Anton Špelec, ostrostřelec

Vlastně jediné vtipné chvíle jsou ty v hospodě, když se Burian opije. Marvan je tady takový nedomrlý a věčně umravňující protějšek a jako přicmrndávač nijaký. Zápletka s tím, kdo vlastně umřel ve vězení, je sice originální, ale nakonec z ní kromě skrývání a snahy o bratra - dvojče nic moc dalšího vtipného nevyplyne. Ale je fakt, že Burianovo "liguééére", je stále slavný citát. (20.01.2016)

"Toníku, nepij tu kořalku! Víš, já tě znám, jak se napiješ trochu toho, tak seš potom zvíře. - Zvíře. Ty mě moc nevokřikuj, že jo. Ty máš medaili, já nemám. No tak. Liguére! Ty, dekorovanej."... "Já jsem se těšil na tu medajli, daj-li medajli, nebo nedaj-li"... Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=BL9AOGq4a60&feature=related "Prohlašujeme svorně, že císařpán není vůl, že je korunovanej"... (16.10.2011)

Liquééére!....Humorný príbeh o človeku, ktorý slúži v cisárskej garde, vlastní opravovňu hudobných nástrojov, túži po medaile za službu cisárovi a rád si vypije. Vlasta Burian v úlohe špekulanta, ktorému sa nechce ísť do chládku za svoj 'zločin'. Množstvo humorných situácií a vtipných hlášok. 'Císař pán není vůl, císař pán je korunovanej...' (08.01.2007)

Vlasta Burian je nepochybně zajímavý fenomén. Přesto mi mnohé jeho komedie připadají s odstupem tolika let od doby vzniku zestárlé natolik, že se až jeden diví, že pořád dokážou fungovat jako mainstreamově vyhledávaná záležitost včetně mladého publika. Ono se svým způsobem snadno udělá kult i z vybraného průměrného snímku z počátku 30. let, budou-li ho televizní stanice donekonečna uvádět několikrát ročně, o svátcích obzvlášť a nebude-li nabídka konkurenčních titulů příliš pestrá. Ale nemohu si pomoct, ve společnosti Antona Špelca jsem nejednou usínal znuděním a jen málokdy se opravdu zasmál... no spíše pousmál. Pár vtipů a jednoduchá zápletka jsou zabaleny do hávu líně nataženého zpracování rámovaného zdlouhavými vojenskými pochody a jednou zajímavou písničkou, máme zde několik oblíbených herců své doby a Martin Frič postupně sbíral zručné filmařské zkušenosti, které v pozdějších letech dokázal proměnit v řadu filmových skvostů. Historickou hodnotu díla respektuji, ale jestli má vedle ní Anton Špelec představovat také jeden z TOP 50 filmů ze seznamu zahraničních kritiků „Golden Foundation of Czech and Slovak Cinema“, tak to je pro mě zklamání, protože od takových filmů má člověk právo očekávat daleko víc, než jen jakousi zcela zaměnitelnou cestu do pravěku domácího zvukového filmu. 45% (26.12.2020)

Filmy s Burianem pan Frič uměl. Marvan výbornej. Tak cvičil a… Tak tohle zpívával dědeček! „Liguére!“ A to je vo průser… Ty pera! „Žádnýho sklenáře!“ To byla řežba! „Stolice! Soudnice!“ Sou návrhy… Plachta bavil. „Jéžiš, tomu bych to přál.“ Hodiny! To jsem celej říčnej, jak tohle provedou. „Naučíte se papírnictví.“ „Vemte si Únor.“ Ty dokukáš… Nepřežije… Vždyť nesedí. Nebude mu smutno, ne ne. Všechno zlý je po něco dobrý. Co je psáno, není vždy dáno. „Nikoho nezaklínej a pojď mně otevřít, nebo ti rozbiju vokno.“ „Copak si pánové tady hrajete na moly?“ Jó, rodinný dědičný třenice… Burian byl vlastně jeden z mála, co zažili svůj vlastní funus… Tam-tady-tam. (05.01.2018)