Král Králů

"Vaše Veličenstvo! - Neříkejte mi tak. Budou si myslet, že jsme ožralí." Ono není snadné, aby si dělník z vyspělé socialistické společnosti zvykal na sezení na ropném pramenu, řízení osobního velblouda, slasti v harému či nařizování poprav. Lojza Králů se k tomu postavil jako majitel selského rozumu a já se přitom dokázal celkem pobavit. Po zamyšlení nad tím, co bych dělal, kdybych se králem Tamanského souostroví stal já, tak mohu s klidným svědomím napsat, že mě by z blázince nedostala ani prezidentská amnestie. (31.12.2015)

Jedna z největších proher Mac Friče. Roztodivný scénář, podivné vedení herců. Vizuál s monogramem Ester Krumbach. Po všech stránkách slepá ulička. Nicméně Sováka bych pochopila u Friče v očekávání další zajímavé práce po Pandrholovi, z druhé strany lituji, že si Mac tak oblíbil Bohdalovou a díky ní příští rok zazdil i takovou nadějnou Hvězdu zvanou Pelyněk. Aneb jak pravil Milda: "Brigitte Bardot hadr." (06.04.2011)

Frič se sice pokoušel, navzdory tomu, že do českého filmu mezitím vtrhla s nemalou drzostí a velkým nadšením nová generace čerstvých absolventů FAMU, držet krok s dobou, ale příliš se mu nedařilo. Král králů se topí v bezradné a rádoby vtipné crazy stylizaci, která ovšem nevychází ani tam, kde by to za jiných okolností příliš nevadilo. Sovák, Kopecký, Brodský i Bohdalová jen šaržírují obvyklé figurky, které zvolna přecházejí i do dalších Fričových filmů, tu s menším, tu s větším úspěchem. K smíchu je tu opravdu už jen máloco. (31.03.2011)

Třídně uvědomělý, spolehlivý a praktický montér těžebních zařízení Jiří Sovák je další filmovou postavou, ke které se donesla, pro čtenáře laciné literatury už úplně banální, zpráva o tom, že se má stát králem kdesi v Tramtárii, tedy Tamánii. Když se to však přihodí v socialistické společnosti, vyvstanou tu problémy vskutku nečekané. Na rok 1963 je film už dost odvážnou reflexí odlišných stylů vlád, i když stále pouze v hávu socialismu s lidskou tváří. (Velice odvážná je například věta o neoblíbenosti poprav v Československu.) Přes svůj ne příliš originální a snadno odhadnutelný humor je film díky galerii hereckých výkonů stále kvalitním Fričovým dílem. Za všechny alespoň geniální postavu totálního flegmatika Edy (absolutně zamlklý Vlastimil Brodský), jenž se zmůže pouze na to, aby v pyžamu, pochrupuje, blaženě stočen do klubíčka požvykoval buřta, kterého si právě v náměsíčném stavu přinesl z ledničky. (01.01.2005)

Ovšem, aby člověk tomuto filmu dal pět hvězdiček, musel v té době žít. Tahle komedie byla především výbornou satirou, která musela nadzvedávat žaludky mocným. Lehce ironické narážky na tehdejší ideologii, frazeologii, nádherně vyznívající "soudruhu králi" atd. Pěkné navození absurdní situace, do níž se dostal Alois Král a s níž si neví rady nikdo počínaje kádrovým náměstkem a závodním výborem strany až po ministra zahraničí. Alois Králů podědí království v Rudém moři, kde se pere o moc nebožtíkův bratr Abdulláh a nezletilý králův syn a nástupce. A samozřejmě, že si ruce namočí i všudypřítomná CIA, která nemůže nechat ve štychu zájmy bezpečnosti USA, tedy vlastně zájmy vysoce ekonomické. Bylo to přitom velmi úsměvné a protože jsem film neviděl drahná léta, několikrát jsem hlasitě vyprskl smíchy. Výborný Sovák, Bohdalová i Kopecký, krásné autíčko Kemrovo a roztomilý závěr s elektrickým křeslem a odprásknutím agenta po slovech "čert tě vem". Dnes by to byla urážka církve svaté... Vlastně by si dnes nikdo nedovolil film, který je nelaskavý k našemu zřízení, natočit. (15.09.2017)