Král Králů

Kromě toho, že jsem se u toho moc nepobavil, pořád nechápu jestli to byla protisocialistická provokace nebo naopak běžný propagandistický úkol od strany - pokud to druhé, tak se to nedá srovnávat třeba s parádní Ženou za pultem, která dostala na tomhle sajtu košem. Každopádně je radost vidět na obrazovce Kopeckého, Bohdalovou, Brodského, Sováka a Kemra. (25.11.2008)

Frič se sice pokoušel, navzdory tomu, že do českého filmu mezitím vtrhla s nemalou drzostí a velkým nadšením nová generace čerstvých absolventů FAMU, držet krok s dobou, ale příliš se mu nedařilo. Král králů se topí v bezradné a rádoby vtipné crazy stylizaci, která ovšem nevychází ani tam, kde by to za jiných okolností příliš nevadilo. Sovák, Kopecký, Brodský i Bohdalová jen šaržírují obvyklé figurky, které zvolna přecházejí i do dalších Fričových filmů, tu s menším, tu s větším úspěchem. K smíchu je tu opravdu už jen máloco. (31.03.2011)

Pamětník ocení spoustu legrace v konceptu i v maličkostech, které nezasvěcenému přijdou prorežimní, ale tohle je skutečně jeden z vrcholů dobově možné i zdařilé nekomunální legrace, kterou si museli všichni zúčastnění užít vrchovatě. Netriviální satirická perlička, díky Fričově lehkosti svou přesvědčivostí překonává Jasného Kocoura i Procesí. (11.03.2013)

V tomhle filmu se perou dvě věci. Mac Frič - tvůrce naprosto super komedií už od první republiky a reálný socialismus. Zaplťpánbůh, v tomhle případě Frič vyhrál, i když nějaká ta úlitba systému se tu najde (ale holt to byl rok 63, s tím se nedá nic dělat. Zápletka je ale hodně vtipná, Sovák je kvalitní a spousta fórů je tu fakt příjemně dotažená.Škoda, že to Frič nenatočil třeba v roce 1937. Mohla to být komedie na pět hvězdiček. Ale i tak dobrý. (12.09.2007)

Upraveno v červenci 2020. Film Král Králů je socialistickou taškařicí bláznivějšího zurčení. Intelektuálně pikantní politický paradox je výstupní podstatou nadhledu, zásadou uvědomělosti lidových mas to přesto neotřese. Lidovost se poté v míře kontextu filozofujícího mumraje a při střetu s kosmopolitním řádem světa nechává zastupovat neomaleným křupanstvím, s nímž se čelí všemu cizímu a neznámému. Martin Frič dokázal obhájit své osvědčené komediální postupy, rozhazuje vůkol hrsti slovních hříček a podmanivé melodie břišních tanečnic, vše se sváří a hněte v karikaturní a ironické poznámky, vždyť monarchistické povinnosti jsou v socialistické sféře vlivu zapeklitým oříškem k vyřešení. Jen buranská verze uvědomělosti lidových mas nadhledu škodí a způsobuje humoru i výpadky paměti. Socialistickým hrdinou práce je Lojza Králů (příjemný Jiří Sovák), prověřený montér ČKD a nekompetentní král-regent Tamánského souostroví. Pikantní paradox je odrazem té absurdity doby a vysmívá se všemu. Nakonec se lidová revoluce jeví jako skutečný přínos dějinám lidstva. První hvězdou v odlehčení je Izmail el Šarif ben Šerfi (skvělý Miloš Kopecký), diplomatický zástupce tamánské vlády a regentův důvěrný kontakt s mocí. Mocenské zájmy a intriky dělají z Izmailova poslání sisyfovskou neměnnost, přesto na duchu neumdlévá. Hlavní ženskou postavou je Lenka (příjemná Jiřina Bohdalová), kadeřnice a Lojzova milenka. Naivní dívenka je okouzlena pouhou představou a náznakem královského luxusu. Významnou postavou je Poupard (pozoruhodný Valtr Taub), precizní Abduláhův vyjednavač a likvidátor nepříjemných a dlouhotrvajících problémů v boji o moc, pokud vyjednávání ustrnou na mrtvém bodě. Z dalších rolí: spící a malátný Lojzův spolubydlící Eda Brabec (Vlastimil Brodský), historickou pragovku ke koupi do omrzení nabízející Pšenička (Josef Kemr), diskrétní regentův komorník (Jan Skopeček), z možnosti nebývalého výrobního odbytu natěšený ředitel ČKD (Jiří Němeček), překvapený úředníček na ministerstvu zahraničních věcí Pantůček (Zdeněk Řehoř), zaskočený vedoucí osobního oddělení ministerstva zahraničních věcí Novák (Ilja Prachař), tím logickým sporem pobavený náměstek ministra zahraničních věcí (Eduard Kohout), či rozkazy rozdávající tajný tamánský agent na pánských záchodcích (hlas Jiřího Šrámka). Král Králů je bláznivou taškařicí, která sebe sama baví navozeným paradoxem podstaty socialistické moci. Je to zábavné, ale také zbytečně omezené a buranské. (03.10.2009)