Muzikantská Liduška

Pro černobílé vesnické filmy mám slabost, a tak je zřejmé, že se mi líbila i Muzikantská Liduška. Jiřina Štěpničková se pro tyhle role narodila a Gustav Nezval také nezklamal, komické úlohy si užívají Jaroslav Marvan (roztržitý muzikant) a Stanislav Neumann (místní blázen). Dočetl jsem se, že předloha je dost odlišná od této adaptace, ale to mi samozřejmě nijak nevadí. Myslím, že pokud se nejedná o opravdu slavné dílo typu "Babičky" či "Švejka", je odlišné filmové zpracování v pořádku. Snímek měl úspěch i v Praze, jejíž obecenstvo si na venkovské látky nikdy příliš nepotrpělo - ve dvou velkých premiérových kinech běžel jedenáct a půl týdne, na venkově byl úspěch ještě větší. Zaslouženě. (09.08.2022)

Adaptace klasického příběhu Vítězslava Hálka sloužila v časech nacistické okupace především jako určitá forma národní rezistence. Prostá dějová zápletka sama o sobě nestačila na plnohodnotný celovečerní film a proto jej scénárista Karel Steklý vybavil celou řadou epizodních figurek, z nichž asi nejúspěšnější byly groteskní výstupy starých muzikantů a vojenského sanytrníka. Martin Frič potom na místo kameramana angažoval zkušeného Jana Rotha, který má na svědomí uchvacující zimní scenérie, a do hlavních rolí obsadil Jiřinu Štěpničkovou a Gustava Nezvala, oblíbenou partnerskou dvojici, divákům dobře známou už z předchozích filmů. (04.10.2008)

Tento film tedy v žádném případě nepatří k nějakým skvostům. Někteří zde oceňují Jiřinu Štěpničkovou a Gustava Nezvala, za mne tedy Štěpničková hraje dobře, ale to nalíčení (hlavně oči), vůbec nesedí k vesnické dívce a Gustav Nezval nikdy nepatřil ke špičkovým hercům, jeho neustálé přehrávání a deklamování je hrozné. Oceňuji spíše herce jako Gustav Hilmar, Jaroslav Marvan nebo Jaroslav Vojta, výborný byl i Stanislav Neumann. Ty dvě hvězdy dávám filmu jen za jejich výkon. (30.11.2022)

Toto je dosti známé vesnické drama natočené podle povídky Vítězslava Nezvala, ve kterém nevěsta uteče nemilovanému ženichovi od oltáře. Když jejího milého muzikanta odvedou na vojnu, zůstává sama a jako pomatená se stává terčem posměchu okolí a špatným svědomím rodičů, kteří na tomto neštěstí mají svůj podíl viny. Drsné prostředí venkova, kde rodiče nutí své děti do sňatků s bohatými sedláky bývá častým námětem filmů. Ústřední hrdinové Jiřina Štěpničková a Gustav Nezval se v tomto snímku příliš herecky neprosadili. Svými vtipnými vstupy mne zaujal jen vysloužilec Ferenc Futurista. Pochválit je třeba příjemnou hudební stránku, stejně jako dobovou atmosféru s venkovskými chalupami, tradičními kroji, zvyky a obyčeji, s muzikanty i průvodem masopustních maškar v kouzelné zimní krajině. Klasický film, který jsem viděla už víckrát a pokaždé mě znovu potěšil. (22.03.2016)

Muzikantská Liduška mě překvapila svou úspěšnou návštěvností. Dva roky po okupaci za to nejspíš mohlo národní cítění, které decentně přes hudbu Martin Frič adaptoval. Já jsem viděl mnoho filmů pánů Martina Friče a Karla Steklého. Tento ale zatím patří mezi ty slabší. Děj působí od počátku zajímavě, ale pak prostě upadá tím, že se nikam extra neposouvá. Kdyby navíc Lidušku hrála horší herečka, asi by šel s kvalitou ještě níže. Takhle vypadá to pominutí na rozumu vcelku věrohodně. Přijde mi ale, že ve stejném roce natočená Babička už podobný námět vyčerpala svou Viktorkou u splavu a to nebyla hlavní postava. Na druhé straně hudba vždy bude vysoko ceněna co se národa týče a je asi vcelku pochopitelné, že se tu najdou skryté náznaky. Nejsem si ale jistý, že dnes už má film svou váhu z tohoto hlediska a tak jen zůstává zase ta dějová dramatizace, která ale není z nejsilnějších. (25.04.2022)