Muka neviňátek

Byť je Fulci známý hororový veterán a proslavil se především díky slušným gore scénám, tenhle film nedisponuje žádnými, tudiž nadšení se nekoná ani nejmenší a Fulci mne zklamal. Giallo subžánr mám celkem rád, vždyť je téměř identický se subžánrem Slasher, ve kterém jde především o zábavu, tenhle film je bohužel celkem nudný, pomalý a navíc bez krve i bez odhalených žen, jediné šokující zde je, že umírají mladí chlapci, i samotný zvrat mi nepřišel tolik šokující jako od Maria Bravy či Martinéze, takže za mne velmi průměrná detektivka nezasloužící si nést podtitulek Horor. 50% (19.04.2015)

Podle zdejších hodnocení má tenhle opravdu hodně lehce morbidní giallo film docela úroveň. Já si to úplně nemyslím, protože kromě scény nahé italské herečky, která se snaží svézt desetiletého kluka mě tu pobavila už jenom jedna scéna a na tu jsem si musel počkat až do samotného závěru. Průměrný průběh vyšetřování, který se tvářil jako kombinace francouzské kriminálky a italských prasárniček, dospěl k závěru, který mi vysloveně vytřel zrak. Závěrečný souboj byl totiž naprosto brutální italskej Fight Club. Brutální, nelogickej a na konec i krvavej. Já si tu scénu musel pustit ještě dvakrát, protože něco tak vtipného jsem ve filmu hodně dlouho neviděl. Díky pane Fulci, celý film se držíte při zemi, ale závěrem jste to dobře sejmul. (27.02.2017)

Pokiaľ už máte dosť zavraždených žien v gialle, tak si pozrite Muky neviniatok, tu príde o život rukou vraha viacero detí. Ale netreba sa báť, nejde o žiaden krvavý gore festival, Fulci predsa len poznal mieru. Ide tu o niečo viac a to o vykreslenie dedinského života v Taliansku a mentality tamojších ľudí, a čuduj sa svete, príliš pozitívne z toho nevychádzajú. Povery, náboženstvo, závisť, ohováračky, branie spravodlivosti do vlastných rúk a tak podobne. Najnormálnejším obyvateľom je tak mladá kráska z mesta so záľubou v drogách. Fulci vie, o čom a prečo takýmto spôsobom rozpráva a myslím, že mu jeho zámer vyšiel. (10.10.2021)

Na rozdiel od Bavu, Argenta alebo napríklad Lada, ktorých giallo filmy sa odohrávajú v mestskom prostredí, Lucio Fulci umiestnil dianie v Non si sevizia un paperino do vidieckej oblasti na juhu Talianska. V tomto prostredí sa dodnes žije archaickým spôsobom a stále významné miesto majú povery a ľudová mágia. Práve na týchto pilieroch režisér vystaval atmosféru zaostalého vidieckeho sídla zahľadeného do seba, ktoré spája s civilizovaným svetom iba diaľnica. Časté zábery kamery na diaľničný viadukt nad mestečkom divákovi pripomínajú protiklad: moderný svet - zapadákov. Non si sevizi un paperino má typické znaky pre giallo (do poslednej chvíle záhadný sériový vrah, bezradná polícia, viacero podozrivých...), je však o to drsnejší, že v ňom zomierajú deti. Fulci prekračuje klasický rámec žánru a ponúka aj sociálnu drámu. Predstavuje vnútorne rozporuplný malomeštiacky kolektív rozdelený závisťou a súťaživosťou, ale stmelený poverami a predsudkami. Z tohto kolektívu sú oddelené postavy, ktoré doň nezapadajú a sú automaticky podozrivé. Ide o cigánku označovanú ako čarodejnica, ktorú hrá Florinda Bolkan, po celý čas špinavá so zababranou tvárou, ale napriek tomu krásna. A potom je tu George Wilson v úlohe čudného pustovníka, ktorý žije v horách za mestom. Práve tieto postavy vdychujú Fulciho filmu mysteriózny charakter. Vo filme samozrejme nechýba nahota, ktorá má priam kacírsku povahu, krásna Barbara Bouchet sa predvádza v úplnej kráse svojho odnaženého tela asi 13- ročnému chlapcovi. Scenár nemá prakticky žiadne prázdne miesta, samotný príbeh je prekvapivo logický a inteligentný, a to je (vzhľadom na tvorbu režiséra a taliansky kontext) vcelku príjemné zistenie. (02.08.2010)

Fulci v plné síle předkládá žlutý klenot, který vás na začátku chytne a na konci rozcupovaného vyplivne. Za doprovodu podmanivé žánrové hudby vás vede po cestičkách k rozuzlení případu, k nalezení vraha malých chlapců, které však záhy končí slepou uličkou. Čím více jste si jisti, že jste vraha odhalili, tím více vás režisér přesvědčuje o omylu. Nádherná kamera se vyžívá jak v panoramatických obrazech, když snímá město, dálnice, či hory, tak v detailech - eroticky zabarvená scénka s chlapcem nesoucím odpočívající nahé B.Bouchetové džus, nebo záběry na ruce propichující a pochovávající panenky představující chlapce (ejhle, voodoo v Itálii). Maloměsto, zabředlé v pověrách a mýtech, se touží vypořádat s vrahem samo. Fulci krásně ukazuje, jak zfanatizovaný dav postrádá veškerý rozum, a tak se dopouští ještě horšího zvěrstva a křivdy, než vrah. Umírněné gore má dva šťavnaté vrcholy - bičování řetězem (režisérův fanoušek si musí okamžitě vybavit Beyond) a konečné zúčtování. Čarokrásná hudba doprovázející temné scény připomene další italské filmy, které pracují podobně. Za všechny bych uvedl Kanibaly R.Deodata. (16.02.2012)