Battle Royale

Verdiho Dies Irae rozjíždí úchvatnou, brutální a napínavou zběsilou jízdu držící toto napětí až téměř do samého závěru. Dokonalý nápad, zpracování ještě lepší, skvělí herci, jsem zkrátka uchvácen. Japonci jsou asi divní, jsem ze sebe trochu zklamán, jak se v jejich násilí vyžívám a vychutnávám si každou krvavou smrt. Jinak se těším až budou podobné reality show dávat v televizi, přičemž přeživší vítěz získá obrovskou odměnu. Vedle Running Mana a Šlapacím mlýnem k balíku to bude určitě moje nejoblíbenější soutěž.... (07.02.2006)

Velmi drsný, zajímavý, dobře natočený film s neuvěřitelně dobrým námětem. Psychologický rozbor lidí v mezních situacích, kdy většina odhazuje poslední zbytky lidskosti, jen aby si zachránili vlastní život a jen hrstka si zachová zdravý rozum. Díky jim není tenhle film tak beznadějný. Všechny děti hrají velice dobře a hudební složka je zajímavě vybraná, krásná klasická hudba v krvavém prostředí působí absurdním dojmem. (11.08.2005)

Kitanove filmi mám rád,aj keď ich ešte u nás veľa nevyšlo,ale sem tam to zachráni ČT2,ktoré odvisielalo pár jeho filmov v pôvodnom znení.Na moje prekvapenie Kitano tam odohral 5 minút aj s trošku trápnym koncom ,keď s desiatimi guľkami v tele sa postaví akoby nič a ide telefonovať.Poviem na rovinu ,že film ani zďaleka nenaplnil moje očakávania.Ako akčný film - vyvražďovačka môže byť ale do poslednej minúty som čakal nejaký zvrat alebo pointu,no zbytočne.Nemohol som prekusnúť nereálne prestrelky,kde dievčatá prevrtane guľkami tancujú po stoloch a ešte dokážu strieľať.Čo ma zarazilo najviac je,že celý film je postavený na tak stupidnom zákone,ktorý by neschválila ani tá najzaostalejšia krajina na zemeguli.Prečo kvôli dvom grázlom v triede musí zomrieť 40 nevinných? Kde sú rodičia a blízky nevvinných,nikto neprotestuje?.....Myslím,že stačilo málo aby to bolo lepšie.Vybrať na ostrov práve tých nepolepšiteľných a vierohodnejšie prestrelky...Potom by som tomu uveril.60%. (10.02.2009)

Pííííííííp píííp pip, pííííp zajebaných. Pípápůpépípúpépé chlamydie pííííp, pyp, pyp, pyp, pypypypypypypy....pyp. Pípi pípi pipippi, pypy pýpy pypypy přiseru pípítko, pípýtko, pípátko zhovadilost, plná pí pí pí, píí píí pi pi pi pi pííí pííí pi pipip. Pimpipumpi pipipi, pípupápu pypypy jako varle varleti, pípiny pak sexy wie meine řiťochlupy. Pimpalála pim pim pim, že pi pi pyp. Ovšem zvláštní pozornost si zasouloží kamera - pííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííp, i pípa, píííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííp. Snad jsem nová pravidla pochopil správně? (27.09.2015)

"Musíš bojovat sám za sebe. Nikdo tě nezachrání. Ale o tom je život, že?" ________ 'Battle Royale' je bezpochyby jedním z nejoriginálnějších filmů z počátku nového tisíciletí, který definoval svůj samostatný subžánr, a dnes se již právoplatně řadí na piedestal japonských filmů s kultovním statusem – jó, a jen tak mimochodem, měl (nečekaně) zásadní vliv na tvorbu Quentina Tarantina...... 'Battle Royale' totiž koncepčně determinovalo jak filmový, tak primárně stejnojmenný herní žánr – tedy battle royale – moderní gladiátorské hry, jež jsou ve skutečnosti krvavou reality show, v nichž vítězem, přesněji řečeno přeživším, může být pouze jeden. Přitom nejde o kdovíjak prvoplánovou glorifikaci násilí – tahle filmová řežba o partě studentů kteří se snaží navzájem zabít, protože jim to nařídila vláda v rámci školní reformy, totiž vychytrale mísí adrenalinovou akci, gore horor, černohumornou sociální satiru, a orwellovsky laděnou vizi dystopického fikčního světa, kde se státní autority snaží získat zpět svou ztracenou reputaci – režisér Fukusaku zde taky v Kubrickovském stylu geniálně využívá klasické hudby, čímž perfektně umocňuje drastickou bizarnost celé synopse...... Oddělují se však v oné hře snad zrna od plev? Ne. Je to vlastně jen hra – a vyhraje v ní ten, kdo si vytáhl nejdelší stéblo. Ostatně, když během devadesátých let spisovatel Kóšun Takami napsal stejnojmennou knižní předlohu, reflektoval v ní tehdejší krizi japonské společnosti spjatou s prohloubením propasti mezi mladou a starou generací. Jenže v souvislosti s prasknutím ekonomické bubliny se rozplynula klasická linie životopisu "střední škola - univerzita - dobře placené zaměstnání - pozice jistá na celý život", a mládež se tak ocitla bez jistot, sebevědomí, a ideálů...... Což jsou zároveň důvody, proč se Fukusaku rozhodl knížku s tak společensko-kritickým rozměrem filmově zadaptovat. O to víc deprimující je, že se za těch třicet let v aktuálním globálním měřítku takřka nic nezměnilo, a generační příkopy i sociální nejistoty, na které snímek upozorňoval, eskalují neustále dál. Ale bylo by naivní si myslet, že nějaký film něco vyřeší. Sayonara, budoucnosti! (01.10.2021)