Sama v čase normálnosti

Se špatným scénářem se dobrý film udělat nedá. Motivace postav tady funguje leda jako deus ex machina. Jejich jednání je tak nelogické, že se mění podle toho, jak zrovna scénáristka potřebovala postavit určitou scénu a pak mžikem v další scéně se už zas chovají naprosto jinak. Postavy navíc půsbí značně nepříjemně, až hystericky - to hlavně ženské. Vrchol je rodinný soud, závodní schůze a postava matky. ____ Nemůžu si pomoct, ale kdyby stranické schůze v sedmdesátých letech řešily, že ta a ta sestřička souloží s tím a tím doktorem a co z toho plyne (že by musela opustit pozici vrchní sestry? Ani omylem! I dneska by ji tím spíš získala, natož tehdy), tak by tím zabily tolik času, že by se pacienti museli obrátit pro pomoc k babám kořenářkám a zaříkávačům. /8. 1. 12./ (08.01.2012)

Ano, takhle jsme, Mařenko, tehdy žili... 1) Věrohodně působící příběh ukazuje, že peklo si děláme navzájem bez ohledu na společenský režim. Nelze ovšem nedodat, že některé režimy dávají těm zmetkům více prostoru, než jiné. 2) Dobově velmi trefené postavy pomalu procitající vrchní sestry (43letá Nela Boudová), sekretářky Vlasty (výborná 40letá Hana Ševčíková), Martiny matky (skvěle na nervy jdoucí 65letá Zdena Herfortová), homosexuálního lékaře (51letý David Prachař), odcházejícího rezignovaného primáře (74letý Jan Kačer), přes mrtvoly jdoucího kariéristy (44letý Pavel Nečas) a dalších padnou do dusné atmosféry nemocnice jako ulité. Připomínají pamětníkům, s čím jsme se tehdy natolik sžili, že jsme to už místy ani nevnímali. 3) No a na igiho B (hodnotil odpad). se nezlobte, on už je takový:) (11.01.2012)

Ukazuje, že když se podaří kvalitní scénář, který vyrůstá z důkladné znalosti dobových reálií včetně normalizačních komunistických obřadů, může se podařit kvalitní dílo. Srovnávám-li tuto věc s polotovarově dokonalou VOLHOU, která zůstala na půli cesty, vynikne prokreslenost charakterů hlavních postav, kvalita hereckého obsazení s vrcholem v roli Nely Boudové, i citlivé postižení útisku té doby. Byly o to nebezpečnější, oč víc se člověk vymykal jejím konzumním lákadlům, která bezesporu také případ od případu existovala. Lucie Konášová patří po zásluze k protagonistům polistopadové scénáristiky a její úloha na tomto nesporném úspěchu Česká televize určitě nebyla zanedbatelná. (10.05.2024)

Scénář Lucie Konášové nezklamal. Zachycuje normalizaci zase trochu jinak. Charaktery postav jsou dobře vykresleny, navíc se opírají o přesvědčivé herectví. Překvapivě zareaguje postava Davida Prachaře po povýšení. Prolínání osobní a profesní roviny na pozadí politiky působí nenásilně, uvěřitelně. Dobová kulisa je na televizní film výborná (státní hymna na závěr vysílání, diskotéka s Kaťušou...), ale v závěru působili až moc aranžovaně pankáč v jednom pokoji a z televize křepčící Michal David v druhém pokoji. (08.01.2012)

Zřejmě z celýho socialismu zbyly na světě poslední dvě embéčka, který produkce někde sehnala a postavila na ulici spolu s moderní ávií, a kolonka "reálie roku 77" se mohla odškrtnout. Nechápu, proč nepřibrali maskérky, co aspoň tu dobu pamatují... Tady ty postavy jsou šmrncovní pomalu jak kdyby je posbírali na Flóře v shoppingu... Příběh celkem ujde, Boudová recituje příšerně (úmyslně neříkám hraje), trochu to zachraňuje Kačer a Ševčíková. Na tu se dá chvilkama i koukat, jako ženská má něco do sebe. Takovej film, co dá řadě lidem obživu, řada jiných se u toho zase pobaví, ale žádnej klenot teda, to ne. (19.01.2012)