Den nezávislosti: Nový útok

Hned po projekci jsem měl v hlavě jedno slovo, kterým jsem chtěl film vystihnout, ale stihnul jsem to zapomenout, takže to musím opsat šířeji. Digidestrukce už nefunguje; když před dvaceti lety nechali vybouchnout miniaturu Bílého domu, bylo to mega cool. Když nyní v CGI hrátkách vezmou nějaké blíže neidentifikované asijské město (byl to Singapur, byla to Šanghaj?) a shodí ho na Londýn, je to meh. A nedává to smysl, proč něco gravitací emzáci seberou, něco zůstane. Před dvaceti lety, alespon co pamatuji, jste měli tři hlavní postavy: cool pilot, nerd věděc, patetický prezident. A spolu to fungovalo. Teď je postav mraky, ale sympatie vytvořit si k novým, nebo vzkřísit k navrátilcům, moc nejde. Před dvaceti lety fungoval humor a nadhled, nyní jsou pokusy o humor spíše nefunkční. Před dvaceti lety se postupně budovalo napětí, gradovalo až do finále, zde je finále spíše vysvobozením, že se už blíží závěrečné titulky. Píšu, píšu a na to jedno slovo jsem si pořád nevzpomněl. Nechtěl jsem napsat přímo nudný, možná spíše upachtěný. (23.06.2016)

StarWars, Hvězdná pěchota, Propast, Vetřelci, Predátor, Armagedon a další a další filmy se spojily v Emmerichově spektáklu, který je jakýmsi remakem prvního dílu. A mně to rozhodně nevadí! Jen ať si tu fňukají ti, co chtěli neokoukanou intelektuální zábavu! Přesně jsem věděl, na co jdu, a to jsem také dostal. Gigerovský svět šmejdů z vesmíru, pukající mrakodrapy, parádní střílečky a sentimentální scénky podle Pilcherové. Naprosto debilní dialogy prostřídavají bezva vtipné hlášky. V tom filmu je prostě všechno. Skvělá oddechovka pro letní kino není určena zapšklým morousům. Snad jen ty triky byly poněkud nevyvážené, ale to bych svedl na mizerné 3D... (25.06.2016)

Asi takhle: Jeff Goldblum čeká ve školním autobuse plném opuštěných dětí uprostřed pouště, až naskočí opožděný psík, zatímco ve zpětném zrcátku pozoruje blížícího se obřího ufona a vypouští cynické hlášky. Víc 90s by to bylo už jen tehdy, kdyby tam s nima byla Xena. Probůh – vždyť si s sebou vezmou africkýho diktátora s mačetama! Emmerich se toho nebojí a kupí hromady humoru, který je poměrně infantilní, ale na mě zafungoval. Absolutní destrukce bylo sice překvapivě málo (relativně) a chyběly emoční vrcholy a jasný hrdina, jinak ale jde o poctivý popcorn, který je rozhodně přesně tím, čím by měl být. A obdivuju, že ten film zůstal přehledný i přes asi dvacet postav, z nichž každá má svůj příběh. Hodně se tomu dát nedá, ale fajn to bylo. 3 a 1/2 (21.06.2016)

Celý druhý Den nezávislosti na mě působil trošku odflákle. První hodina je vyloženě nudná a navíc extrémně uspěchaná, takže se v ní stane spousta věcí a představí hromada nových postav, ale ty věci nejsou moc důležité nebo efektně provedené a ti hrdinové vás budou zajímat míň než krajské volby v Namibii. Je fajn po letech vidět v akci Pullmana nebo Goldbluma, že by však jejich přítomnost dělala z druhého Dne nezávislosti lepší film, se říct nedá. Pokud si tvůrci mysleli, že tleskat nadšením z toho, že po letech vidíme hrdinného prezidenta a sympatického nerda, který zachránil svět, tak se přepočítali. Den nezávislosti fakt není o postavách, takže nemá moc smysl hodinu se kolem nich točit. Je to nuda. V druhé části sice nastoupí akce, ale upřímně Emmerich už dovedl natočit zajímavější věci a tahání čínského velkoměsta, které pak padá na Londýn, už v blockbusterovském vesmíru koule netrhá. Tohle i vzdušné bitvy a finále na zemi jsou fajn, ale nic z toho není natolik zajímavé, aby to pomohlo z filmu dostat se ze škatulky „celkem OK letní sci-fi výplach“. Na rozdíl od prvního dílu tady zoufale chybí nadhled, fungující patos a především ti jednorozměrní, ale stále sympatičtí hrdinové, kterým byste drželi palce. Tady buď kecají anonymní postavy, nebo se to celkem efektně avšak nijak extrovně řeže. V kině to neublíží, ale marně hledám důvod jít na to podruhé. (15.05.2017)

Aby bolo jasné, prvý diel mám rád, ale nikdy som ho nepovažoval, za niečo extra. No a druhý diel je na tom presne rovnako. Je to skoro doslova updgrade prvého filmu a mám pocit, že keď sa to točilo alebo písal scenár, tak sa fakt rátalo iba s tým vylepšeným po trikovej stránke. No nemôžem sa sťažovať, že by som sa vyložene nudil, pretože Emmerich tie deštrukčné akcie vie tak, ako nikto iný, no na druhú stranu keď vidím, ako premrhali šancu na dobrý film, trošku ma to štve, pretože hlavnú úlohu to hrajú Emmerichové akcie. Potešilo ma, že sa vrátili staré známe postavy, aj keď niektoré fakt iba na chvíľku. Na druhú stranu keby sa im venovali a nemali by ich iba na pár momentov, bolo by to určite lepšie. Staré postavy okrem Goldbluma moc neoslovia, len potešia a nové naopak zas neprekvapia. Tak isto je na tom aj príbeh, ktorý doslova kopíruje prvý diel iba vo väčšom. Najväčšie mínus je asi kopírovanie a šablónovitosť, takže sa dá na to akurát fajn pozerať a ničím vás druhý Independence Day neprekvapí. Okrem akcii ako som spomínal, tie sa vydarili s efektami nadmieru a to je presne ten dôvod, prečo ma ten film bavil. Rovnako ako prvý diel, tak aj tento trpí Amerikanizmom a blbým scenárom. Pre mňa je to rovnaká sranda ako s pred dvadsiatich rokov, len s lepšími efektami. Obľúbený soundtrack: More Stimulation. 75% - 4* (04.07.2016)