce. V širším kontextu se tvůrci rozhlíží po stavu společnosti a za dychtivou potřebou postsocialistického Východu vyrovnat se hodnotě a podstatě bohatství Západu. Síla peněz je opojná, morální hodnoty omezují pohyb volného rozletu. Bílá je také jedinečnou romantickou baladou lásky, nenávisti, zrady a pomsty. Všechny protichůdné pocity se vzájemně mísí, žádný impuls se nedokáže oprostit od ostatních, slabost se nepromíjí a láska, byť ve zdeformované poloze, v hloubce touhy a smyslnosti přetrvává všechny stupně příkoří i úkladné hanby. Hlavní postavou odvetné reakce intimního zhanobení je Karol Karol (zajímavý Zbigniew Zamachowski), úspěšný kadeřník s momentální dysfunkcí tělesné možnosti uspokojení. Lidská důstojnost je rozervávaná na nicotné zbytečky bezradnosti. Niterné volání po spravedlnosti dostává odvahu a hlas stále sílí. Satirická jednoznačnost si vychutnává hrdinův návrat do vlasti. Lidské ponížení se rázně a vytrvale chystá na svůj velkolepý okamžik úplného vítězství. Bohatství stojí na prvním místě, nejdůležitější potřebou je ovšem stále a jen touha lásky. Hlavní ženskou postavou je Dominique Vidal (sebevědomá Julie Delpy), nevyzpytatelná bývalá Karolova manželka. Potřeba tělesnosti krutě trestá mužskou neschopnost. Láska překračuje hranici nenávisti, přesto z ní nikdy natrvalo neuteče. Sobecká láska uctívá znamení destrukce. Důležitou postavou je Mikołaj (pozoruhodný Janusz Gajos), mysteriózní osoba a nejupřímnější Karolův kamarád. Strážný anděl má pochybnosti o smyslu života, závan smrti je vykoupením, obrozením i zoufalým strachem niterné osamělosti. K výraznějším postavám patří Jurek (příjemný Jerzy Stuhr), Karolův starší bratr a provozovatel kadeřnického salonu. Je tichou silou, která podporuje a nemá žádné postranní úmysly. A také Karolův polský zaměstnavatel (Cezary Pazura), prototyp úspěšného muže nové etapy života po polském komunistickém martyriu. Ostré lokty jsou předností, rostoucí profit je jediným uspokojujícím cílem. Z dalších rolí: pravá a nebojácná ruka polského kšeftaře (Grzegorz Warchoł), Karolův svědomitý řidič Bronek (Jerzy Trela), výhodné pozemky prodávající starý venkovan (Jerzy Nowak), Karolův spolehlivý notář (Aleksander Bardini), či pověst o náhlém úmrtí vyšetřující policejní inspektor (Cezary Harasimowicz). Bílá je drsně neortodoxní komedií se satirickými zvuky o stavu a hodnotách společnosti v období euforického uvolnění politických poměrů. Bílá je očekávání a křížová výprava za osobní spravedlností. Bílá je naděje a láska, uvězněná v nedorozumění potřeb doby i jednotlivců. Bílá je svérázná romantická balada a nihilistické popichování. (14.08.2009)

Biela je silný umelecký film, zároveň je ale aj parádnym trilerom s výborne premysleným podvodom, ktorý jeho umeleckosť ale podtrhuje. Najlepšie je o nej nič nevedieť, pretože film odkrýva svoje "farby" postupne, aby nás ku koncu začal dostávať tým, ako nám začína všetko do seba zapadať. Emócie, ako v prípade Modrej, znova vyvoláva aj sugestívna hudba. Cynizmus bok po boku láske. Rovnoprávnosť muža a ženy. Komentár nového Poľska. Biela je podľa mňa prototypom moderného európskeho artu, kde výpoveď, emócie a svižný, premyslený scenár, sú si navzájom "rovné". Najlepšie je pozerať ju krátko po Modrej, čakajú vás potom dva chytré bonusy v podobe scén, ktoré sú v oboch filmoch točené z iných uhlov. Záverečná scéna bude v divákoch, ktorým sa film dovtedy páčil, ešte nejaký čas rezonovať. (22.11.2012)

Vo svojej podstate vlastne úkaz medzi ďalšími 2 dielami i v kontexte celej Kieslowského tvorby, kedže s tragikomédiou skúsenosti nemal. A zároveň v porovnaní s ostatnými časťami Trikolóry najostentatívnejšie pracuje so symbolikou farieb, pretože b i e l a ako znak slobody tu rezonuje v rôznych variáciách a parafrázach neustále. (20.10.2009)

"Život je svinstvo…" Tak v této časti barevné trilogie jsme se s Kieślowskim vážně moc nepotkali. Za mě určitě její nejslabší část (zvláště po přímo fascinujícím zážitku z modré). Nějak moc nevím, o čem to celé vlastně bylo. O rovnosti v dnešním nerovném světě, jak někteří uživatelé píší? No nevím, mě to celé hlavně přišlo (ze scénáristického hlediska) jako silně vykonstruovaný příběh. Už jen ta story o tom, jak někdo letí z Paříže do Polska v kufru, to měla být jako parodie? A celý ten příběh o outsiderovi, ze kterého se jak mávnutím kouzelného proutku stane úspěšný podnikatel a který získá zpět svou ztracenou sexuální výkonnost? Za mě pohádka, k čemuž je možná bílý/sněhobílí vizuál vcelku příhodný (ač zde není tak výrazný jako v předchozích filmem z trilogie), ale jinak? A celý ten závěr se zinscenováním vlastní fiktivní vraždy za účelem získání pozornosti bývalé manželky Dominique, to bylo co?  Neříkám, že jsem se vůbec nebavil a neužíval si Kieślowskeho režijní umění. Ale na víc než na tři hvězdičky to za mě dnes není. (06.09.2022)

Abych to nenatahoval, Bílá mě zaujala více než Modrá. Hlavní postavou je muž, který zůstane po rozvodu s manželkou Francouzskou v Paříži, a to bez bytu, financí a ještě obviněním ze žhářství na krku. Náhoda mu přihraje do cesty muže, který ho docela svérázným a riskantním způsobem dostane do Polska, kde se oba ještě více spřátelí. Náš nešťastník se však "zvetí", vypracuje se na bohatého muže a pak se opravdu stylově své exmanželce pomstí. Avšak takovým způsobem, který by asi někdo těžko v reálu praktikoval (ale o to je mi sympatičtější ;-)... (28.05.2008)