Sama v čase normálnosti

Ach, jo. Chápu, že existují seriály jako Vyprávěj, kde jsou důležitější dobové rekvizity než postavy. Jenže vážně míněný film, který chce něco sdělit, se stejnou metodou napsat a natočit nedá. Tam by výprava a rekvizity tvořily pozadí, nikoli byly cpány do centra vyprávění. Byla to doba, kde největší svině byly nejvíc nenápadné (jako tady Hana Ševčíková) a „normální“ bylo to, co tu předvádí Zdena Herfortová. Třeba o tom někdy někdo natočí něco lepšího... (09.01.2012)

Se špatným scénářem se dobrý film udělat nedá. Motivace postav tady funguje leda jako deus ex machina. Jejich jednání je tak nelogické, že se mění podle toho, jak zrovna scénáristka potřebovala postavit určitou scénu a pak mžikem v další scéně se už zas chovají naprosto jinak. Postavy navíc půsbí značně nepříjemně, až hystericky - to hlavně ženské. Vrchol je rodinný soud, závodní schůze a postava matky. ____ Nemůžu si pomoct, ale kdyby stranické schůze v sedmdesátých letech řešily, že ta a ta sestřička souloží s tím a tím doktorem a co z toho plyne (že by musela opustit pozici vrchní sestry? Ani omylem! I dneska by ji tím spíš získala, natož tehdy), tak by tím zabily tolik času, že by se pacienti museli obrátit pro pomoc k babám kořenářkám a zaříkávačům. /8. 1. 12./ (08.01.2012)

Myslel jsem si, že film tak nějak s nadhledem ukáže něco z časů normalizace, a dočkal jsem se dost podivnýho vztahovýho filmu, ve kterym se snad všechny postavy chovaj poněkud divně a navíc každou chvíli některá z nich předvede nějakej těžko uvěřitelnej fatální obrat o 180°. Všechno to retro oblečení, retro účesy, retro nábytek a různý záležitosti jako charta 77, pořady v televizi se soudružkou Pelikánovou, nebo různý narážky na to, že bylo strašně těžký sehnat punčochy, filé a hajzlpapír, jsou tam jenom tak na okrasu. (17.09.2012)

Ano, takhle jsme, Mařenko, tehdy žili... 1) Věrohodně působící příběh ukazuje, že peklo si děláme navzájem bez ohledu na společenský režim. Nelze ovšem nedodat, že některé režimy dávají těm zmetkům více prostoru, než jiné. 2) Dobově velmi trefené postavy pomalu procitající vrchní sestry (43letá Nela Boudová), sekretářky Vlasty (výborná 40letá Hana Ševčíková), Martiny matky (skvěle na nervy jdoucí 65letá Zdena Herfortová), homosexuálního lékaře (51letý David Prachař), odcházejícího rezignovaného primáře (74letý Jan Kačer), přes mrtvoly jdoucího kariéristy (44letý Pavel Nečas) a dalších padnou do dusné atmosféry nemocnice jako ulité. Připomínají pamětníkům, s čím jsme se tehdy natolik sžili, že jsme to už místy ani nevnímali. 3) No a na igiho B (hodnotil odpad). se nezlobte, on už je takový:) (11.01.2012)

Ukazuje, že když se podaří kvalitní scénář, který vyrůstá z důkladné znalosti dobových reálií včetně normalizačních komunistických obřadů, může se podařit kvalitní dílo. Srovnávám-li tuto věc s polotovarově dokonalou VOLHOU, která zůstala na půli cesty, vynikne prokreslenost charakterů hlavních postav, kvalita hereckého obsazení s vrcholem v roli Nely Boudové, i citlivé postižení útisku té doby. Byly o to nebezpečnější, oč víc se člověk vymykal jejím konzumním lákadlům, která bezesporu také případ od případu existovala. Lucie Konášová patří po zásluze k protagonistům polistopadové scénáristiky a její úloha na tomto nesporném úspěchu Česká televize určitě nebyla zanedbatelná. (10.05.2024)