Svatá čtveřice

Nízkorozpočtově vypadající ani ne celovečerák podle autorské naivní ero/emo fantazie, aneb v roce 2012 spatřily světlo světa dva filmy (jeden televizní - Definice lásky) podle scénáře Michala Viewegha, a oba dva jsou téměř k nepřežití. Nebýt ženských půvabů a dokonale trefně humpoláckého Hynka Čermáka (o vychrtlém Jiřím Langmajerovi s knírem ála "Guten Abend, Fraülein, ich bin ein Pornoschauspieler aus Jahr 1982" tentokrát nelze říct nic pozitivního), zůstávala by jen neuvěřitelnost a trapnost. My ovšem máme díky doplňující sestavě v podobě dětí "ústředních hrdinů" a Luďka Munzara s jeho filmovou družkou i jakousi vedlejší zápletku naprosto dokonale okopírovanou z Bakalářů (nebo To Nevymyslíš nebo jak se ty další podobné pokusy i z nedávných dob jmenovaly). Přes to všechno je Svatá Čtveřice rozhodně jeden z největších omylů kariéry Jana Hřebejka, u něhož mne zajímala jen jediná věc - dobrá, dvě věci - 1) jestli jsou ňadra Viktorie Čermákové dílem přírody a 2) jak velkou pokutu Prima vyfasuje za to, že tohle nasadila před desátou večerní. 40% (07.07.2015)

V sexu je někdy povoleno všechno, pokud jste opravdu hodně dobří přátelé. I čtyřka může fungovat, jen s menšími nedostatky, ale jinak si ji celkem užijete. Ten film je takový realistický, není podbízivý, ale on je vlastně v konečném důsledku naprosto o ničem. Luděk Munzar mě ale velmi příjemně překvapil. (02.02.2015)

,,My se tady dva týdny dřeme s novým plotem a ony se někde v Tramtárii šukaj' jak králici." Osobně bych tohle zase celkem do odpadu neházel. Jistě, příběh a téma skupinového sexu na první pohled šílené, ale přesto jsem u filmu neměl pocit, že by Hřebejk natáčel béčkovou komedii. Dokonce mě upoutalo zpracování ve vizuálu a hudbě (s výjimkou dost tuctové závěreční písně). Film ve mě bezpochyby vyvolal pocit provokace, ale není to v tomto případě mezi současnou komerční produkci, mnohdy bez většího přínosu, spíše kladem? Já se nenudil a našel i jistý myšlenkový přínos ukotvený ve směru proti životnímu stereotypu, zakončený pak scénou s bouráním nového plotu. // Plus jako skalní příznivec Luďka Munzara musím ocenit i malý návrat mého oblíbence na filmové plátno či obrazovku, byť v menší roli. Podobné příležitosti jsou dnes pro něj spíše svátkem, ale rozhodně ani ve vysokém věku neztrácí své charizma, v momentech dialogů s jeho filmovým synem a následně manželkou nasnímaných v krásné zasněžené krajině jsem dokonce upustil od původního názoru, že se jedná o zcela zbytečný Munzarův počin. (55%) (24.05.2018)

Nesnesitelná sračka, u které jsem nepochopil její divný nažloutlý obraz jakož i celkový smysl toho filmu. Působilo to na mě, jakoby si tvůrci chtěli užít zájezd k moři, a u toho museli něco natočit. Námět sám o sobě mi přijde fajn - z nápadu o výměně manželek se vším všudy, navíc v době, kdy ještě nebylo populární mluvit o polyamorii, šlo podle mě vytřískat hodně, ale to by scénář musel napsat někdo jiný než to prase Viewegh, kdo by uměl cíleně tvůrčím způsobem pracovat s trapností, kterou taková situace musí vyvolávat, a kdo by postavám dokázal vdechnout nějaký život - film se s nějakou jejich psychologií příliš neobtěžuje, o nikom nevíme v podstatě nic, podstatné je pouze kdo s kým co dělal a kdo další o tom ví nebo se to před ním tají. Ve výsledku to celé - mj. díky těm bizarním paralelám mezi postavami rodičů a jejich dětí - působí jako nějaká Vieweghova představa o tom, jak to na světě chodí, která je ve svém odtržení od reality nejenom nevěrohodná, ale tím skrytým pohrdavým výsměchem k postavám, který tam mezi řádky cítím (možná ho tam hledám mylně, nevím), skoro až odsouzeníhodná. Nepochybuji o tom, že jsou lidi, kteří si manželství podobným způsobem zpestřují, ale tento filmařsky impotentní pokus vystavět na tom rádoby komediální situace ztroskotává na příšerném scénáři, a ten film je takřka nesledovatelný od prvního po poslední záběr, jak v něm skoro nic nefunguje. Osobně jsem si z něj tak odnesl pouze překvapivé zjištění, že Čermák má sestru, která měla v 45 letech netušeně skvostnou postavu, jinak bych nejradši zapomněl, že jsem to kdy viděl. (21.03.2022)

Viděno na festivalu Finále 2013. A byla to poslední věc, kterou jsem na festivalu viděl. Pak už jsem jen čekal, až se mi při závěrečném barování podaří dostat tento film z hlavy. Vlastně je to nádherná ukázka toho, proč se většiny českých nových filmů bojím. Tímhle jsem si to připomněl velmi silně. Co o filmu zmínit? Snad jen ústřední svatou čtveřici: Jiří Langmajer, Marika Procházková, Hynek Čermák a Viktorie Čermáková. Ano, a sex. Většinou se má hledat za vším a i já se o to často pokouším. Ne každé hledání bývá zdařilé a přínosné. Závěrečné barování se povedlo. Pilo se, jedlo se, tancovalo se, dvojice se vzájemně proplétali. Tolik slov, tolik tónů a tolik skleniček. (23.09.2014)