Hunger Games: Vražedná pomsta

Dvojka Hunger Games je v mnoha ohledech vyzrálejší variací na svého předchůdce. Nabízí o třídu lepší režii, scénář i herecké výkony, představení totalitního režimu není jen útržkové, ale opravdu intenzivní (koho máte nenávidět, toho budete nenávidět) a Jennifer Lawrence se z "pouhé" sympaťandy přetavila v plnohodnotného tahouna, který má na to být vůdcem. Není to bez chyb (především romance s Galem z Okrsku 12 je pořád jaksi nadbytečná), ale filmu nechybí spád, emoce, výborně natočené scény a co je možná největší tvůrčí vítězství, má to skoro dvě a půl hodiny a přesto to nenudí! Nemám nejmenší důvod se na další díly netěšit. Vražedná pomsta je příslibem toho, že se bude na co dívat. (21.11.2013)

Bohužel, průměr nastavený prvním dílem charakterizuje i dvojku, přestože příběh mohl a také měl být zajímavější a jména všech herců jsou stále uchu více než lahodící. Formálně takřka na úrovni jedničky, stále bez větších emocí a věrohodnosti načrtnuté společnosti- vše vyznívá chladně a strojeně, v některých pasážích zase přespříliš efektně a hlavně zbytečně zdlouhavě. Scény z arény, které měly být vrcholem filmu, působí spíše jako nezbytný prvek k naplnění očekávání a k vytvoření dostatečně silného odrazového můstku vstříc dalším pokráčování. A jestliže v jedničce velmi dobře zafungovala romantická chemie mezi ústřední dvojicí, zde byl jejich vztah rušen jednak neustálou přítomností třetí osoby a jednak do zblbnutí omílanými frázemi o "hrozbě pro stát" a "ztělesnění nezávislosti". Naštěstí obrazové a zvukové zpracování je téměř bezchybné a finální zvrat dostatečně uspokojivý a nadějný na to, abych Vražednou pomstu raspektoval jako pouhou předehru a těšil se na příchod velké revoluce. Tam už to ale bude chtít trochu víc zabrat :) 60% (10.12.2013)

Kvalitativní š/sk/ok roku. Přestože předchůdce Catching Fire smrdí jak týden staré použité tampóny a předloha je jednoznačně nejhorším dílem trilogie (zn. první polovina Stmívání, druhá obšlehnuté Hunger Games), podařilo se adaptaci nejenom napravit de facto všechny vady prvního dílu, ale i překonat svůj literární předobraz. Mizí mechanické převádění detailů, nesoustředěnost na celek, rozkouskování na jednotlivé úseky podle dějiště, nulová charakterizace postav, tematická vyprázdněnost i k posrání otravná roztřesená kamera, jimiž jsme byli obohaceni minule, a vše je podřízeno zcela jednoznačným ústředním tématům: počátky odboje, role slabého jednotlivce v rodící se revoluci a jeho faktická nicotnost ve srovnání s totalitní mašinérií, a především vztah mezi mediální konstrukcí a realitou a dopad, jaký má tento rozdíl na účastníky a spoluautory masami zbožňovaných smyšlenek. Je bizarní, že navzdory zahlcenosti původních Hunger Games expozicí se veškeré podstatné a nezbytné informace o fungování Collinsové fikčního světa, o postavách a jejich vztazích dozvídáme až teď. Jsou rozvíjeny i motivy, které Collinsová geniálně propracovala až v následujícím Mockingjay, jmenovitě třeba úloha symbolů v moderní válce. Potěšme se tedy pravděpodobně nejlepším příspěvkem v celé filmové tetralogii, neb vězme, že adaptovaný Mockingjay bude kvůli rozdělení, a tedy očekávanému opětovnému soustředění na doslovné zachycování stát pěkně za hovno. (09.12.2013)

Je vcelku paradoxní, že ve druhých Hunger Games, kterým jejich apriorní kritici vytýkají jakousi twilightovskou pubertální romantiku, v podstatě žádná romantika není. Respektive není jí tam zásadně víc než v jiných hollywoodských blockbusterech. Zkrátka romantická linie mezi Katniss, Peetou a Hurikánem je tentokrát značně upozaděna a slouží spíše jen k hloubkovějšímu prokreslení charakterů a k vykreslení emočního rozpoložení kladných postav uvnitř zkušenosti totalitního systému, než aby byla středobodem všeho. Jinak jde o poměrně drsnou dystopickou sci-fi. Vrchní Kapitolané se proměnili ze srandovních barevných paňáců na bezskrupulózní totalitářské svině, jež budí respekt. První polovina filmu šlape výtečně, divák se dozví více o fungování daného světa. Přítomná socio-medio-politická linie nepůsobí hloupě. Nejslabší je nakonec část v Aréně, v níž musí dojít alespoň k několika akčnějším scénám (do té doby se jedné o značně konverzační film), která do značné míry jen variuje dění z prvního dílu. Chápu, že to tam muselo být, ale dokud byli hrdinové na vítězném turné a zprostředkovávali vztah mezi utlačovanou veřejností a vládnoucí vrstvou, bavil mě film o něco víc. Úplný závěr pak přišel příliš náhle - to, co bylo jen řečeno, bych klidně ještě v pár scénách přímo zobrazil. Každopádně na další pokračování se těším. (21.11.2013)

Zhlédnuto v kině. První díl byl jednoznačné zklamání, u kterého jsem si řekl, že tenhle "fenomén" mě minul a že na další díl se asi nepodívám. Uplynul nějaký čas, vyměnil se režisér, z Jennifer Lawrence se stala jedna z nejmilovanějších a nejoblíbenějších hereček současnosti, která si zároveň došla pro Oscara, vyšel první trailer na tento film a já se ze zvědavosti na něj koukl. A řekl jsem si, že to nevypadá zas tak špatně. Pak vyšly další trailery, pak jsem četl první ohlasy, ve kterých se 99 % lidí shodlo, že to je mnohem lepší, než minulý díl a já měl jasno, že tomu ještě jednu šanci dám. Nelituju. Konečně chápu, proč to je fenomén. Tady jsem cítil ten nespravedlivý totalitní systém, tady jsem cítil tu naléhavost okamžiku a potřebu něco dělat, tady jsem chápal všechny hrdiny, proč se tak chovají… Zkrátka všechno, ale úplně všechno se zlepšilo a já prakticky nemám, co bych vytkl. Snad jen, že tentokrát se těším na další díl… 100 %. (16.01.2014)