Muka neviňátek

Výborně prokreslené venkovské prostředí a spousta zajímavých vedlejších postav dá zapomenout na to, že tu nemáme žádného ústředního hrdinu. Bohužel v posledních deseti minutách se ze zajímavě se rozvíjejícího detektivního příběhu stane béčkový spaghetti western, krom toho motivace vraha byla dost slabá... Doufal jsem v něco jako v Dallamanově Solange nebo tak. Veliká škoda. (28.09.2017)

Podle zdejších hodnocení má tenhle opravdu hodně lehce morbidní giallo film docela úroveň. Já si to úplně nemyslím, protože kromě scény nahé italské herečky, která se snaží svézt desetiletého kluka mě tu pobavila už jenom jedna scéna a na tu jsem si musel počkat až do samotného závěru. Průměrný průběh vyšetřování, který se tvářil jako kombinace francouzské kriminálky a italských prasárniček, dospěl k závěru, který mi vysloveně vytřel zrak. Závěrečný souboj byl totiž naprosto brutální italskej Fight Club. Brutální, nelogickej a na konec i krvavej. Já si tu scénu musel pustit ještě dvakrát, protože něco tak vtipného jsem ve filmu hodně dlouho neviděl. Díky pane Fulci, celý film se držíte při zemi, ale závěrem jste to dobře sejmul. (27.02.2017)

Tak to byl nářez zase jednou. Napětí ne, že by se dalo krájet, ale bylo bohužel bylo úplně rozkrojený a ta naivita až debilita která gradovala v závěru naprosto neuvěřitelnou bitkou, která byla jak kombinace blood sport a lauer a hardy, jen ty dorty chyběly. Tohle je v červenejch a Olga Hepner v modrejch ? Jděte se vysrat fakt, zase se tu jednou hodnotí jména a ne film chjo, ovčismus v čechách a na csfd zvláště nebere konce. (24.02.2017)

Slušné giallo, byť se vyhýbá ukazování vražd, snadno by se našly i atmosféričtější kousky, odhalení vraha nepřekvapí a jeho závěrečný absurdně krvavý pád ze skály to poněkud shazuje. Přesto je to slušně rozehrané, kamera dobře prodává malebnou venkovskou krajinu protnutou monumentální dálnicí a tasí to pár fajnových scén jako svádění malého kluka nahou Barbarou Bouchet (!) nebo umlácení ženy na hřbitově. (20.11.2023)

Zatímco ve svých slavných hororech se Fulci ani nesnažil vyprávět nějaký kauzálně vystavěný příběh a orientoval se čistě na stylisticky výstřední makabrózní obrazy, gialla, která točil v ranější fázi tvorby, se velkou měrou opírají právě o nepředvídatelné "whodunit" zápletky. Ty jsou funkční a napínavé, i když poněkud prosté - konkrétně v 'Neubližuj kačátku' stojí mezi divákem a odhalením vraha akorát nikterak sofistikovaná síť red herringů. Jejích prostřednictvím ovšem Fulci kritizuje konzervativní italskou společnost, neboť různým způsobem vyšinuté postavy ukazuje jako neškodné, zatímco nebezpečný potenciál identifikuje ve "slušných občanech" formálně dodržujících společenská pravidla. A musím přiznat, že v době dospívání jsem si strašně přál, abych někdy narazil na takovou ženu, jakou tady představuje liberecká rodačka Barbara Bouchet :) (13.07.2014)