Den nezávislosti: Nový útok

Mrzí mě jen tři věci - že scenáristé nevěnovali novým postavám tolik péče jako jejich kolegové, kteří psali Star Wars: Síla se probouzí, že film není delší (to by totiž bývalo mohlo vyřešit i první problém) a že se Willu Smithovi nechtělo, ačkoliv mohl klidně hrát to, co hrál William Fichtner. Škoda. Jinak je ale druhý Den nezávislosti přesně takový, jaký jsem doufal, že bude. Monstrózní, zábavný, překvapivý i uvědoměle prostý a s příslibem třetího ještě monstróznějšího dílu. Nebudu Rolandu Emmerichovi vyčítat, že nepoužíval miniatury, ale všechno je digitální, neboť kdyby šlo všechno digitálně udělat už před dvaceti lety, s nějakým stavěním sádrového bílého domu by se jistě neobtěžoval. Zkrátka doba pokročila a on si především během 2012 vyzkoušel, že matičce Zemi může provést úplně cokoliv si zamane. A tak jí to taky provádí. Z herců navrátilců mě nikdo nezklamal, naopak mě strašně moc potěšil Brent Spiner, který dostal mnohem více prostoru než jsem doufal, no a Jeff Goldblum je pochopitelně klasik a jeho scény s Juddem Hirschem mají stále to na setinu přesné komediální načasování jako před lety. ___P. S. Film je na tom vlastně úplně stejně jako jeho soundtrack, který tvoří zcela nová, ale tak trochu povědomá hudba pánů Klosera a Wankera, v níž lze s přibývajícím časem tu a tam zaslechnout náznaky známého Arnoldova motivu, který se v plné síle vrací až zhruba v poslední čtvrtině alba. A pak už je to regulérní Den nezávislosti se vším všudy. (24.06.2016)

Anděl zkázy Rolie se po dvou dekádách vrátil tam, kde mu nejvíc kvetla pšenka. Všechno je nyní rozměrnější, bombastičtější, digitálnější, ale bohužel bez jakéhokoliv náboje. Návrat starých známých tváří nepomáhá, jednou za půl hodiny se vypotí nějaký joke, nová generace pilotů zoufale nudí a zasazení do období, kdy lidstvo (byť logicky) vládne mimozemskými technologiemi, zcela zadusilo tu původní atmosféru reálného ohrožení při rozprskávajících se Manhattanech a Bílých domech. Jinými slovy, před dvaceti lety to byla roztomilá pitomost, teď je to už jen pitomost. Přesto všechno si Emmericha cením, že se už léta drží nastolené linie (naivita, patos, idealismus, patriotismus) a ač jeho snímky působí degenerativně, mám je svým zvráceným způsobem rád. Rolande, i kdyby si natočil Den díkuvzdání o útoku obřích krocanů z Proxima Centauri, budu tam. Mám Tě rád, klaune.. (25.07.2017)

║Rozpočet $165miliónov║Tržby USA $103,144,286║Tržby Celosvetovo $389,681,935▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $20,660,280║ Tržby za predaj DVD v USA $10,179,049║ vývar všetkých vývarov, bez kúska nápadu, bez kúska lepšej iskry, samoúčelnosť na entú, na vrch tu máme otrasných hercov bez charizmy, nič tu nefunguje, úplne pritiahnuté za vlasy, ukážka maximálne zbytočného filmu a pokračovania, Roland Emmerich padol na dno bezduchosti /videl v kine 3D verziu: 20%/ (30.06.2016)

Hned po projekci jsem měl v hlavě jedno slovo, kterým jsem chtěl film vystihnout, ale stihnul jsem to zapomenout, takže to musím opsat šířeji. Digidestrukce už nefunguje; když před dvaceti lety nechali vybouchnout miniaturu Bílého domu, bylo to mega cool. Když nyní v CGI hrátkách vezmou nějaké blíže neidentifikované asijské město (byl to Singapur, byla to Šanghaj?) a shodí ho na Londýn, je to meh. A nedává to smysl, proč něco gravitací emzáci seberou, něco zůstane. Před dvaceti lety, alespon co pamatuji, jste měli tři hlavní postavy: cool pilot, nerd věděc, patetický prezident. A spolu to fungovalo. Teď je postav mraky, ale sympatie vytvořit si k novým, nebo vzkřísit k navrátilcům, moc nejde. Před dvaceti lety fungoval humor a nadhled, nyní jsou pokusy o humor spíše nefunkční. Před dvaceti lety se postupně budovalo napětí, gradovalo až do finále, zde je finále spíše vysvobozením, že se už blíží závěrečné titulky. Píšu, píšu a na to jedno slovo jsem si pořád nevzpomněl. Nechtěl jsem napsat přímo nudný, možná spíše upachtěný. (23.06.2016)

Prvý Deň nezávislosti je film môjho detstva. Úprimne ma vydesilo uvedomenie si, že je to už 20 rokov, čo som na ňom bol v kine. Dvojka ma nenaštvala, neurazila, ale ani nijako enormne nezabavila. Občas dokáže prekvapiť (finále) a vyvolať dobrácky úsmev na perách. Ale inak je to dosť často dosť veľká nuda. Teší ma, že sa vrátili skoro všetky preživšie postavy z prvej časti (vrátane Roberta Loggiu!), ale okrem Jeffa Goldbluma a (bradatého - akonáhle sa oholí, už to nie je ono) Billa Pullmana je to návrat za každú cenu (fakt som jediný, kto žil dve desaťročia v presvedčení, že Dr. Okun zomrel?). Koniec naznačuje vcelku zaujímavé "veci budúce", ku ktorým ale (vzhľadom na nedostatočný komerčný úspech dvojky) zrejme nikdy nedôjde. Celkom ma potešil zaujímavý prístup k scenáru, že postavy od konca jednotky automaticky počítali s tým, že mimozemšťania sa raz vrátia a tak sa na to pokúsili pripraviť napr. výrobou špeciálnych zbraní. Ale možno i kvôli tomu to už nie je ono. Na jednotke ma bavila tá (kvázi)realističnosť, že na ničnetušiace ľudstvo nečakane zaútočila technologicky nadradená mimozemská civilizácia. V dvojke sa z toho stávajú pomaly až Hviezdne vojny. (29.11.2016)